Antonie Formanová: Jsem nejspíš typ pro historická témata

Miloš Forman byl její dědeček. Sama k herectví přičichla ve třetí třídě a když si poprvé stoupla před kameru, byl z toho hned Český lev. Antonie Formanová, velká naděje české kinematografie a jedna z milých návštěv 63. ročníku Zlín Film Festivalu v rozhovoru o tom, čím podle sebe režiséry nejvíce láká.

Na letošní Zlín Film Festival dorazíte jako „Young Star“, úspěšná mladá herečka s úspěšně rozjetou kariérou. Připadáte si už jako hvězda? Poznávají vás lidé na ulici?

Nejsem úplně typ člověka, kterého by na tom, co dělá, lákala nejvíce ta sláva. Takže nedovedu ani říct, jestli si připadám jako „hvězda“, možná by to lépe posoudilo okolí. Ano, občas mě lidé poznají, pochválí nějaký projekt či mou práci, nebo chtějí podpis a nebudu lhát, že takové chvíle mě těší, nebo minimálně se začervenám. Je to pro mě ale stále něco, v čem se učím chodit.

Poprvé jste se před kamerou objevila před pěti lety ve snímku Dukla 61 a hned z toho byl Český lev. Tomu se říká raketový start. Čekala jste takový úspěch?

Musím říct, že jsem měla obrovské štěstí, že zrovna Dukla 61 byla mým první větším filmovým projektem. Jeho úspěch pro mě zas takovým překvapením nebyl, jde podle mě o hezký a povedený projekt, spíš jsem byla v úžasu, že jsem toho celého mohla být součástí.

Už před natáčením Dukly 61 jste chtěla být herečkou nebo vás naopak k rozhodnutí jít hereckou cestou nasměroval film?

K herectví jsem pořádně poprvé přičichla ve třetí třídě, kdy jsem měla hlavní roliv dětském představení. Od té chvíle se mě touha hrát a být ve světě divadla, a později i filmu, nepustila. Během natáčení Dukly 61 už jsem byla přijatá na DAMU. Takže nasměrovaná jsem byla už mnohem dřív, ale rozhodně mi to otevřelo velké dveře do světa filmu.

Předpokládám, že pak už se nabídky jen hrnuly. Jak často vám filmové/televizní nabídky chodí a podle čeho si role vybíráte?

Hned po dotočení Dukly mě čekalo ještě natáčení filmu Balada o Pilotovi. Pak jsem se věnovala naplno škole. Upřímně ani pak tolik pro mě zajímavých nabídek, nebo větších úspěchů tou dobou nepřicházelo. Nicméně za svůj čas na škole jsem ráda, a naopak se mi i díky tomu rozšířil zase divadelní obzor.

Ve vaší filmografii převažují filmy, které se vypořádávají s minulostí. Dukla 61, Balada o pilotovi, Okupace. Proč tomu podle vás tak je? Lákají vás historická témata?

Jelikož si herce vybírá režisér a producent, tak bych spíše řekla že lákám já je. Nejspíš jsem zkrátka tip z minulých dob. Neznamená to ale, že by mě nezajímaly. Naopak všechny zmiňované projekty byly pro mě velmi důležité jak profesně, tak i tematicky.

Jsou role v historických snímcích těžší? V čem?

Tohle asi nedovedu posoudit. Ale pro mě určitě minimálně v tom, že tu dobu třeba neznám tak do detailu, nevím, jak se lidé chovali, jak jednali. Více se pak potřebuji v tomto ohledu připravit a nastudovat si dané období a jeho charaktery.

Jste vnučkou Miloše Formana. Napadlo vás, že byste díky jménu mohla prorazit v zahraničí?

Na své jméno a dědečka jsem pyšná, ale nikdy jsem nechtěla využívat to jméno k úspěchu. Neříkám, že ta myšlenka neproběhla hlavou, ale raději bych se prosadila svým vlastním úspěchem a projevem. Spojitost se jménem nakonec ale stejně většinou vyjde najevo a díky dědečkovi jsem se mohla potkat s mnoha zajímavými osobnostmi. Za všechny možnosti, které mi dal, a dává i po jeho odchodu jsem mu vděčná.

Na dědečka Miloše se vás zřejmě ptají při každém rozhovoru. Nás by jen zajímalo – kdybyste si mohla zahrát v kterémkoliv jeho filmu, jaký byste si zvolila a proč?

Tuhle otázku už jsem párkrát dostala a tím, že bych si nejraději zahrála ve všech, tak zároveň říkám, že v žádném – jsou podle mě tak dokonale obsazené, že není třeba to měnit.

Prozradíte, na čem momentálně pracujete? V jaké roli vás budeme moci v nejbližší době vidět?

Momentálně mám za sebou premiéru pohádky v divadle Minor a pak nás v květnu čeká premiéra chystané inscenace v Dejvickém divadle. U filmu, když nepočítám menší studentské projekty, mě větší natáčení čeká až koncem roku, ale už teď se těším.

Byla jste někdy ve Zlíně? Pokud ano, co vás ve městě zaujalo?

Jednou jsem už Zlín navštívila také v rámci festivalu. Přiznám se, že jsem tam byla tak krátce, že jsem si ho nestihla pořádně projít, snad se mi to teď poštěstí.