Johannes Schmid o filmu PŘÍHODY MALÉHO FRANTIŠKA: „Sám na toulkách po okolí ...“
Devítiletý František je nejmenší ve třídě. Navíc ve vypjatých situacích jej často zradí jeho vlastní hlas a vyjde z něj jen pisklavý zvuk. Zažívá mnohá dobrodružství, která často vyžadují kreativní řešení každodenních problémů dospívání. Pro Františka i jeho dva nejlepší přátele – sebevědomou tvrdohlavou Gabi a zuřivě loajálního Eberharda - to je ovšem hračka.
PŘÍHODY MALÉHO FRANTIŠKA: KDY A KDE PROMÍTÁME?
Film zůstává věrný dětské logice. Jak se vám podařilo držet tuto linii v celém scénáři?
Johannes Schmid: Téměř v každé scéně je středem pozornosti František; vlastně ve filmu není ani jedna scéna, ve které by nebyl on či někdo z jeho dvou přátel. Náš hlavní kameraman Matthias Grunsky přijal Františkovu perspektivu za svou; kamera mu tak byla neustále fyzicky nablízku a vždy hledala ten správný úhel. S pomocí kouče dětských herců Eliho Wasserscheida se nám podařilo dostat děti do správného emocionálního rozpoložení. Poté jsme pracovali na výsledku s kamerovými efekty a zvláštní úsilí jsme věnovali i zvukovému designu.
Kdo přišel s těmi 20 pravidly "skutečného muže"?
Schmid: Knižní série autorky Christine Nöstlinger vypráví vcelku krátké příběhy a epizody ze života malého chlapce a oslovuje tím cílovou skupinu dětí, které se právě naučily číst. Scenáristka Sara Wassermair tak musela pospojovat mnoho dílků a detailů z knih do příběhu, kam přidala vlastní dramaturgii a dějovou linku celovečerního filmu. Přišla s nápadem influencera a jeho 20 pravidel. Inspirace k pravidlům, osobnosti i způsobu mluvy Hanka Haberera vychází z nespočtu influencerů, které najdete všude na internetu.
V dnešní době se ve filmech často řeší témata související s genderovou otázkou, ale málokdy pro tak mladé publikum. Vnímali jste, že teď je ten správný okamžik?
Schmid: Žiji ve Skandinávii, kde je zcela běžné prezentovat mladému publiku modernější formy rodiny, včetně queer rodin; mnohem více než v německy mluvících zemích. Někdy mám dojem, že reálný život je dál než to, co vidíme na plátně. S Františkem se snažíme toto téma přiblížit dětem a postavou Gabi jim zase představujeme silnou ženskou postavu.
Váš film má s GODZILLOU něco společného - slogan, že „na velikosti záleží“.
Schmid: Je to přesně naopak. Film ukazuje, že "na velikosti nezáleží“. František se na své cestě učí tomu, že může být sebevědomý takový, jaký je, a že jeho nejlepší verzí je František sám.
Zvláštním způsobem zobrazujete dospělé. Ne jako úplné karikatury (jak se často stává v dětských filmech), ale jako trošku podivné lidi.
Schmid: To záleží na úhlu pohledu. Pokud se díváte na dospělé dětskýma očima, všichni vypadají tak trochu zvláštně; prostě dospělí dělají divné věci. Ale nikdy nejsou zesměšňováni. Spolu s herci jsem chtěl vytvořit postavy z reálného života. Komické situace nikdy nevyplývají z jejich herectví nebo kostýmů, ale ze situací a chování dospělých. Žádný z dospělých herců nemá "komickou" roli.
Ve vašem filmu vypadá Vídeň jako vesnice, mírumilovná a přátelská.
Schmid: Vídeň je poměrně velké a moderní město, ze kterého však v některých jeho čtvrtích dýchá i silná atmosféra maloměsta. I tam hrála hlavní roli dětská perspektiva. Jak se v tom věku začnou děti samy v okolí svého domova potulovat. Jak začínají nenásilně objevovat městský prostor; chodit samy do školy a trávit venku více času. Začínají mít svůj vlastní život, bez rodičů. Rádius jejich života se rozšiřuje, což podněcuje jejich větší samostatnost.
Představte si, že dostanete od Zlín Film Festivalu nabídku zaplnit kino publikem „Vašich snů“... Jaké publikum by to bylo?
Schmid: Ideálně bych v kině rád viděl opravdovou rodinu: děti od 6 let a starší, nějaké náctileté bratry a sestry (jako Františkova bratra Josefa), rodiče a dokonce i prarodiče! Do Zlína se moc těším. O skvělé atmosféře Zlín Film Festivalu s tak dlouho tradicí jsem slyšel od mnoha mých kolegů!