Ředitel Studia Barrandov Petr Tichý: Jen málokdy vlaje nad Barrandovem pouze česká vlajka

Letos uplyne přesně osmdesát let od chvíle, kdy byl 23. listopadu 1931 proveden slavnostní první výkop základů budoucích ateliérů na Barrandově. V Praze tak bylo vybudováno skutečné centrum filmového průmyslu a kultury – ve své době jedno z nejmodernějších filmových studií na světě. Barrandov Studio si toto významné výročí připomene mimo jiné i spoluprací s letošním Zlín Film Festivalem. Návštěvníky festivalu zve Barrandov Studio na dnešní koncert filmových melodií Ondřeje Soukupa nebo na výstavu pohádkových a filmových kostýmů. 

Jak si barrandovské studio vede v dnešní době? Jaké projekty zde právě vznikají a jak s filmovými plány zatočila pandemie koronaviru, jsme se zeptali generálního ředitele Petra Tichého.

 Barrandovské studio má za sebou dlouhou a bohatou historii, v letošním roce si připomínáte 90 let od jeho založení. Proč jste se rozhodli oslavy výročí studia spojit právě se Zlín Film Festivalem?

Barrandov Studio si bude 90. výročí připomínat dvakrát. Letos především vzpomínáme na období položení základního kamene barrandovských ateliérů v roce 1931. Je tomu tedy právě devadesát let, kdy se začal stavět tento symbol českého a významný partner světového filmového průmyslu. Letos tak především vzpomínáme na zakladatele barrandovských ateliérů Miloše Havla, úžasného architekta a průkopníka českého filmu Maxe Urbana a připomínáme si také stavitele Václava M. Havla, bratra Miloše. Ti všichni se zasadili o vznik a proměnu našeho „kopce“ na Barrandově.

V roce 2023 si pak zase budeme připomínat den, kdy padla v barrandovských ateliérech první klapka a kdy novináři mohli do celého světa oznámit: Barrandov natáčí.

V letošním roce jsme se také rozhodli neoslavovat jen v uzavřených komunitách filmového průmyslu, ale chceme se výrazněji připomenout především veřejnosti. Připomněli jsme si tak výročí již na filmovém festivalu v Karlových Varech a další akci jsme připravili právě na Zlín Film festival. V listopadu pak výročí připomeneme na festivalu francouzského filmu v Lucerně.

Jaká je současnost ateliérů? Jak si stojí v konkurenci s ostatními evropskými studii?

Barrandov Studio je nadále se svými třinácti ateliéry v celkové rozloze přesahující 12.000 m² a s více než 160.000 m² unikátního externího pozemku vypínajícího se vysoko nad horizont Prahy jedním z největších evropských filmových studií.

Co všechno momentálně studio filmařům nabízí?

Filmová tvorba je komplexní činností, která vyžaduje spolupůsobení mnoha disciplín a řemesel. Klíčovou předností studia je pak přítomnost naprosté většiny z nich na jednom místě – na pověstném „barrandovském kopci nad Prahou“, kam svoji továrnu na filmové sny umístili na počátku 30. let její zakladatelé. Jen málokdy vlaje nad Barrandovem pouze česká vlajka. Ateliéry a související služby využívají tradičně čeští filmaři a s nimi zahraniční tvůrci – nejčastěji z USA, Velké Británie, Francie nebo Německa.

Studio ale není jen profesionální „základnou“ pro většinu projektů natáčených v areálu Barrandova. Zároveň jsou totiž naše služby, jako je stavba dekorací či nabídka barrandovského Fundusu, velmi často využívány na ostatních lokacích, nebo dokonce i v zahraničí.

Jaké zajímavé projekty v současné době ve filmovém studiu vznikly nebo vznikají?

Musím zmínit již končící natáčení neoviktoriánského fantasy seriálu Carnival Row v hlavních rolích s Orlandem Bloomem a Carou Delevingneovou. Jedná se o společný projekt amerických společností Amazon Studios a Legendary Television.

Kromě Prahy a Studia Barrandov se například točilo v Liberci, v Doksanech a na zámku Sychrov, v Nelahozevsi, Toušni a v Libochovicích. Na natáčení pracovalo kolem 900 lidí, z nichž jen 10 % tvořil zahraniční štáb. Jen řemeslníků na stavbě dekorací v barrandovských ateliérech bylo kolem 400.

Jako další obrovský a velmi náročný projekt musím uvést fantasy seriál Kolo času (The Wheel of Time) na motivy románů spisovatele Roberta Jordana. Za seriálem stojí společnost Amazon a jednu z hlavních rolí zde má např. Rosamunde Pike.

Mezi nové projekty, na kterých právě začínáme spolupracovat patří film Chevalier. Je to film o slavném černošském skladateli 18. století Josephu Bolognovi, Chevalier de Saint-Georges, virtuózním houslistovi, dirigentovi předního pařížského orchestru a proslulém mistru v šermu. V následujících dnech přivítáme i další zcela nový projekt, tentokrát od společnosti Netflix.

Jaký je recept do budoucnosti na to, aby se u nás v Česku filmařina i nadále rozvíjela a jak na tyto potřeby hodláte reagovat?

V souvislosti s vývojem filmového průmyslu na celém světě je naprosto nezbytné i nadále pracovat s filmovými pobídkami. Spousta zemí si začala uvědomovat, že se o filmový průmysl musí začít bojovat a že má smysl ho podporovat. Nám v České republice to celkem dlouho trvalo, než se nám podařilo tento již fungující systém v desítkách zemí dohonit a mohli jsme se zase začít vzpamatovávat. My všichni se snažíme na maximum tento systém vysvětlovat a pracovat na jeho konkurenceschopnosti. Je to ale pouze možné při pochopení a úzké spolupráci s vládnoucími politiky. Pokud tento systém bude fungovat, tak i klíčový hráči filmového průmyslu, jako je Barrandov Studio, mohou nadále provádět velké a významné investice do rozvoje českého filmového průmyslu.  

Dokázal byste říci, kolik filmů se za celou historii v barrandovských studiích natočilo?

Jedná se o tisíce filmů, určitě více než 5000.

Jak filmové studio postihla pandemie koronaviru?

Postihla nás hlavně v loňském roce, kdy se z důvodu šířící pandemie uzavřely hranice, a to včetně těch amerických. Všichni, kteří se potřebovali dostat domů, včetně Orlanda Blooma, pak museli přerušit natáčení a okamžitě odcestovat. Bylo to celkem panické období a vše se muselo řešit během několika hodin. Dá se říct, že se úplně zhaslo, ale trvalo to dva, tři měsíce a pak se pomalu štáby začaly přizpůsobovat situaci, vracely se a začalo se opět pomalu natáčet. Jsem moc vděčný našim lidem, že se nám to období podařilo překonat. Naštěstí to vypadá, že letošní rok nebude již tak komplikovaný jako ten loňský.

Pravidelně zasedáte v porotách komisí, které podporují začínající české filmaře. Jaká je podle Vás, na základě zkušeností z těchto porot, budoucnost českého filmu? Je dostatek mladých talentů?

Pod slovem „dostatek“ si asi každý představuje něco jiného. Já ale rozhodně nemám pocit, že zde nevyrůstají talentovaní filmaři. Snažím se být rozhodně optimistou. Podmínky pro rozvoj české kinematografie se navíc také nadále vyvíjejí a myslím, že jen k dobrému. Musíme si uvědomit, že sám talent často nestačí. To, co je velmi náročné, je získat zdroje financování. Většina českých filmů je financována kombinací soukromých, evropských a státních zdrojů či za pomocí důležitých koproducentů. Velkou roli zde například sehrává i České televize.