Petr Oukropec: Kouzelní lesní tvorové v našem filmu jsou silní i zranitelní zároveň, stejně jako příroda

Pokud Vaše děti letos nestihly letní tábor nebo se jim po táborové atmosféře stýská, pak je vezměte do kina na nový rodinný film Mazel a tajemství lesa. Stojí za ním Petr Oukropec, který dal vzniknout řadě ceněných českých filmů posledních pětadvaceti let, jako režisér natočil snímky pro děti a mládež Modrý tygr a Ani ve snu!. Jeho nejnovější dobrodružná fantasy odhaluje kouzlo lesa a jeho magických bytostí, a to vše na pozadí dětského letního tábora.

Jak byste na svůj nový rodinný film pozval diváky? Proč by si ho neměli na festivalu nebo v kině nechat ujít?

Snažili jsme se, aby film byl pro děti zábavný a aby si oblíbily naše hrdiny. Na velkém plátně, v prostředí kouzelné přírody, prožijí společně s hlavními hrdiny Mazlem a Liškou nečekaná dobrodružství a zatouží po skutečném kamarádství.

Film se odehrává na letním táboře v přírodě. Vy sám jste na tábory jezdil? A rád, nebo z donucení?

Přiznám se, že jsem býval v dětství docela plachý a rodiče mě dostali na tábor jen jednou. Byl to ke všemu jen netradiční zimní tábor. Moje vlastní děti ale letní táborová dobrodružství zažívaly dobrovolně a naplno.

Je pravda, že během natáčení vznikl paralelní skutečný tábor, aby děti nasály tu atmosféru. Jak si to v lese užívaly?

Ano. Chtěli jsme, aby ve filmu působili dětští herci autenticky a fungovali jako sehraná parta. Zakempovali jsme v areálu Bolfánek v Západních Čechách, herci prožívali skutečný tábor s vlastním programem a „odskakovali si“ do filmového tábora na natáčení a často zapomínali, co je skutečné a co filmové a zažívali při tom vlastní příběhy i srandu.

Do děje filmu zasáhnou i kouzelní lesní tvorové. Jak vznikl nápad oživit takto les? A kterou lesní bytost máte z filmu nejraději?

Společně s výtvarnicí Dagmar Urbánkovou jsme potřebovali, aby naši tvorové byli křehcí, zranitelní, ale silní zároveň. Taková je pro nás příroda i ve skutečnosti.  Oživovali jsme proto nečekané přírodniny, rostliny, květiny. Nejradši mám asi partu traváků, kteří jsou akční i srandovní, a když se rozhodnou, tak vám klidně odpochodují i s teniskou.

Vy jste znám především jako producent. Co Vás přivedlo na režisérskou židli?

Byla to touha realizovat filmy pro děti a zjištění, že se režiséři do tohoto žánru příliš nehrnou. Měl jsem zkušenost s prací s dětmi a neherci v divadle, chtěl jsem dělat filmy s výrazným výtvarným rukopisem a jako producent jsem věděl, že by o takové snímky mohl být zájem v zahraničí.

Jako producentovi se Vám do rukou dostala řada zajímavých námětů a scénářů. Proč jste se rozhodl věnovat právě filmům pro děti?

Scénáře k filmům pro děti musím naopak sám iniciovat a hledat, protože jich vzniká zoufale málo a myslím, že obecně je tento žánr nepochopitelně podceňovaný a jeho tvůrci taky.

Žánr dětského filmu je v současné době trochu v pozadí. Točí se jen pohádky, tím produkce pro děti končí. Čím si to vysvětlujete?

Z oboru zmizeli profesionálové, dramaturgové, odborníci na dětskou tvorbu. Přestali jsme si vychovávat dětské diváky a jejich rodiče a systematicky rozvíjet tento u nás v minulosti zlatý žánr. Přitom to byl mimo jiné také vyhledávaný exportní artikl. Televize si tvorbou lokálních kostýmních vánočních pohádek vytvářejí alibi a pokládají je za jediný způsob, jak si zajistit sledovanost mířící především na starší dospělé diváky. Zároveň se pasivně vezou na vlně nostalgie a vystačí si s reprízami. Je to začarovaný kruh. I proto musíme filmy pro děti vyrábět hlavně v zahraničních koprodukcích, pro zahraniční distributory a prodejce. A  jsme vděční, že si alespoň Zlínský festival udržuje světové renomé a diváci zde mají šanci vidět současné příběhy pro děti.