Ga-eun Yoon o filmu NÁŠ DŮM „Můj dárek všem dívkám, které berou život do svých rukou“

Stejně jako její úspěšný celovečerní debut NÁŠ SVĚT, druhý film režisérky Ga-eun Yoon je její vlastní realitě velmi blízko. Svět, který ve filmu vytvořila, je opětovně jemný, něžný a decentní. Ve filmech Ga-eun Yoon to vypadá, že se svět točí pomaleji a jemněji, než obvykle a ta nejdůležitější slova nejsou vyjádřena křikem, ale šeptem, jež je pohlazením pro uši.

Letos v létě má Hana jen jedno přání - jet na rodinný výlet, jako za starých dobrých časů, když se ještě máma s tátou pořád nehádali. Čím více se však snaží udržet rodinu pohromadě, tím méně se jí to daří. Ve chvíli, kdy Haně přijde do cesty velké přátelství, se ale všechno rázem změní. Yoo-mi a její sestra Yoo-jin žijí v podstatě samy, protože jejich rodiče jsou často mimo město. Starostlivá Hana tak pomáhá zapomenout na strasti sestrám, které chce pronajímatel vystěhovat a ony se snaží svůj dům i domov uchránit. Trailer k filmu můžete zhlédnout zde.

Film je plný něhy a starostlivosti o ostatní. Je život pro Hanu právě o těchto hodnotách?

Ga-eun Yoon: Hana, která pečlivě pozoruje okolní svět, má zvláštní dar být ve střehu a v případě potřeby komukoliv pomoci. Rodinné problémy si bere za své, a stejně přistupuje i ke svým kamarádkám Yoo-mi a Yoo-jin. To je zrovna jedna z životně důležitých a ušlechtilých schopností, i když v dnešní době ji mají lidé tendenci považovat za „zbytečnou a vlezlou". Samozřejmě bychom neměli neustále zasahovat do věcí jiných lidí, ale jsem přesvědčena, že bychom se všichni cítili uvolněněji a méně osaměle, kdyby se nám dostalo dobře míněné a milující starostlivosti od našeho okolí. Někdo by snad mohl vůči Haně pociťovat lítost za to, jak velké břemeno nosí na svých ramenou, ale to není na místě. Za její jedinečné vlastnosti jí patří pochválit. Jako dítě jsem si přála slyšet právě takovou pochvalu. A Haně by mohla pomoci získat sebevědomí a rovnováhu v jejím vlastním životě. Nad touto podstatou jsem chtěla, aby se divák zamyslel.

Pomyšlení, že jednoho dne Hana vyroste, je znepokojivá, protože veškerá něha, která je ve filmu, jde od dětí.

Ga-eun: Možná vyroste v ještě něžnějšího a všemi zbožňovaného dospěláka - kéž by! Je mi smutno z toho, když si uvědomím, že „dospívání“ může znamenat vzdání se flexibility, laskavosti a jednoduchého přímočarého dětského myšlení. Když jsem byla dítě, málokdy jsem si představovala, jaké to bude, až budu dospělá. Tak daleko do budoucnosti jsem se nedívala, protože jsem byla plně ponořena do prožívání každého jednoho okamžiku. S neurčitostí jsem předpokládala, že "až vyrostu, zvládnu mnohem víc“. Zdá se, že opak je pravdou. Čím je člověk starší, tím těžší je být v plném soustředění a žít každý přítomný moment naplno, a z toho mám obavy.

Rodiče Hany nejsou zjevně schopni se chovat zodpovědně.

Ga-eun: Děti reagují na film úplně jinak než dospělí. Děti se těší z Haniných dobrodružství, zatímco rodiče často prožívají muka a pocity viny. To mě překvapuje, protože při natáčení jsem se soustředila pouze na děti a na to, jak se se svou situací vypořádají.

Nepřišlo Vám na mysl, že bude publikum považovat chování rodičů za problematické?

Ga-eun: Proč by mělo být na Haniny rodiče tak špatně nazíráno? Spíše si myslím, že bychom je měli brát jako dobré rodiče, kteří se usilovně snaží a kteří se starají o děti i v těch nejtěžších dobách. Prožívají nejbolestivější období svého života.

Přidala nedávná COVID karanténa ještě více na závažnosti filmu? Všichni máme strach z toho, k čemu může uzavření škol a provozů vést za zavřenými dveřmi.

Ga-eun: Mnoho životních podmínek se teď rychle mění, takže i dospělí pociťují zmatek. A téměř si netroufám ani představit, kolik strachu a úzkosti to může způsobit u dětí. A co děti, které musí nést všechny rodinné problémy samy? Z toho je mi strašně smutno. Kdyby byla karanténa teď, Hana by nemohla ani vyjít ven a cítila by se o to víc osaměle.

Jaké to je pracovat s herečkou, která se tolik podobá Vaší vlastní osobnosti? Je to jako dívat se na to, jak ožívá dítě, kterým jste kdysi byla?

Ga-eun: Při psaní rané verze scénáře jsem se vrátila hluboko do svého dětství a své tehdejší pocity a starosti jsem zasadila do příběhu. Pouhým připomenutím minulosti jsem ji chtěla prožít znovu. Po setkání s herci se však moje pozornost zcela posunula směrem k nim. Právě oni teď procházejí tímto obdobím, a mohou tak chápat postavy mnohem lépe než já. Vyptávala jsem se jich na situace a pocity a prostřednictvím improvizací a společnými rozhovory jsme zjišťovali, jak budou reagovat. Tímto procesem jsem si mohla poopravit omyly v mé dospělácké perspektivě, vycházející z pouhé představy ve stylu "asi takto by děti reagovaly“. Nebylo snadné reflektovat představy herců a zároveň zachovat zamýšlené téma a dějovou linku. Naštěstí jejich představy byly v souladu s mými, čímž jsme si celý proces mnohem víc užili. To vnímám jako opravdové štěstí!

Jak vidno i ve filmu NÁŠ SVĚT, jste mistrem v režírování „spontánního herectví“. A také ve filmu NÁŠ DŮM zní všechny dialogy velmi přirozeně. Jaký je váš tajný recept?

Ga-eun: Žádný není. Jediné co mohu, je pomoci hercům plně porozumět postavám a situacím a povzbudit je, aby dali volný průchod svým pocitům. Avšak i když určitou scénu pochopí a položí se do ní celým svým srdcem, pořád se to ještě musí objevit na jejich tváři. Je to ten okamžik, kdy emoce téměř hmatatelně vystoupí v celé své pravdivosti a zřetelnosti. Je také potřeba mít odvahu vypustit části, kterým herci nemohou plně porozumět. Při přípravě filmu NÁŠ DŮM jsme dva měsíce zkoušeli improvizace. Prostě jsem jim popsala danou scénu a kontext a herci to pak spontánně dotvořili a zahráli. Pak jsme si povídali, korigovali atd. Ač jsou tyto zkoušky časově náročné, z celého natáčecího procesu jsou pro mě tím nejlepším. Pak mne často mrzí, že se mi některé pozoruhodné předehrávky z prvních zkoušek nepodaří zachytit stejně i ve filmu.

Dívky spolu ve filmu vyráží na výlet. Byly i zde námětem Vaše vzpomínky z dětství?

Ga-eun: Nikdy jsem neutekla z ničeho nic z domu, ani jsem nikdy nebyla s přáteli na výletě. Mnohokrát jsem po tom toužila, ale asi jsem nebyla tak statečná jako Hana. Autorem těchto obrazů ve scénáři jsem já sama, tedy jsem to byla já, kdo poslal Hanu na výlet a v mém jménu také dělala věci, které jsem zoufale toužila jako dítě prožít. Svět je pro dívky mnohem tvrdší než pro chlapce; existuje tolik věcí, které máme vštěpené jako riskantní či nebezpečné. Chtěla jsem ukázat, že se dívky mohou vydat na výpravu za svých vlastních podmínek; a nemusí to být ani nebezpečné a mohou cestu bezpečně dokončit pomocí nějaké „zázračné pomoci“. Tento jejich výlet je mým dárkem všem děvčatům, které se snaží - a úspěšně - převzít život do vlastních rukou.

Film diváka vtahuje do svého vlastního světa s vlastní paletou barev. Jen zřídka se člověk setkává s tak jemnou a dobře sladěnou barevností ve filmu.

Ga-eun: Pro svůj film vždycky volím barvy velmi pečlivě. Dospělí se na dětské trampoty mohou dívat s bolestí v srdci, ale když si sebe představíte v jejich kůži, pak život není taková tragédie. Den za dnem se snaží jít ve svém životě dál, dát tomu vše, a to jim dodává jiskřivou vitalitu a energii. Chtěla jsem, aby barevná paleta tohoto filmu zprostředkovala filmovou realitu, která se poněkud liší od skutečné reality. Proto jsme vybrali pastelové barvy v letním tónu. Moje hlavní kameramanka Kim Ji-Hyun pracovala na barevných detailech filmu až do postprodukční fáze. Vytvoření tohoto zvláštního prostředí bylo výsledkem opravdové spolupráce s celým štábem.

A jemná a něžná hudba je pak dalším nástrojem při utváření tohoto světa.

Ga-eun: Od dob, kdy jsem začala natáčet krátké filmy, měl u mě vždycky hudbu pod palcem Yonrimog. Je to můj milý přítel a skvělý muzikant. Ve skutečnosti ze všech filmů, které jsme společně vytvořili, film NÁŠ DŮM obsahuje vůbec nejvíce jeho tvorby. V mých filmech není obvykle hudby příliš, ale tentokrát se hudba proplétala celým filmem, přičemž některé scény potřebovaly ještě navíc podtrhnout rytmem a vitalitou. Naše spolupráce vypadalo asi takto - Yonrimog po interpretaci obrazů navrhl melodie a poslal mi je. Snažila jsem se nacítit, co ta hudba se mnou dělá a poslala jsem mu zpětnou vazbu. Samozřejmě jsme se mohli potkat nebo si zavolat, ale email nám oběma pomohl lépe uspořádat myšlenky při pečlivé snaze vysvětlit odraz emocionálního prožívání postav v notovém zápisu. Tím jsme získali široký prostor a otevřenost vůči interpretaci toho druhého.

Název Vašeho filmu vypadá jako variace na film NÁŠ SVĚT. Jsou za tím nějaké větší plány?

Ga-eun: Vůbec ne! Film NÁŠ DŮM je zcela jiný film. Oba filmy jsme točili ve stejném městě a někteří herci z NÁŠ SVĚT si ve filmu střihli cameo. Ale až po dotočení filmu NÁŠ DŮM jsem si uvědomila, že by mohl být klidně vnímán jako velmi volné pokračování. Ve skutečnosti se zdá, že korejské snímky postupně nabývají na velikosti, od „NÁS“ po „náš DOMOV“. Slyšela jsem, že by můj další film měl být o „naší ŠKOLE“ či „naší VLASTI“. Na druhé straně se zdá, že anglosaské tituly se postupně zužují od „našeho SVĚTA“ k „našemu DOMU“. Příští titul filmu by pak mohl být „THE TWO OF US" (MY DVA).