30. 5. 2023

Jan Cina: Rád bych si ještě zkusil roli opravdového prince

Hrát čerta má podle herce Jana Ciny snad jediné úskalí. Rohy. Nesmí vám upadnout. Dětem je pak těžké vysvětlit, že jste si je do civilu zrovna odložili, jinak, že je fakt máte. Nasadí je tento talent i ve Zlíně? Nechte se překvapit. Další hvězdu na chodníku slávy odhalí organizátoři 63. Zlín Film Festivalu právě jemu.

Ve Zlíně Vám bude v rámci 63. ročníku Zlín Film Festivalu odhalena hvězda na chodníku slávy. Co to pro vás znamená?

Velkou radost. Ocenění mého dosavadního hereckého a snad i lidského fungování. Zároveň mi hvězda připomíná pozlátko hereckého světa a všeho kolem něj. Na chodníku bude taková padlá hvězda, která by mohla lítat ještě po obloze, ale díky upadnutí si ji budu a budeme moci prohlédnout pěkně zblízka. Snad se hned neošlape ;)

Vy sám jste si zahrál už v řadě pohádek. Čertí Brko, Slíbená princezna, Kouzla králů. Ale zatím to nebyly úplně typické role pohádkových princů. Máte takovou roli ještě na svém seznamu přání nebo už jste od pohádkových rolí definitivně utekl?

Myslím, že nejsem úplně typický princ, ale možná právě proto by bylo zajímavé nějakého toho “princovského prince” si zkusit. Stejně jako my lidé jsme různí i princové jsou různí. Určitě mě ale také lákají postavy pohádkové, tím myslím různé skřítky, čaroděje, čerty a podobné potvůrky.

V pohádce Čertí brko jste si zahrál po boku Ondřeje Vetchého. Jaké máte na natáčení vzpomínky? Jak se vám s ním pracovalo?

Natáčení bylo krásné z mnoha důvodů. Jednak díky scénáři Roberta Geislera, protože už při přečtení se člověk na tuto pohádku těšil, pak režie a práce s Markem Najbrtem, se kterým se pracuje vždy skvěle a člověk se jako herec u něj neustále posouvá a objevuje u sebe novinky. A pak díky setkání s kolegy. Hlavně Judit Bardós, která je mou ikonou jak hereckou, tak lidskou a také setkání s Ondřejem Vetchým, který mi dodával odvahu a rady nejen do života. Ale celé obsazení bylo, myslím, radostné a velmi trefné. A zapomenout nemůžu na hudbu, na kluky z kapely HM? a jejich geniální písně do pohádky, které se, jak tak vidím a slyším okolo sebe, stávají pomalu klasikou. A z toho mám velkou radost.

V této pohádce jste si zahrál čerta Bonifáce. Role čertů jsou v Česku obecně oblíbené. Má ale tato role nějaká úskalí?

Snad jen rohy. Nesmí vám upadnout. A dětem je pak těžké vysvětlit, že jste si je do civilu zrovna odložil, jinak, že je fakt máte.

Když se bavíme o dětském filmovém festivalu, tak nám ještě řekněte, jaká je vaše nejoblíbenější pohádka a proč?

Budu se opakovat, ale Šíleně smutná princezna. Kromě nadčasovosti a myslím velké odvahy tvůrců - jak v příběhu, výtvarném pojetí a odkazech na tehdejší dobu, díky kterým byla pohádka na jistou dobu zakázaná - mě bavilo a baví herecké/pěvecké obsazení, geniální hudba a také to, že pohádka se točila mimo jiné na Blatenském zámku, kde jsem trávil dětství u babičky.

Od pohádkových rolí jste se v posledních letech přesunul k jinému žánru. Nejde nezmínit třeba minisérii Herec, za niž jste byl loni nominován na Českého lva a roli bezpáteřního oportunisty. To byl asi velký posun od rolí sympatických mladíků. Jak jste se v této roli cítil?
Dobře. Což zní divně i mě samotnému, ale díky skvělému scénáři Petra Boka a režii Petera Bebjaka a opět skvělým kolegům - paní Vášaryové, Jenovéfě Bokové a všem dalším. Doteď postavě Standy Láníka v mnohém lidsky nerozumím a nesouhlasím s ním, ale to mi nebránilo vstoupit do jeho postavy a zabydlet se v ní.

Jaký jste filmový divák? Máte vůbec prostor si někdy jen tak sednout a pustit si nějaký film? Jaký filmový žánr preferujete?

Jsem nedobrý divák. Seriály ani hity na netu, které všichni sledují, buď nestihnu, nebo je vidím až s velkým zpožděním. A nejsem obecně seriálový divák. Hodně mě baví jít na film do kina. Baví mě nabídka a dramaturgie Aerofilms. Vyhýbám se asi akčňákům a romantickým komediím, ale zároveň se nechám rád překvapit a unést.

Na festival jezdíte pravidelně v roli hosta, tentokrát si přijedete pro svou hvězdu. Co se Vám jako první vybaví, když se řekne Zlín?

Léto, Kongresové centrum od Evy Jiřičné a kolegové a kamarádi nejen ze Zlína.

Měl jste čas někdy město poznat i jinak než z pozice festivalového hosta?

Ano, jednou jsem zabloudil někam nad hřbitov do lesů a bylo to moc krásné ztracení se. A podporuji a fandím Zlín Design Weeku a líhni módních a designérských talentů ve Zlíně.

Na čem momentálně pracujete? V jakých divadelních, filmových nebo seriálových rolích vás v nejbližší době uvidíme?

Točím osmidílnou televizní sérii „To se vysvětlí, soudruzi!“, která se odehrává v Československu 80tých let a zabývá se paranormálními jevy. Spolu s režiséry Matějem Chlupáčkem, Mikem Samirem, scénáristou Mirou Šifrou, kameramanem Martinem Doubou a kolegy Jirkou Macháčkem, Annou Fialovou, Leošem Nohou a dalšími nás to moc baví… Na konci léta bych měl začít točit film Tomáše Hoffmana, kde se stanu poprvé filmovým otcem. A do toho stále divadelní projekty Malý princ, Měsíční kámen, Šíleně smutná princezna a nově také Recitál Malého prince, se kterým začínáme objíždět netypické divadelní prostory v Čechách.

HVĚZDY NA ZLÍNSKÉM CHODNÍKU SLÁVY od roku 2006:

2006 Tomáš Holý (in memoriam), Žaneta Fuchsová, Michal Kocourek

2007 Mahulena Bočanová, Ivan Jandl (in memoriam)

2008 Dana Morávková, Jan Čenský, Lucie Vondráčková

2009 Tereza Brodská, Ondřej Kepka

2010 Michaela Kuklová, Filip Renč

2011 Jiřina Bohdalová, Michal Dlouhý, Vladimír Dlouhý (in memoriam)

2012 Zuzana Bydžovská, Jan Kraus

2013 Sandra Nováková, Marek Eben

2014 Magda Reifová, Michal Suchánek

2015 Lucie Zedníčková, Jan Potměšil

2016 Klára Pollertová-Trojanová, Jiří Strach