Ham Tran o filmu MAJKA: “Vietnamské publikum sci-fi neoslovuje”

Život osmiletého Hunga, který již rok truchlí nad ztrátou své matky, má všechny odstíny ponurosti. Vztah s jeho otcem je napjatý, jeho nejlepší kamarád se mu stěhuje pryč, a navíc se je snaží vystěhovat z bytu jejich chamtivý pronajímatel. Když při sledování noční oblohy spatří padající hvězdu, která dopadne kamsi nedaleko od něj, vypraví se ji hledat. Namísto padlé hvězdy tam ale na něj čeká nové setkání ... S filmem MAJKA vás čeká průlet emocemi jako na horské dráze, od právě prožitých dramatických momentů až k veselé komedii a zase zpět, s extra bonusem pro všechny české diváky...

Příběh MAJKY má svůj původ v československém televizním pořadu z roku 1978 s názvem SPADLA Z NEBE (z pera Václava Borovičky) o malé mimozemské dívce Majce, která spadla z nebe do slovenských hor. A seriál si získal velké příznivce i ve Vietnamu, když se tam poprvé na konci 80. let vysílal. Děti si jej zamilovaly a každý rok s napětím čekaly, až se bude zase v létě reprízovat. Hlavními tématy toho seriálu bylo přátelství a meziplanetární komunikace. Náš příběh o chlapci, který ztratil matku, je součástí přepracovaného příběhu, který se odehrává ve Vietnamu. Hung je po setkání s Majkou schopen odložit svůj vlastní smutek stranou, aby pomohl kamarádce. Přichází na to, že naši milovaní zůstávají v našich vzpomínkách, ať už jako radostné či smutné vzpomínky, a dokud je nosíme v srdci, nikdy je neztratíme. 

Ta scéna, kterou Hung sleduje a ve které děti odlétají v malé raketě do Bratislavy, je z původního seriálu?

Tran: Ano, kontaktovali jsme držitele práv k původnímu televiznímu seriálu a koupili si pro náš film licenci ke dvěma klipům. Trvalo nám to dva roky, protože se natáčel před mnoha lety a autor seriálu zemřel v roce 2004. Ale konečně jsem tomu televiznímu seriálu mohl vzdát hold.

Úvodní scéna nás vtáhne přímo do vzrušující honičky letadla a dronu.

Tran: Tato bitva dronů byla velmi náročná na střih. Nejdřív jsem dal dohromady záběry z flycam, které jsem hodlal použít, a pak musel užít notnou dávku fantazie k tomu, abych si dokázal představit, jak letadlo zatáčí, jde do zákruty nebo se úplně otočí. Bylo použito 3D modelů, klíčování na zeleném plátně, různých flycam pozadí atd. Představovat si celou akci z pohledu dítěte může vypadat jako super zábava, ve skutečnosti to byla ale vysoce technická záležitost.

Ve filmu kombinujete široké spektrum emocí: některé scény jsou čistě komediální, jiné jsou napínavé a vzrušující, další zase hluboce dojemné.

Tran: Chtěl jsem vyprávět emotivní příběh dětí, které procházejí určitými životními lekcemi, a zároveň jsem chtěl pobavit. Věděl jsem, že diváka musím zaujmout v prvních 10 minutách, proto jsem potřeboval něco vizuálně podněcujícího - jako tu bitva dronů. To platí i pro honičku na konci, protože jsme potřebovali zužitkovat všechny ty "zbraně", které Hung a Beo připravili. Do toho jsem každých 5 minut dával pozor na to, aby se tón filmu posunul, přičemž jsem to samozřejmě musel udělat tak, aby tuto strategii divák nepoznal a příběh působil organicky.

Člověk má při sledování filmu někdy pocit, že protagonisté filmu jsou poslední čisté duše v rozkládajícím se světě.

Tran: Děti jsou pro mě čisté duše. Je odpovědností dospělých, aby jim pomohli jejich čistotu udržet. Aby pak nevyrostli v cynické jedince ve světě, kde se dá všechno předstírat a chytrá zařízení jim nedají zažít mezilidskou interakci a hru napřímo. Děti musí mít možnost si hrát!

A zjevně taky prdět.

Tran: No ... prdění patří k dětského filmu, ne?

Přes veškeré dostupné technologie a prvky sci-fi nám všem nakonec jde o to samé …

Tran: V asijské kultuře je zakořeněna tendence otců učit své děti nepřístupnosti a vážnosti, tedy aby byly děti vůči emocím imunní. Co si dospělí mohou z filmu MAIKA odnést, je vědomí, že děti potřebují lásku a náklonnost, potřebují slyšet slova laskavosti, něhy a naším jednoduchým úkolem je tu pro ně prostě být.

Velmi se mi líbí scéna, ve které Hung odmítne nechat si své špatné vzpomínky vymazat. Můžete říct, proč jsou tyto vzpomínky důležité?

Tran: I pro mě je to mimořádná scéna. Ve vietnamštině „vzpomínat“ je „nhớ“ a shodou okolností slovo pro „postrádat někoho“ je také „nhớ“. Hung si uvědomuje čirý fakt, že když na mámu zapomene, pak mu těžko bude chybět. Naše vzpomínky tvoří emoce; je třeba pochopit, že abychom měli štěstí a lásku, musíme také projít ztrátou a bolestí. Dětem se to těžko vysvětluje, avšak s pomocí těch dvou slov je to mnohem jednodušší.

Z Phu (v roli Hu) jde rozmanitá energie a vždy ve správný okamžik vystihne to, co je potřeba.

Tran: Měl jsem opravdu štěstí, že jsem při natáčení reklamního krátkého filmu potkal Phu. Měl tam epizodní roli, jen přinesl babičce sklenici mléka, ale hned jsem si všiml, jak je jiný než ostatní dětští herci. Do chvíle, než na něj přišla řada, se snažil pořád nějak zabavit. Když jsme od klienta dostali další zakázku na krátký reklamní film, hned jsem jej obsadil. Byla to ideální příležitost zjistit, zda zvládne i větší roli. Byl famózní. Phu má svůj vlastní způsob, jak přistupuje ke hraní a ve chvíli, kdy pochopí, o čem daná scéna je, mu to jde velmi přirozeně. Je mnoho filmařů, kteří nevkládají do dětí dostatek důvěry. Raději jim dají instrukce, řeknou, JAK mají hrát, než aby jim jednoduše vysvětlili, o CO ve scéně jde. Děti pak dají své fantazii volný průchod a dodají ten zbytek. 

Jak jste se došli k tomu, jak budou scény vypadat?

Tran: Vietnamské publikum žánr sci-fi moc oslovuje; těžko se identifikují s příběhy, které se odehrávají ve vesmíru. Proto jsem ten příběh musel zasadit na Zem. A také jsem se snažil zachovat organickou podobu Majky; její lidská podoba má proto vzhled víly. Musela však mít na sobě i něco zvláštního, proto ty fialové vlasy!

Váš film se vyznačuje velkým množstvím plynulých, někdy až vtipných, přechodů scén z jedné do druhé. Dal jste asi svému střihači zabrat, že?

Tran: Vzhledem k tomu, že MAJKA byl vůbec první rodinný sci-fi film, náš původní střihač bohužel nevěděl, jak s takovým materiálem pracovat. Musel jsem nakonec všechno přestříhat sám. První hrubý střih trval 160 minut. Blížil se termín festivalu Sundance a mí producenti mi řekli, že mám necelé dva měsíce na to, abych film sestříhal na 100 minut. Měl jsem štěstí, že byli k dispozici dva střihači, se kterými jsem předtím dělal několik reklam. S jejich pomocí jsem to nakonec dokázal, i když za cenu velkého stresu a bezesných nocí.

Máte nějaký osobní vzkaz pro lidi na zlínském filmovém festivalu?

Tran: Děkujeme, že jste si MAJKU vybrali. Od chvíle, kdy jsme film natočili, jsem si moc přál ukázat film publiku v České republice a uzavřít tak pro Majku kruh. Děkuji za to, že se mi tento sen mohl splnit. Přál bych si, abych se mohl festivalu osobně zúčastnit, ale MAJKA o stejném víkendu přichází do kin napříč Vietnamem.