Mark Verkerk o filmu ŠKOLNÍ ZAHRADA: „Spokojeně se hrabou v hlíně“

Mark Verkerk se ve svých dokumentech často zabývá přírodou, která nás bezprostředně obklopuje. Filmy jako NOVÁ DIVOČINA a DIVOKÉ MĚSTO snad byly na všech festivalech pro mládež. V jeho posledním filmu ŠKOLNÍ ZAHRADA jsou v aktivní roli děti. V Amsterdamu se totiž děti ve školních zahradách starají o záhony plné zeleniny a jiných plodin, a představují tak životadárnou energii většího sociálního hnutí.

Kromě toho, že jsou zahrady nečekaným útočištěm různých druhů volně žijících zvířat, mají také schopnost v dětech probouzet to nejlepší, co v nich je. Každý, kdo zhlédne film ŠKOLNÍ ZAHRADA, má okamžité nutkání se pustit do práce na zahradě nebo se zakousnout do čerstvé mrkve. Tento rozhovor s Markem Verkerkem je tedy zejména o zahradničení, zelenině a zvířatech, která možná překvapivě žijí nedaleko samého centra města.

Projekce filmu v rámci 61. ročníku ZLÍN FILM FESTIVALU:

PO | 13.09 | 09:10 | GOLDEN APPLE CINEMA, SÁL 3

Podrobnosti k projekci naleznete zde.

Školní zahrady byly založeny asi před 100 lety. Byla tehdy potřeba zelených oáz uprostřed města jiná než dnes?

Mark Verkerk: Před 100 lety mělo mnoho chudých dětí v Amsterdamu problémy s podvýživou a k tomu jen malou šanci uniknout hektickému a znečištěnému městskému životu. Školní zahrady tak měl pomoci tyto problémy vyřešit. Dnes je město mnohem pěknějším a zdravějším místem k životu, přesto mnoha dětem chybí přímý kontakt s přírodou a zdrojem zdravé výživy. Skutečnost, že dnešní potřeby jsou v mnoha ohledech stejně důležité jako tehdy, stojí určitě za pozornost.

Film je svědectvím toho, kolik nadšení dětem jen čisté prohrabování se v hlíně přináší.

Verkerk: Až příliš často se předpokládá, že děti chtějí jen vysedávat u počítače. Ale pokud jim tu šanci dáte, budou stejně tak nadšeně rýt rukama v hlíně. Právě přímý kontakt s přírodou je jedním z hlavních úkolů školních zahrad; což je role, kterou plní s grácií.

Film ŠKOLNÍ ZAHRADA je na hony vzdálený tradiční školní televizi.

Verkerk: Rozhodli jsme se, že příběh nebude mít tradiční komentář, ale namísto toho jsme děti doprovázeli při jejich aktivitách po dobu jednoho roku. Divák se tak cítí vtažen do bezprostředního prožívání dětí.

V těch zeleninových záhonech je k vidění obrovská rozmanitost zvířat - od humra a ledňáčka až po lišky a hady. Nepomohli jste si trošku?

Verkerk: Všechna tato zvířata lze skutečně ve školních zahradách spatřit. Některé zahrady jsou napojeny na vodu, což vysvětluje přítomnost ledňáčků a užovek. V ostatních najdete spoustu králíků, ježků a lišek. Moje velká zkušenost s přírodovědnými dokumenty se tu velmi hodila. Během standardní školní docházky nejsou tyto druhy zvířat příliš často v zorném poli dětí, proto je třeba jít s kamerou trochu blíže. Díky nám si děti lépe uvědomily, v jaké prostředí žijí a jak bohatá příroda kolem nich je. Vlastně všech 13 školních zahrad v Amsterdamu jsou důležitými přírodními rezervacemi.

V dokumentu jsme svědky několika velmi exkluzivních okamžiků, např. líhnutí hadů, lišky, která si vykračuje před kamerou, vykopávání krtkonožek aj. Který z těchto okamžiků byl pro vás tím nej?

Verkerk: Myslím, že je skvělé, že se užovka po tak dlouhé době vrátila do Amsterdamu. Počty užovek rostou. Tento druh je extrémně plachý, ale s pomocí městského ekologa Geerta Timmermanse se nám tento druh podařilo dobře zachytit. Jako lidé užovkám pomáháme tím, že stavíme hromady kompostu, kde mohou samičky klást vajíčka.

Film se zaměřuje především na koncept školních zahrad, ne už tolik na děti, které v nich pracují.

Verkerk: Zpočátku jsme si mysleli, že by kamera sledovala skupinu dětí, ale postupem času jsme pochopili, že gró filmu je právě ve fenoménu školních zahrad a jejich vlivu na děti, ať už jsou kdekoliv. Udělali jsme jednu výjimku, a to když jsme šli za dětmi domů, abychom je sledovali při zpracovávání plodin, které si vypěstovali a vyzdvihli tak vliv zahrad na širší komunitu. Děti často přicházejí domů s taškami plnými domácí zeleniny, ale rodiče nevědí, co s nimi. Přidanou hodnotou školního zahradničení je tedy zapojení rodičů tak, aby sdílely nadšení dětí přivést zeleninu na stůl. Zdravá výživa je základem našeho boje s obezitou. Nedostatku potravin už se zřejmě obávat nemusíme, to ale neznamená, že všechny děti se zdravě stravují. Navíc vzhledem k velké rozmanitosti dětí v amsterdamských školách se společná konzumace čerstvě sklizené zeleniny stala také možností sdílení různé kultury stravování.

I když se každé dítě stará o svůj vlastní záhonek, celkově působí práce na zahradě jako skupinová záležitost.

Verkerk: Učitelé jsou až překvapeni, jak školní zahrady motivují děti vzájemně si pomáhat, což je krásný vedlejší účinek. Zahrada se tak stává hybnou silou společných zážitků.

Po zhlédnutí filmu má člověk nutkání vzít hrábě a rýč a ponořit se na chvíli do vlastní zahrady.

Verkerk: To by bylo úplně skvělé. A i když nemáte zahradu, můžete začít na balkoně nebo parapetu. Z blízkého vztahu k přírodě a původu našich potravin máte totiž prospěch my všichni. 

Za rozhovor děkujeme našemu belgickému spolupracovníku Gertu Hermansovi.