Eva Riley o filmu DOKONALÁ DESÍTKA "Prostě úžasné vlasy!"

Musím říct, že naprosto nenávidím, když si banda mladých kluků na halasných mopedech udělají z ulice závodnickou dráhu a za sebou nechají jen páchnoucí oblak hnusného kouře a ohlušujícího rámusu. A pokud mě režisérka filmu přiměje k tomu, že mě tito výrostci chytnou za srdce, pak to znamená, že její film je hodně přesvědčivý. Film DOKONALÁ DESÍTKA vás mimo jiné zavede do tělocvičny, a to ne do nějakého nablýskaného sportovního chrámu, ale do cihlové budovy se staromódními kovovými háčky na kabáty, jejíž prostor vyplňuje zápach z propocených žíněnek.

Život patnáctileté gymnastky Leigh, která se připravuje na svou první soutěž, se obrátí vzhůru nohama, když se na prahu jejího domu zjeví někdo, o jehož existenci netušila. Je to její nevlastní bratr Joe, který se k ní a otci stěhuje. Její sebedůvěra je tímto otřesena, a místo gymnastiky se chytá do sítí nelegálního světa zlodějíčků na mopedech. Najednou se jí dostává pozornosti, po které tak usilovně volala. Stojí však na křižovatce života. Režisérka Eva Riley vypráví svůj příběh s vřelým pochopením a hlubokým respektem. Její film proto skýtá na svém konci vidinu toho, jak se z té mizérie dostat. Trailer k filmu můžete sledovat zde.

Natáčení v prostorách tělocvičny vám muselo poskytnout škálu vizuálních možností, jako například v úvodním záběru, kdy Leigh visí hlavou dolů a houpe se.

Eva Riley: Chvíli jsme čekali, než jsme našli ten správný gymnastický klub, abychom tam potom mohli vystavět vizuální prvky. Jakmile jsme jej našli, trávila jsem tam hodně času a sbírala inspiraci. Ten záběr s hlavou dolů mě napadl hned po návštěvě toho klubu, kdy gymnasté pohupováním hlavou dolů odpočívali. A natočit tu poslední gymnastickou sestavu úplně jinak, než zbytek filmu, jsem měla v plánu od začátku. Chtěla jsem podtrhnout, jakým pokrokem Leigh ve svém duševním prožívání prošla.

Je neschopnost Leigh komunikovat s ostatními hlavní překážkou v jejím životě?

Riley: V tuto chvíli je to pro ni velká překážka. Nebyla na tom vždycky takto špatně, prochází velmi těžkým obdobím. Její táta také neumí komunikovat a myslím, že se to od něj naučila. Je to určitě problém, který se odráží v jejím gymnastickém životě, protože při sestavě na prostné je opravdu důležité umět vyjádřit emoce.

Naštěstí její trenérka ví, jak na ni. Gemma se více než na body a výsledky soustředí na to, aby vystihla ten správný tón, kterým s Leigh mluvit.

Riley: Hovořila jsem se spoustou trenérů a trenérek a jsou to opravdu zajímaví lidé, kteří často musí být napůl trenéry a napůl psychology. Tohle vybalancovat je někdy docela složité. Ale obecně řečeno gymnasté ke svým trenérům vzhlížejí, takže ten vzájemný vztah je často velmi blízký. Vztah Gemmy s Leigh trvá mnoho let a tak ví, jak pracuje.

Mohou dívky jako je Leigh ve svém světě obstát, jen když se budou chovat drsně a odměřeně?

Riley: Myslím, že každá dívka si najde svůj vlastní způsob, jak v tomto světě přežít a půjde na to různě. Pro Leigh je to v tuto chvíli nejschůdnější cesta. Je totiž mnohem snazší se na někoho osopit, než ukázat svou zranitelnost, když si zrovna nedáváte pozor.

Její sebevědomí roste úměrně se vztahem, který mezi ní a Joem vzniká. Je to vidět i v těch nejmenších detailech toho, co dělá. Jak se vám podařilo, aby Frankie Box se svou rolí tak krásně a přirozeně srostla?

Riley: Její postavu jsme hodně rozebírali, zkoušeli a postupně stavěli. Frankie je úžasná mladá herečka a velmi dobře rozuměla tomu, kam a proč ji chci směřovat. Mezi ní a Alfiem byla správná herecká chemie, kterou jsme pak improvizací mohli rozpracovat při vytváření malých spontánních situací a vyjádřit tak probíhající změny v jejím vnímání. 

Co není zřejmým aspektem příběhu je jistá tělesná přitažlivost mezi Leigh a Joem. Vy jste k tomu přistoupila velmi elegantně a rezervovaně.

Riley: Na začátku jsem neměla v plánu mít tam tento prvek, ale při práci na scénáři jsem zjistila, že by to byl v příběhu zajímavý aspekt. Dělala jsem vše pro to, aby to tam mělo svůj důvod a nebylo to pro diváka odpudivé. Chtěla jsem dát prostor divákovi pochopit, že se Leigh může v novém přátelství cítit zmateně.

Leigh nechává otázku „Byla tvoje máma celkem v pohodě?“ bez odpovědi. Toto je velmi silný moment, že?

Riley: Její matka zemřela a je pro ni opravdu těžké o tom mluvit. Hodně jí to tíží a je pro ni hodně bolestné odpovídat na otázky týkající se matky. Za to, jak tento moment vyšel ve filmu, jsem opravdu ráda.

Omlouvám se za otázku trochu mimo, ale ... to jsou opravdu její vlasy?!

Riley: Jasně! Frankie má prostě úžasné vlasy a náš makeup a vlasový stylista odvedl skvělou práci, aby to bylo ve filmu vidět.

Filmu jste dali neuvěřitelně 'zdravý' konec! Člověk by těžko hledal působivější zakončení příběhu.

Riley: Vždycky jsem chtěla silný a emotivní konec, který by přivedl Joea a Leigh zase k sobě. Mnoho lidí navrhovalo smutný konec, ale já jsem od samého začátku věděla, že by ten příběh měl mít šťastný, anebo aspoň hořkosladký konec. Postavy jako Leigh a Joe ve filmech často končí strašně smutně. Já jsem ale toužila dát těmto dvěma úžasným mladým lidem povznášející pocit naděje a radosti. 

Rozhovor pro Zlín Film Festival realizoval Gert Hermans. Děkujeme!