Herec Pavel Nový o filmu Léto patří rebelům: Musel jsem být trochu protivný dědek, což doufám, normálně nejsem

Oblíbený český herec Pavel Nový se letos ve Zlíně ještě pořádně nezastavil. Diváci ho totiž mohli už dvakrát vidět na filmovém festivalovém plátně při slavnostních premiérách. Poprvé hned v pátek a to v nové české pohádce Největší dar, kde si zahrál pohanského boha Radegasta. Včera měl na festivalu premiéru koprodukční slovensko-německý soutěžní film pro děti „Léto patří rebelům“, který ve Zlíně odstartoval svou distribuční pouť po českých kinech. Pavel Nový si ve filmu zahrál svérázného dědu Bernarda. Nejen o těchto dvou nových rolích jsme si s Pavlem Novým povídali v našem festivalovém rozhovoru.

Největší dar. Léto patří rebelům. Dvě filmové festivalové premiéry a v obou uvidí diváci Pavla Nového. Která role Vám byla bližší? Role pohanského boha, nebo spíše netradičního dědečka?

Můžu říct, že každá ta role byla úplně jiná. V letních rebelech ztvárňuji dědu Bernarda. V té roli jsem částečně hrál sebe, ale na druhou stranu jsem musel být také trochu protivný dědek, což doufám, normálně nejsem. Ale bylo to pro mě netradiční tím, že takovou roli jsem ještě nikdy nehrál. Navíc příběh filmu je velmi zajímavý a zvláštní. Oba – vnuk i děda – jsou svým způsobem rebelové: vnuk uteče z rebelie tajně z Německa za dědou a ten děda je ve svém věku spíš už takový rebel bez příčiny.

A co druhá, „božská“ role ve valašské pohádce?

Já jsem před několika lety viděl film Děda s Františkem Segradem a Bolkem Polívkou, který si Valaši sami napsali a nafilmovali. A já jsem říkal, že chci někdy taky v takovémto filmu hrát. A to se mi poštěstilo. Dostal jsem navíc velmi důležitou roli – roli boha Radegasta. Navíc filmování na Valašsku jsem si moc užil, i když to byly asi jen tři natáčecí dny. Myslím, že vznikla moc krásná pohádka, která spojuje příběh, folklor i zábavu. A nejzajímavější bylo, že v té pohádce na stromě rostou klobásy.

Co Vás jako první napadlo, když jste si přečetl scénář k filmu Léto patří rebelům?

Jako první mě napadlo, že se konečně podívám na sever k moři. Tam jsme nakonec strávili jen jeden natáčecí den. A také že budu v Bavorsku, které miluju a mám tam kamarády. Je to nám Čechům taková nejbližší německá země. Mají také rádi klobásy a pivo a jsou veselí jako my. Tam se všichni usmívají.

Film se částečně odehrává i na vodě. Jaký je Váš vztah k vodě a vodáctví?

Na to jsem se moc těšil. Paní režisérka zpočátku neustále zjišťovala, jak jsem na tom s vodou. Já jsem jí říkal, že s tím nemám problém. Já jsem totiž v minulosti v jednom slovenském socialistickém filmu hrál závodníka na divoké vodě v kajaku a v Liptovském Mikuláši jsem se naučil dělat eskymáka a jezdit divokou vodu. Tam jsem se naučil používat vodu ve svůj prospěch. Takže jsem se toho nebál.

Co bylo při natáčení nejtěžší?

Natáčení mělo trochu polní podmínky. Když jsme jeli tu vodu a natáčeli scény na vodě, tak jsme vždy jedli na břehu, trochu „po čundrácku“. Ale bylo to moc krásné místo, na březích řeky bylo chráněné území, kde hnízdili orli. Rybáři na břehu se často divili, když viděli náš natáčecí štáb, divili se, co je to za partu, protože to se na vodě běžně nevidí. Když se natáčí, tak to vypadá trochu jako cirkus. Ale opravdu nejtěžší chvíle při natáčení podle mě byly, když se točilo ve čtyřicetistupňovém vedru v Prievidzi na náměstí, kde byla dlažba úplně rozpálená, všichni z toho byli nervózní, ale myslím, že to nakonec dobře dopadlo a ve filmu to není poznat. To vedro bylo prostě „hustý“, jak by řekl můj vnuk.

Ve filmu Vás diváci uvidí v roli vtipného, bláznivého a nekonvenčního dědečka. Jaký jste ale dědeček ve skutečnosti?

Jsem dědeček nic moc, protože jsem pořád někde pryč. Ale snažím se. Vnuk i vnučka hrají oba hokej, tak když mám možnost, tak se na ně chodím dívat, na jejich tréninky a zápasy.

Jak Vy vzpomínáte na své letní prázdniny? Zažil jste někdy nějaké pořádné prázdninové dobrodružství?

My jsme prázdniny trávili u naší báby v Jindřichově Hradci, kde jsme jezdili hodně na kole, které jsme měli půjčené od strejdy a tety. Já jsem tam taky chodil do školy, do třetí a čtvrté třídy, takže jsem to tam moc dobře znal. Vzpomínám si na jedny prázdniny, kdy celé léto propršelo. Každý den jsme se domů vraceli promočení. A ještě mám jednu vzpomínku na prázdniny. Když jsme byli menší, tak jsme vždycky v tom letním podvečeru seděli u tety Jarmily a četli jsme každý den jednu kapitolu z Babičky. A to mám jako velký zážitek. Je to výborná knížka, krásně napsaná. A k tomu ta atmosféra toho večera… To bylo moc pěkné a moc rád na to vzpomínám.

Tématem letošního festivalu je Návrat do budoucnosti. Kdybyste měl stroj času, do jaké doby byste se chtěl podívat?

Mně by se líbilo navštívit středověk, ale musel bych být šlechtic. Ta doba měla něco do sebe, panovala volnost, hranice se tolik neprožívaly, král byl daleko. Já jsem vyrostl na Šumavě, kde byli lidé hodně svobodní. Když chtěli, tak se sebrali a šli na vandr. Prošli třeba Evropu a měli přehled o světě.

Nakonec nám ještě prozraďte, jaký dětský film nebo jakou pohádku jste jako dítě měl nejraději a proč?

Mnohokrát jsem viděl Švandu Dudáka, ale nikdy ne do konce. Vždycky jsem před koncem z kina prchnul, vždy před tou strašidelnou scénou ze šibeničního vrchu. Jednou jsem se dokonce i strachy počůral. Až do konce jsem se na film dodíval skoro jako dospělý. To byl můj osudový film.