Manťáci o Indii: Žije se tam přítomností a nikdo nikam nespěchá

Do Zlína na festival dnes přijeli se svými cestovatelskými zážitky Manťáci.cz, neboli 3 dobrodruzi, kteří projeli Indii vozítkem s názvem tuk-tuk. Zúčastnili se totiž Rickshaw run – závodu, kde nikdo ani moc nezávodí, ale spíš zažívá jedno z největších dobrodružství svého života. Trasa závodu má 3 500 kilometrů napříč Indií a závodníci na její zdolání mají 14 dní. 

Manťáci. Proč jste si pro sebe a pro svoje cesty zvolili zrovna takový název?

Manťáci je takové neformální sdružení techniků, které se zrodilo v rámci olomouckých filmových a divadelních festivalů. Tak tomu bylo do doby, než Kuba Janča potřeboval rychle vymyslet název týmu pro naše indické dobrodružství.

Proč jste se vůbec rozhodli pro Rikshaw run? Jedná se docela bláznivý závod. Nelákalo vás si spíš Indii projet v klidu a v pohodě?

Každý z nás měl trošku jiný důvod. Celou akci inicioval právě Kuba Janča, který se do závodu přihlásil s mezinárodním týmem, který se náhodou potkal na Kubových cestách po Zélandu. Když se tým s blížícím se závodem rozpadl, tak se na Zélandu objevil náš společný kamarád Martin Hamouz a Kubovu nabídku přijal. No a já se to dozvěděl asi dva měsíce před odletem, kdy mně Kuba vzal po 30ti hodinové směně v ateliéru na zmrzlinu a prostě mi to oznámil.

Měli jste čas si Indii i trochu užít nebo to byly jen závody a boj s časem?

Užili jsme si ji po svém. Díky časovému pressu musíte stále jet, ale zároveň se dostanete do míst, kam jako turista vyrazíte těžko, protože naše trasa vedla mimo populární destinace. O to zajímavější byl kontakt s místními, kteří na takové setkání nejsou zvyklí. Avšak než závod jako takový nás vyčerpávalo především samotné natáčení. Po celém dni v rikši jsme na hotelech nabíjeli kamery, zálohovali a stříhali videa, která jsme o naší cestě každé tři dny publikovali na internetu. Zároveň tahle aktivita nám po návratu zajistila spoustu srandy, přednášek a projekcí, včetně na vašem festivalu.

Co vás na Indii nejvíce překvapilo a plánujete se tam ještě někdy vrátit jako „obyčejní“ turisté?

Fascinující pro mne byla rozmanitost a rozlehlost Indie. Jednotlivé regiony jsou dost odlišné a často se nám stávalo, že místní o tom sousedním příliš nevěděli. Neseženete ani pořádné mapy a žije se přítomností, nikdo nikam nespěchá. Pro Evropany našeho ražení to byl docela nezvyk. Na takový život už jsme zapomněli.

Do Indie bych se rád vrátil a to právě jako obyčejný turista. Ty neturistické místa a zážitky už máme za sebou.

Měli jste za sebou už nějaké podobné dobrodružné výpravy, nebo jste do toho skočili po hlavě a bez větší přípravy?

Kluci se toulali po světě, já byl s našima v Bulharsku a dvakrát v Řecku, tak těžko říct. S motorismem tohohle ražení jsme měli společného jen to, že já měl ve 14 letech pionýra. Nevěděli jsme pořádně nic o Indii a nejsme ani filmaři, obojí se na filmu dost podepsalo. Přípravy nám obecně taky moc nešly, vše probíhalo hodně intuitivně. Ale všichni jsme s tím do toho šli a na škodu to určitě nebylo.

Pokukujete ještě po nějaké další výzvě?

Chvíli to ve hře bylo, ale především z časových důvodů jsme to poslali k ledu. Ale já věřím, že se to jednou uskuteční. Máme krásný koncept, jen to dotáhnout do konce a pak přivézt výsledek třeba do Zlína na festival.