Ondřej Vetchý: Pohádky miluju, protože v nich vítězí dobro nad zlem. A to mi dělá ohromnou radost

Ondřej Vetchý. Představitel Janka z kultovní pohádky S čerty nejsou žerty, hrdinného Nebojsy nebo zapáleného fotbalisty Jirky Luňáka z Okresního přeboru. Právě tento oblíbený český herec si včera večer přijel do Zlína osobně převzít Cenu za mimořádný přínos české kinematografii. Stal se tak již pětadvacátým držitelem tohoto čestného ocenění. Při této příležitosti jsme se herce Ondřeje Vetchého zeptali na pár otázek.

Pane Vetchý, s jakými pocity jste přijímal informaci o rozhodnutí organizátorů zlínského festivalu udělit Vám cenu Zlatého střevíčku za mimořádný přínos české kinematografii?

Když se dozvíte, že vám někde chtějí dát cenu, je ten první pocit samozřejmě hezký. Jelikož se ale jedná o cenu za delší časový úsek, začnete hned přemýšlet o tom, proč byste ji měl získat zrovna vy, a ne někdo jiný. Navíc všechna ocenění mají hodnotu především v okamžik, kdy se to dozvíte a pak když cenu přebíráte. Myslím, že ten večer dává té ceně hlavní smysl. Zpětné vazby a reflexe si vždy velmi vážím, ale nijak je nepřeceňuji. Protože je to rozhodnutí subjektivní.

Když se řekne kinematografie pro děti, jaký film se Vám vybaví? Jaký film Vás třeba jako malého nejvíce zasáhl nebo ovlivnil?

Na mě nejvíce zapůsobily filmy Karla Zemana, a pak především jeho Čarodějův učeň. Také se mi moc líbil Mrazík, i když jsem se ho jako většina dětí zároveň i bál. A až jako dospělý jsem pochopil, proč byla tahle sovětská pohádka tak úspěšná a oblíbená. Natočili ji totiž umělci židovského původu, kteří se byli schopni povznést nad tu prvoplánovou ideologickou, ale i zemitou ruskou interpretaci, a vložili do pohádky humor a nadsázku, jak to známe třeba z amerických filmů. A my jsme byli šťastní, protože jsme si mohli z Rusů dělat legraci.

Jaký vztah k pohádkám máte Vy osobně? Máte je rád?

Já pohádky miluju, protože v nich vítězí dobro nad zlem. Tohle mi vždycky dělá ohromnou radost. Miluju i filmy s pohádkovým půdorysem – půdorysem neporazitelných hrdinů, jako je třeba Tarzan, Vinnetou a Old Shatterhand, Tři mušketýři... Jsou to hrdinové, o kterých víte, že vždy zvítězí nad zlem, a to mě strašně uklidňuje. Adoruju i americké superhrdinské filmy, jako je třeba Superman. A moc bych si přál, aby mezi námi takové bytosti žily a dohlížely na běh světa, protože my lidé na to zas tak úplně nestačíme. Konfrontace světa reálného a toho pohádkového je nesouměřitelná, a navíc být hrdinou v dnešní době není vůbec jednoduché. Je těžké si v době nadbytku udržet trvale pevné rozlišovací schopnosti a neustále bojovat o ty nejposvátnější hodnoty.

Pohádky a sny ale pro mě zůstávají důležitými mustry, se kterými se můžeme poměřovat. Skutečně prožít je se ale podaří málokdy a málokomu. Když tohle pochopíme, strašně se nám uleví.  Jak říká pan Drtikol: Když nemůžu být šťastný, budu aspoň klidný. Když člověk nemůže mít to co by chtěl, nesmí se kvůli tomu zříkat toho, co má.

Vaše filmografie je velmi bohatá. Vynikáte v komediálních rolích, excelujete však i ve vážných dramatech. Ve kterých z nich se cítíte lépe?  

V komediích je to asi jednodušší. Stačí když při práci na nich chápete, co děláte, provádíte uvědomělou činnost, jste při tom v pohodě a uvolnění a jen si tak blbnete. Nijak vás to neničí. Když hrajete dramatickou roli, všechny ty bolesti, strachy, deprese a zranění vaší postavy vás bolí stejně jako v reálném světě. Jsou filmy, u kterých bolel každý záběr.

Je těžké pro současného režiséra získat do svého filmu Ondřeje Vetchého? Podle čeho si vybíráte role?

Dělám jen věci, které chci dělat. A dělám je zejména kvůli lidem, které mám rád. Nemám a priori ambice hrát ani točit, takže se ta práce odvíjí a omezuje zejména na setkávání s lidmi, které mám rád, a kvůli kterým mi stojí za to do toho jít a vložit tam svou energii.

Když se někdy ocitnu tam, kde je vše řízeno mozkem, mechanicky jen podle nějakého konceptu, v prostředí bez tvůrčí svobody, tak v tom okamžiku si zoufám a dělám vše proto, abych zmizel.

Když se vrátíme ještě k pohádkám, ve Zlíně se představila trailer k pohádce Tajemství staré bambitky 2, ve které jste se vrátil před kameru opět jako loupežník Karaba. Rozmýšlel jste se nad nabídkou zúčastnit se natáčení pokračování této pohádky?

Já jsem moc váhat ani nemohl, jinak bych celý projekt ohrozil. Tajemství staré bambitky byla, myslím, dobrá pohádka a lidem se líbila. Proto jsem měl strach a stále ještě mám, aby i její pokračování udělalo lidem radost. Zatím jsem stále nervózní a dokud nedostanu zpětnou vazbu, že to je dobré a povedlo se to, teprve pak se mi uleví.  Takhle to mám bohužel se vším.

Vymýšlel jste třeba pohádky pro své děti?

Ano, vymýšlel. Ony se většinou ale smály. Takže namísto, abych je uspal, tak jsem je spíš rozparádil.

O Vás je známo, že máte velmi vřelý vztah ke knihám. Tématem letošního festivalu je „Literatura ve filmu.“ Prozraďte nám tedy, jaké knihy máte nejraději?

Mám rád spoustu knížek. Teď za poslední dva měsíce jsem si z knihovny opět po několikáté vytáhl Tovaryšstvo Ježíšovo, Mistra a Markétku a také sportovní povídky Oty Pavla. Každou noc se teď musím učit texty na další den, a když už jsem úplně mrtvý, tak poslední čtvrt hodinku před spaním si vezmu některou z těchto knížek a chvilku si čtu.

Před spaním čtu také knihy Sira Arthura Conana Doyla a komiks Rychlé šípy. Dobrodružství těchto kluků v sobě přesně nese to idealistické vnímání světa, které je ještě podpořeno jejich charakterem, bojovností a statečností. A ani když jim hrozí nebezpečí, tak to nevzdají. Lidi, kteří se pro své přesvědčení nebojí riskovat i svůj život, velmi obdivuju, zvláště jsou-li k tomu ještě chytří a stojí na té správné straně. To je pak učiněná krása.

Prozraďte nám ještě, jaká je Vaše oblíbená filmová adaptace knížky?

Určitě musím zmínit Harryho Pottera a Pána Prstenů. To je naprosto famózní podívaná. Četl jsem Tolkiena a neuměl jsem si to ve filmové podobě vůbec představit. A když jsem poté viděl film, bylo to velkolepé a úžasné.

Když je skvělá a geniální knížka, tak musí být geniální i filmař, který se rozhodne ji přenést na filmové plátno. On totiž musí ten unikátní příběh převyprávět stejně unikátním způsobem do filmového jazyka. A to nemůže dělat zdaleka každý.