Vojtěch Vodochodský: Role Petra Sepéšiho byl můj kariérní zlom

Případ Roubal, seriál Zlatá labuť, Král Šumavy. Úspěšný mladý herec Vojtěch Vodochodský jde z role do role. Život mu však nejvíc změnila Iveta. Čím pro něj byla role Petra Sepéšiho tak náročná? O tom více v rozhovoru pro 63. ročník Zlín Film Festival, který si nová hvězda českého filmu nenechá ujít.

Do Zlína na Zlín Film Festival letos dorazíte jako „Youngstar“, úspěšný mladý herec s úspěšně rozjetou kariérou. Potěšilo vás pozvání?

Zlín Film Festival jsem si moc oblíbil. Byl jsem tam minulý rok poprvé společně s Honzou Nedbalem a Oskarem Hesem. Říkal jsem si, že by bylo fajn, kdybych sem jednou taky přijel jako “young star”, a rok na to to dopadlo. Hned jsem se Oskarovi a Honzovi musel pochlubit.

Kdy a jak jste se rozhodl, že se stanete hercem?

Nevím, kdy přesně jsem se rozhodl a určitě se to neváže ke konkrétnímu momentu. Byl to delší proces uvědomování si, že mě to baví a naplňuje. Ale za nejvíce relevantní beru své období na ZUŠ Střezina v Divadle Jesličky Josefa Tejkla v Hradci Králové. Tam jsem nejvíce přičichl k divadlu, nejvíce mě to formovalo a ukázalo mi to cestu. Ta komunita lidí byla skvělá a byl to můj druhý domov.

V posledních dvou letech jdete z role do role. Vidíme vás v seriálech, ale i filmech, v divadle. Která z rolí, které máte doposud za sebou, pro vás byla ta zlomová a nejvíce vás ovlivnila či zformovala na startu vaší kariéry?
Otázka je, jestli je to dobře, že jdu z role do role. To se může rychle změnit a třeba vám začnu brzo lézt na nervy. To bych nerad! Jinak mě všechny role nějakým způsobem formují a dotýkají se mě. Největší kariérní zlom nastal po premiéře Ivety, kde jsem se pokusil ztvárnit Petra Sepéšiho.

Na tuto roli se nejde nezeptat. 80. léta vás minula, jak moc byla pro vás tato role díky tomu náročná?
Role nebyla náročná kvůli dobovému zařazení, ani kvůli tomu, že jsem tu dobu ani jejich tvorbu neznal. Byla náročná, nebo spíše výzvou, protože jsem hrál člověka, který reálně žil. Měl jsem konkrétní materiály, ze kterých jsem mohl čerpat, ale zároveň jsme nechtěli na postavu jít jedna ku jedné a už vůbec jí parodovat. V tom to bylo nejtěžší, najít ten kompromis.

Znal jste do té doby nějaké písně Ivety Bartošové nebo Petra Sepéšiho?
Tvorbu Bartošové bych zařadit a rozpoznat dokázal. Sepéšiho ne. Studoval jsem jejich tvorbu až po nabídce na casting. Tvorbu Bartošové jsem znal spíše z pozdější éry.

V Ivetě vše s Annou Fialovou zpíváte sami. Jak jste se na duety připravovali?

Chodili jsme na hodiny zpěvu k paní Pavle Fenrichové. Snažili jsme se Petra a Ivetu co nejvíce nacítit, aby to bylo co nejvěrnější. Písně jsme pak nahrávali ve studiu. Ale mikrofon neodpouští nic. Nebylo to jednoduché, slyšet svůj syrový hlas ve sluchátkách.

Nedávno jste byl k vidění i v Králi Šumavy, minisérii od Davida Ondříčka. Jak se vám postava pohraničáře Vylety hrála? Jak těžké bylo natáčení v horském terénu?
S Davidem Ondříčkem a Oskarem Hesem jsme měli spoustu zkoušek a řešili jsme spolu scénář, stejně tak pozadí našich postav. Bylo z čeho čerpat, takže při samotném natáčení jsme už věděli, kudy na to jít. I když první dva dny jsem se docela rozkoukával. Na place jsme si na sebe ale rychle zvykli.

Kromě Davida Ondříčka už máte za sebou i práci filmování s Janem Hřebejkem. Jaká to byla zkušenost?
S Honzou se pracuje výtečně. Nejvíce mě překvapilo a zároveň naučilo, když jsme se po každém záběru koukali na playback a Honza to rovnou komentoval. To jsem potřeboval, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že to byl jeden z mých prvních větších projektů.

Případ Roubal, Iveta, seriál Zlatá labuť, Král Šumavy. To jsou všechno historické projekty. Navíc v dubnu začínáte točit další film o událostech roku 1968 s Jiřím Mádlem. Je práce na těchto snímcích těžší a v čem?
Práce to těžší není. Pro herce určitě ne. To spíš asi pro producenty, protože ty kulisy něco stojí. Je ale fakt, že u dobových věcí je třeba větší příprava. Byla jiná doba, jiná mluva, jiný temporytmus. Jako herec to musím co nejvíce nacítit.

Je vám historie blízká?

Zaleží, jakou historii máte na mysli. Každá doba má své pro a proti. Já jsem spokojený s tím, v jaké době žiju teď. Někdy mě baví ten styl oblékání, třeba devadesátky, anebo čtyřicátá léta. Ale vracet bych se tam nechtěl.

Jak se na natáčení filmu Vlny chystáte?

Máme zkoušky, mluvíme o postavách, o té době. Je to obrovský projekt a obrovská příležitost. Nikdo to nechceme podcenit.

Ve Zlíně jsme vás mohli potkat na festivalu už loni, vybavíte si nějakou vzpomínku na Zlín nebo na festival?

Hotel Zlín, pivo a krásný povídání s Janem Nedbalem a Oskarem Hesem, s mojí agentkou Johankou, s herečkou Simonou Lewandovskou. Pak taky autogramiáda a slunečný dny! Každý den byl skvělý a nabitý programem!