Tolkienův Gandalf má mnoho společného s Krakonošem

Kdo by neznal filmovou trilogii Pána prstenů, která se stala fenoménem co do popularity i výdělku? Byl to jeden z nejambicióznějších projektů ve filmové historii. Vznikl na motivy knihy Pán prstenů J. R. R. Tolkiena. Tato knižní sága si podmanila fantazii čtenářů všech generací a národů. V čem tkví tajemství úspěchu těchto fantasy knih? To se dnes na festivalu pokusil poodhalit teolog, religionista a pedagog Pavel Hošek, který se věnuje Tolkienovu životu a dílu a zkoumá, odkud se vzal svět, který Tolkien pro sebe a své čtenáře stvořil.

Vy jste znám jako odborník na život a dílo J. R. R. Tolkiena. Jste také autorem knih, které rozebírají jeho odkaz, zdroje, inspiraci apod. Čím Vás tento autor zaujal, že jste jeho odkazu a dílu věnoval velkou část svého života?

Začalo to tím, že jsem si přečetl Tolkienův životopis od Humphrey Carpentera. Nikdy předtím se mi nestalo, že by mi životopisná kniha přinesla tak silný čtenářský zážitek. Vzbudila ve mně obrovskou zvědavost. Nemohl jsem se dočkat, až se ponořím do Tolkienova literárního díla. Jakmile jsem se dočetl, že Tolkien na své mytologické říši pracoval více než šedesát let, že měl nejprve vytvořený komplexní elfský jazyk, poté v tomto jazyce skládal básně a teprve potom začal sepisovat dějiny bájné říše, ve které se tímto jazykem hovoří a ve které se tyto básně přednášejí, došlo mi, že se jedná o něco zcela mimořádného, o něco, co vybočuje z dosavadních dějin literatury.

Vzpomenete si, kdy poprvé jste četl knihu od Tolkiena? A vzpomínáte si, co jste si pomyslel v okamžiku, kdy jste tu knihu dočetl?

Měl jsem neobyčejně živý dojem, že jsem se právě vrátil z výletu. Že mi šaty stále ještě voní větrem Středozemě. Připadalo mi, že události, které jsem spolu s hlavními hrdiny Pána prstenů prožil, se skutečně staly a já byl jejich očitým svědkem. Zavřel jsem knihu a měl jsem pocit, že se udýchaný vracím z dobrodružné výpravy. Byl to nesmírně silný, proměňující zážitek, něco takového se mi nikdy předtím nestalo.

Pán prstenů je velmi komplexním dílem plným pohádkových míst i hlubokých alegorií. Komu je podle Vás trilogie určena – dospělým, nebo dětem?

Tolkiena se na to často ptali. Odpovídal, že je to špatně položená otázka. Domníval se, že dělení lidí na dospělé a děti je umělé a zavádějící. Všichni dospělí v sobě celý život nosí malé dítě, kterým kdysi byli. A pokud ho úplně umlčí, tím hůř pro ně. Tvrzení, že pohádky jsou pro děti, Tolkienovi připadalo blahosklonné, pyšné a mylné. Jestliže dospělí nedokážou vnímat hlubokou moudrost a osobité kouzlo pohádek, chyba je na straně dospělých. Jak vysvětluje ve své eseji O pohádkách, jedním z kýžených účinků jeho díla je návrat čtenáře k dětskému pohledu na skutečnost. K pohledu, který se dívá na svět kolem sebe doširoka otevřenýma, žasnoucíma očima.

Která z postav Společenstva je Vám osobně nejbližší?

Neváhám ani vteřinu: Gandalf. Domnívám se, že jsem Gandalfa hledal dřív, než jsem otevřel Pána prstenů. A že jsem ho znal dřív, než jsem se doslechl o Tolkienově literárním díle. Mám dojem, že na své životní pouti stále hledám moudrého starce Gandalfa. Že celý život vyhlížím jeho vědoucí pohled, jeho časem prověřenou životní zkušenost, jeho vnitřní mír.

Zajímavé je, že Tolkienův Gandalf má mnoho společného s Krakonošem českých pohádek. Tolkien se v mládí vypravil na prázdninový výlet do Alp a tato zkušenost se hluboce otiskla do jeho literární představivosti. V jeho pozůstalosti se našla pohlednice s vyobrazením pohádkové postavy, která v podstatě odpovídá Krakonošovi. Na druhé straně té pohlednice je Tolkienovým písmem napsáno „původ Gandalfa“.

Zfilmovaná Tolkienova díla pod režisérskou taktovkou Petera Jacksona se stala fenoménem co do popularity i výdělku. Jak se podle Vás zfilmování povedlo? Ovlivnilo nějak Vaše nahlížení na Tolkienův svět?

Filmové zpracování Pána prstenů má samozřejmě trvalý vliv na to, jak si jako diváci představujeme Středozem. Má to v sobě i jisté úskalí. Tolkien byl totiž přesvědčen, že čtenář má být aktivním spolutvůrcem říše, do které v průběhu četby vstupuje. Spisovatel nabízí své vyprávění a zve čtenáře, aby se stali spolutvůrci vyprávěného světa. Moje Středozemě je v tomto smyslu zcela jedinečná, protože se v ní zrcadlí můj vlastní životní příběh, první dětské pocity spojené se slovy jako hora, řeka, světlo, tma, obr, čaroděj a tak dále. Tyto moje pocity a s nimi spojené představy jsou samozřejmě jiné než v případě kteréhokoli jiného čtenáře. Každý čtenář staví Středozem z jiného, zcela osobitého stavebního materiálu. Kolik čtenářů, tolik Středozemí. Tuto rozmanitost filmová verze stírá, všichni si teď představujeme Gandalfa s tváří Iana McKellena a Aragorna s tváří Vigga Mortensena.

Na druhé straně musím říct, že filmové zpracování Tolkienova Pána prstenů v podání Petera Jacksona považuji za zdařilé dílo. Velice mě těší, že tento filmový počin v žádném případě neoslabuje a nezastiňuje knihu. Od uveřejnění filmové verze Pána prstenů se knižní předloha neprodává méně, ale více. Takže celkový účinek Tolkienovy umělecké vize není filmem oslaben, ale umocněn.

Je dobré, že se stěžejní fantasy knihy přenášejí na filmové plátno?

Film je úplně jiná tvůrčí výpověď než kniha. Není ani lepší, ani horší, je prostě jiná. Oslovuje jiné stránky lidské duše, jinak pracuje s představivostí, využívá širší škály smyslových čidel. Zároveň musí užívat všelijaké zkratky, je známo, že filmové zpracování knižní předlohy vyvolává v divácích pocit, že na filmovém plátně viděli mnohem méně, než kolik si pamatují z četby. Myslím, že stěžejní fantasy knihy dostávají ve filmovém zpracování nové příležitosti, jak rozvinout jednotlivé vrstvy svého významového bohatství. Je to, jako když někdo zhudební báseň, převede román do komiksu nebo přepíše povídku do scénáře divadelní hry. Umění plodí umění, krása i moudrost hledají nové způsoby vyjádření. A tak to má být.