John Sheedy o filmu ŽIVOT JAKO ABECEDA "Jéé, ta je tak otravná!"

Snímek ŽIVOT JAKO ABECEDA je půvabný film pro všechny věkové kategorie (na náměty knihy Barryho Jonsberga), který vypráví upřímný příběh dvou mladých outsiderů a miniaturního koně. Film nabízí pohled na svět očima excentrické dívky v radostné oslavě všeho, co se jen trochu odlišuje.

Po 20 letech zkušenosti Johna Sheedyho v roli divadelního režiséra - zejména rodinných představení - a jeho krátkém filmu s názvem MRS MCCUTCHEON (Paní McCutcheonová) není divu, že jeho celovečerní filmový debut ŽIVOT JAKO ABECEDA vypráví příběh právě o mladých lidech. Hlavní hrdinka Candice Phee je odhodlána zahžnout pocity štěstí v životech druhých a stává se mírotvorcem ve své rozhádané a zarmoucené rodině. Její nový spolužák Douglas Benson věří, že přišel z jiné dimenze, ale ukáže se, že je vlastně jejím spojencem. Skutky Candice pak jsou inspirací každému, kdo někdy čelil nástrahám dospívání a srdcervoucí rodinné tragédii. Trailer k filmu můžete sledovat zde.

Dle Candice to vypadá, že klíč ke štěstí je v řešení problémů ostatních lidí.

John Sheedy: No, chtít řešit problémy ostatních lidí je sice dobré, ale ne vždy to vede ke štěstí. Myslím, že štěstí je třeba najít nejdřív v nás samotných, a jakmile se tak stane, můžeme to předat ostatním. A to, že je pak někdo šťastný, vás nakonec udělá ještě šťastnějšími.
 

Zapálení pro věc může být někdy únavné. Definoval byste nadšení hlavní hrdinky jako nakažlivé nebo spíše otravné?

Sheedy: "No samozřejmě, že je otravná!" Půvabně otravná! Nemáme jí ale problém odpustit, protože její úmysly jsou vždy dobré a její zranitelnost také není nikdy příliš daleko – někdy se vynoří - a to si myslím, že pak vytváří dobrou rovnováhu jak pro postavu samotnou, tak i pro diváka.

Proto někdy diváka necháte na chvíli jen tak zírat a necháte příběh pomalu plynout?

Sheedy: Přesně tak. 

Proč jste si za svůj celovečerní debut vybral právě tento příběh?

Sheedy: Obdivuji díla režisérů jako je John Hughes, Pedro Almodovar a Wes Anderson, kteří si drží jemnou rovnováhu mezi humorem a patosem. Až na filmy Baze Luhrmanna se romance na australských filmovém plátně neobjevuje. A nemáme ani mnoho filmů s bystrou a vtipnou dvanáctiletou hlavní hrdinkou. Ponořit se do světa dětí a jejich perspektivy je něco opravdu úžasného. U nich je všechno trochu vygradované a přehnané. S nimi si dovolíte trochu více zábavy a představivost nemá žádné limity. Příběh po adaptaci scenáristky Lisy Hoppe mne dostal a s producentkou Julií Ryan, která stála v čele čistě ženského produkčního týmu, jsem věděl, že projekt je ve výjimečných rukou.

Tvář Candice, jejíž přístup k životu je neuvěřitelně poctivý, je jako otevřená kniha. Je to herectví Daisy Axon nebo snad kouzlo kamery či jsem se jen nechal unést tímto úžasným stvořením?

Sheedy: Určitě jste se nechal unést! Ne, vážně, musím říci, že za tím je krásný výkon Daisy Axon a její vcítění se do postavy. Daisy je celá Candice Phee! Od začátku bylo jasné, že Daisy má všechny předpoklady k tomu, aby podala herecký výkon, který rozsměje a zároveň zahřeje u srdce. Několikrát přečetla knihu a Candice Phee byla jednou z jejích vůbec nejoblíbenějších postav. 

Co přesně Douglas uvede do pohybu, když vstoupí do života Candice?

Sheedy: Myslím, že ji rozptyluje v jejím úsilí přinést štěstí zpět do rodiny. Určitě nečekala, že jí do života vstoupí láska, a vlastně si myslím, že ji to ani nikdy nenapadlo. Ale do Douglase Bensona z „jiné dimenze“ byste se zamilovali taky! Má v sobě neskonalé kouzlo a pro Candice znamená zcela nový přísun komplikací. Je katalyzátorem událostí, které během filmu postupně vyplynou. A Yankee Doodle, což je náš miniaturní kůň, s tím má možná taky něco do činění.

Gestikulace Candice a Douglase při jejich vzájemné interakci působí jako výsledek přísné choreografie, jako by byli v nějaké zvláštní baletní scéně.

Sheedy: To jsem chtěl velmi vědomě dostat do filmu. Jejich dialog je natolik specifický a uvědomělý, že jsem chtěl, aby s tím šla jejich gestikulace ruku v ruce. Společně jsme pracovali na jejich tělesném projevu docela hodně při zkouškách a také na place. Tu samou podivnou gestikulaci najdete i u strýčka Briana a všech komparzistů. Jde vlastně o úmyslně včleněný aspekt, který má dodat světu trochu excentričnosti a nepatřičnosti; jak je to možné číst z očí Candice.

Rozhodně se vám podařilo využít barvy k tomu, abyste vytvořili mírně vyšinutý svět. Procházet se s Candice po městě je jako vstoupit do jiného světa. Jak daleko jste v oné "podivnosti" šel?

Sheedy: Ve filmu jsou tři různé světy - a všechny z perspektivy Candice. Je tu její domov, kde vládne zármutek a ticho. Pak je tu její škola - vygradovaný svět barevných postav a podivných zadání. A pak je tu město, které je plné nepředvídatelných výstředních obyvatel, z nichž každý je dle Candice něčím zvláštní. Strávil jsem mnoho let tvorbou rodinných divadelních představení a vždy jsem byl nadšený z výzvy zpracovávat v příbězích náročná témata tak, aby byla přístupná mladému publiku a zároveň, aby je nerozhodila a zasmáli se ... a to hodně. Z této zkušenosti jsem pak čerpal, když jsem potřeboval nacítit, jak divákovi poskytnout prostor usedět srdcervoucí momenty, nepovyšovat se nad mladým publikem a doufat, že se bude schopné vyznat v emocionálních vzestupech a pádech Candice, bude se chtít nechat bavit světem, který je vizuálně tak přitažlivý.

Proto jste určitě zavítali točit až do přímořského města Albany, které vypadá jako z katalogu.

Sheedy: To město byla trefa do černého - kouzlo starého světa se tu promítá v architektuře i krajině, je tu krásný záliv, nepravidelné kopce i balvany. Albany je jako stvořené pro filmovou kameru a ať už jsem namířil kameru kamkoliv, věděl jsem, že se mi podaří daný okamžik krásně zarámovat. Nechtěl jsem však, aby ta lokace byla nějak geograficky specifická, protože mělo jít o místo, které lze najít kdekoliv na světě. Svět, ke kterému by se mohli dospělí i děti okamžitě vztáhnout, jako kdyby bylo takové přímořské městečko nedaleko od jejich domova.

Příběh je tak zasazen do neurčitého času i místa.

Sheedy: I když se ve filmu objevují odkazy či zmínky mladších postav na moderní technologii, bylo stále potřeba, aby se nevytratila nadčasovost. To kladlo zvláštní nároky na kostýmní oddělení a scénografii. Šli absolutně nad rámec možného, aby vytvořili tento pestrobarevný a nekonvenční svět. Odvedli fakt úžasnou práci. Podobně jako je tomu u těch nejlepších disneyovek si přeji, aby i film ŽIVOT JAKO ABECEDA neměl žádné "datum exspirace". Doufám, že dnešní dětský divák se nechá pohltit příběhem, který nezestárne, a jednou si na něj bude moci vzpomenout a znovu jej prožít se svými vlastními dětmi.

Film jde až na samou hranici „magie“. Kolik nadpřirozena jste vlastně ve filmu dovolil?

Sheedy: Moc ne. Chtěl jsem, aby herecké výkony a témata filmu zůstaly při zemi, zejména když se zabýváme takovými věcmi, jako je zármutek. Vizuální svět kolem nich je natolik "potuplován", že pokud existuje nějaký náznak kouzlení, pak je to scéna v lese s naším miniaturním koněm a jeho schopnostmi zmizet. 

Rozhovor pro Zlín Film Festival realizoval Gert Hermans. Děkujeme!