I letos na Zlín Film Festivalu zazáří Young stars, mladé herecké hvězdy

Oskar Hes a Veronika Divišová. To jsou dva mladí talentovaní herci, kteří jsou hosty zlínského filmového festivalu jako letošní young stars. Návštěvníci se s nimi budou moct setkat nejen v kině, ale například i dnes při sázení festivalového stromu.

Festivalovou volbu asi nejvíce ovlivnil snímek Město režiséra Jiřího Diviše, ve kterém oba ztvárnili hlavní role a který bude mít na festivalu premiéru. Dalším společným titulem je pak televizní minisérie Božena, kde si oba zahráli. Oskar se navíc objevil ve filmu Spící město. Všechny jmenované snímky festival uvede ve svém programu.

Oskar Hes: Bavila by mě role sériového vraha

Oskar Hes účinkoval jako dítě v mnoha muzikálech anebo v pořadu pro děti Kouzelná školka. První velkou roli mu nabídl seriál Pustina, následovaly role ve filmech Dukla 61, Bábovky či Zátopek. V současné době se připravuje na roli ve filmu Bratři. Jak prožíval své první herecké zkušenosti a jak se mu pracuje pod taktovkou významných českých režisérů? I na to jsme se ho zeptali v krátkém rozhovoru. 

Do Zlína přivážíte nový český film Dana Svátka Spící město. Jak byste na něj diváky pozval? Čím je zajímavý/netradiční?

Pozval bych diváky na netradiční české filmové téma. Na skvělé výkony dětských herců. Na napínavý příběh.

Znal jste úspěšnou knižní předlohu ještě před tím, než jste získal roli?

Neznal.

Je Vám teprve dvaadvacet a už jste kromě Dana Svátka točil s režiséry, jako jsou David Ondříček, Jan Hřebejk či Alice Nellis. Jak se Vám pracovalo pod vedením těchto režisérů? Co jste si ze spolupráce s nimi odnesl?

Se všemi těmito velkými jmény byla práce jak z pohádky. Myslím, že pracovat s Davidem, Alicí nebo Janem je sen skoro každého herce. Je to opravdu obrovské štěstí. Z těchto zkušených bardů je cítit hlavně velký klid, dokáží herce dostat přesně tam, kam potřebují. Je to velká škola.

Zahrál jste si v Dukle 61, v minisériích Rédl a Božena i v novém snímku o Zátopkovi. Vzpomenete si však ale na svou úplně první chvíli před kamerou? Jak jste se cítil?

Na první chvíli před kamerou si přesně nevzpomínám, ale myslím, že to bylo v dokumentu Wintonovy děti. Při natáčení jsem byl jak na jehlách a těšil jsem se na každou klapku. Opravdu to miluju.

Věděl jste od malička, že chcete být hercem? Nebo jste někdy snil i o jiných profesích?

Bylo mi to jedno. Neměl jsem žádný plán. Rád se bavím tím, že bavím ostatní, měl jsem to tak už jako dítě. Nedokážu si představit, že bych seděl v kanceláři od šesti do šesti a třídil papíry, to bych se ubil k smrti nudou.

Kromě filmu hrajete také ve Švandově divadle a věnoval jste se rovněž muzikálům. Kde se cítíte lépe? Před kamerou, nebo na jevišti?

V muzikálech jsem účinkoval pouze jako dítě. Teď už bych znovu do muzikálu nešel – nemají u nás úroveň. Herectví před kamerou a na jevišti je úplně jiný obor. Před kamerou jsem si zatím jistější. V divadle se nedá nic opakovat. Je to všechno TEĎ A TADY. Bývám velmi nervózní.

Prozradíte, zda Vás v nejbližší době uvidíme v nějakém dalším českém filmu?

Příští rok by snad mělo vyjít Pozadí událostí (Jan Hřebejk) a teď v létě na karlovarském festivalu měl konečně premiéru Zátopek (David Ondříček). V současné době točím s Rudou Havlíkem film Po čem muži touží 2 a dále snímek Prezidentka.

Máte nějakou vysněnou roli?

Bavila by mě role sériového vraha nebo jinak pochroumaného jedince. 

Veronika Divišová: Nejnáročnější pro mě zatím byla role těhotné

Veronika se poprvé před kameru postavila jako pětiletá v seriálu Cukrárna, o rok později už hrála v pohádce Dešťová víla a ve snímku Cizí příběh. V roce 2011 získala hlavní roli v rodinném filmu Tady hlídám já. Mladší generace ji mohla vidět v televizním pořadu Wifina, který moderovala od roku 2013. Asi nejvýrazněji se do povědomí diváků v poslední době zapsala v televizní minisérii Božena, kde ztvárnila dceru Boženy Němcové. Nejen na toto téma se rozpovídala v našem festivalovém rozhovoru.

Do Zlína přijedete představit nový snímek Město, ve kterém jste si zahrála hlavní roli. Film je zajímavý tím, že je to první snímek v Česku celý natočený na mobilní telefon. Jak probíhalo natáčení? Bylo nějak zásadně jiné než natáčení klasickou filmovou technikou?

Musím říct, že natáčení bylo velmi zajímavé. Na to, že je to film, co půjde do kin, jsme ho natočili za velmi krátký čas, což je u takovýchto snímků neobvyklé. Také jsme natáčeli v poměrně malém množství lidí ve štábu. Jsem zvyklá na ty plnohodnotné štáby, kde najdete desítky lidí. Zde to bylo profesně seškrtáno na minimum. Musím říci, že jsme si se štábem velmi sedli a ráda na všechny vzpomínám.

Jak byste diváky na snímek pozvala? Proč stojí za to ho vidět?

Myslím si, že by ho měly vidět hlavně mladistvé osoby nebo klidně i děti. Já tam hraji postavu osmnáctileté Kláry, která byla znásilněna, otěhotněla, skončila na ulici a k tomu brala drogy. Myslím si, že takto by skončit žádné dítě nechtělo. Ukazujeme to zde v tom originálním světle, že mi z toho až mrazí. Proto vzkazuji rodičům, že jestli chtějí svým dětem ukázat důvod proč nebrat drogy, tak film Město je skvělou ukázkou, jak by mohly dopadnout. Mně ho maminka pustit, když jsem byla malá, myslím, že by mi to dalo dobrou radu do života. Je to ale čistě můj názor a spíše doporučení.

Ve filmu Město jste si zahrála i s Oskarem Hesem, se kterým se ve Zlíně rovněž potkáte. Jak se Vám společně pracovalo?

S Oskarem se mi natáčelo velmi pěkně. Myslím si, že to je šikovný kluk a skvělý parťák. Mám ho ráda, vždy byl velmi milý. Jestli se spolu opět někdy setkáme na place, budu jedině ráda.

Je Vám 18 let a už máte za sebou celou řadu rolí. Diváci Vás znají z televizních seriálů z lékařského prostředí, nedávno jste si zahrála také v minisérii Božena dceru Doru. Která role pro Vás byla doposud nejnáročnější?

Pro mě nejnáročnější role byla určitě Klára ve filmu Město. Není jednoduché hrát těhotnou, znásilněnou feťačku bez budoucnosti. Tady ale nebyla těžká pouze role sama o sobě, ale i samotné natáčení. Lokace totiž většinou byly z prostředí feťáků a bezdomovců, což nebylo vždy příjemné, a také jsme natáčeli v příšerných vedrech, já jsem ale na sobě měla milion vrstev různého oblečení, a navíc to těhotenské břicho... Často jsem myslela, že už tam na ulici opravdu omdlím.

Na druhou stranu tu chci zmínit i roli Dory v minisérii Božena. Také to pro mě byla náročná postava, velmi těžký byl hlavně závěr neboli zakončení minisérie. Navíc hrát po boku Ani Geislerové, to je pěkný oříšek (myšleno v dobrém).

Jak jste se třeba připravovala na roli Boženiny dcery v této minisérii? Znala jste před tím podrobnosti života této slavné spisovatelky? Dozvěděla jste se o této ženě něco zajímavého, co Vás zaujalo?

Připravovala jsem se asi jako každý herec, který má ztvárnit postavu, co ve skutečnosti žila. Snažila jsem se o ní načíst, co to šlo. Boženu Němcovou jsem znala asi jako každý hlavně ze školy, kde nám o jejím životě zdaleka nic neřeknou. Až při natáčení jsem se dozvěděla, co byla skutečná Božena vlastně zač, a velmi mě překvapilo, jak se starala například o Doru, protože to nebyla dcera, to byla „služka“, což je v minisérii dost vidět.

Vaše tvář je díky televizním rolím už známá. Poznávají Vás už lidé na ulici? Řeknete nám, jak se vyrovnáváte s popularitou?

Ano, lidé mě na ulici poznávají. Někdy se mi stane, že za mnou přijde nějaké dítě a řekne, že mě zná ještě z Wifiny (dětský pořad na Déčku, co jsem dříve moderovala). To mi přijde opravdu krásné a milé. S popularitou se nijak nevyrovnávám, protože populární nejsem. Myslím si, že mám před sebou ještě velkou cestu, abych mohla na tuto otázku jednou odpovědět.

Zahrála jste si po boku řady známých herců. Na koho nejraději vzpomínáte?

Těžká otázka. Se všemi herci, co jsem doposud hrála, se mi hrálo báječně a jsou součástí mého života. Zmíním tu ovšem tři herce. Aňa Geislerová. Neuvěřitelná pocta se s tímto člověkem setkat před jednou kamerou. Hned třetí den mi řekla, jestli jí nechci tykat. Myslela jsem, že moje hlava shoří hned po položení této otázky. A navíc mi dala hodně do hereckého života, i když o tom neví a nemusela nic dělat. Já si to z ní nějak všechno načerpala sama. Sledovala jsem ji, jak hraje, a je to prostě neuvěřitelné. Díky ní jsem se i v závěrečné scéně v Boženě opravdu rozbrečela. Vždycky jsem dokázala mít slzy v očích a zarudlé oči, ale přímo slzy jsem ze sebe nevytlačila. Až poprvé v Boženě a od té doby mi to jde. Mám svůj herecký život dokonce i rozdělený na období před Aňou a období po Aně. Až tak je pro mě důležitá. Na druhé místo určitě patří Sabinka Laurinová. To je tak senzační osoba. Můžu říct, že jsme se velmi sblížily a budeme se nadále vídat i v soukromém životě. Nakonec musím zmínit Lukáše Vaculíka. Známe se už hodně let. Seznámili jsme se na filmu Tady hlídám já, kde mi bylo osm. Teď jsme se po devíti letech setkali znovu na pokračování tohoto filmu. Mně už bylo sedmnáct a začali jsme se spolu bavit více. Strašně jsme si sedli a stali se z nás opravdu dobří přátelé, kteří si i po skončení natáčení stále píšou, volají nebo spolu chodí na kafe. Ano, nějaký věkový rozdíl tam je, ale to je mi ukradené. Já si s Lukynem rozumím a mám ho hrozně ráda. Mluvíme spolu i o soukromých věcech a tak. Můžu říct, že to je jeden z mých nejbližších přátel.

Jak si představujete svoji hereckou kariéru třeba za deset let? Máte nějakou svou vysněnou roli?

Na tuhle otázku nechci odpovídat, protože jsem pověrčivá. Já přece sama nevím, co bude za deset let s mým životem, a proto nemůžu hovořit ani o své kariéře. Mám nějaké své sny a cíle, ale ty si nechávám vždy pro sebe. Jediný, kdo o nich ví, je moje maminka. Vysněnou roli mám. Chtěla bych si zahrát nějakou psychicky labilní postavu. Je to sice drsné a bylo by to dost vyčerpávající, ale jen na těchto těžkých postavách se ukáže, co člověk doopravdy umí.

Tématem letošního festivalu je Literatura ve filmu. Prozraďte nám, kterou Vaši oblíbenou knihu máte ráda zfilmovanou, nebo byste ji ráda viděla na filmovém plátně?

Já mám ráda knihy obecně, převážně tedy fantasy a sci-fi literaturu. Takže tu musím zmínit Harryho Pottera a Pána prstenů. Jak knihy, tak filmy jsou naprosto geniální. Ale abych mluvila i o Česku, tak zmíním knihu Michala Viewegha Báječná léta pod psa. Stejnojmenný film mám velice ráda už kvůli Ondřeji Vetchému, Libušce Šafránkové a dalším… Knihu jsem si vybrala na seznam maturitní četby, kterou jsem začala o prázdninách číst, protože v září nastupuji do čtvrtého ročníku na pražské konzervatoři.