Tajemství úspěchu Marvelu: Superhrdinové, kteří stále řeší obyčejné problémy

Společnost Marvel dnes válcuje kina jedním superhrdinským bijákem za druhým, ale ještě v devadesátých letech krachovala. O její historii, vzniku těch nejznámějších superhrdinů, roli Stana Leeho i o největších fuck-upech bude dnes na festivalu přednášet komiksový recenzent Ondřej Král. O komiksech, superschopnostech i o marvelovském universu jsme si s ním stihli krátce popovídat ještě před jeho superhrdinskou přednáškou.

NENECHTE SI DNES UJÍT

Ondřej Král: Marvel a ti ostatní

Pátek, 10.září 2021,19:00, park Komenského, stage

Kdybyste si mohl vybrat, jakým marvelovským superhrdinou byste se na jeden den mohl stát, kdo by to byl?

Stát se cizím člověkem mě nikdy nelákalo, ale ze schopností bych bral kombinaci létání a telepatie.

Dá se podle Vás komiks považovat za literaturu či umění?

Za umění určitě, literatura to ale není. Komiks je svébytné médium právě mezi literaturou a filmem. Pro vyprávění příběhů má své vlastní triky, které jinde nesvedou. 

Marvel v současné době válcuje kina jedním filmem o superhrdinech za druhým, filmy dosahují rekordních tržeb. Čím si tento boom vysvětlujete? Umí to jednoduše Marvel prodat?

Marvelu skvěle vyšla první fáze, kdy uvedl sérii divácky úspěšných filmů a parádně trefil casting. Propojování celého MCU pak přineslo něco nového a neokoukaného. Co je zásadní, tvůrci nikam nespěchali. Velký příběh naplánovali na mnoho filmů dopředu a postavy si mohly projít pořádným vývojem. Stačí si to srovnat s DC, které chtělo mít už už svou Justice League a koncept sdíleného vesmíru se jim rozpadl pod rukama. Dneska už jsou Marvelovky zavedená značka pro celou rodinu. Příběhová formulka se sice často opakuje, ale očividně stále funguje.

Jaká filmová adaptace komiksu Vás nejvíce vzala za srdce a která naopak málem přivedla k pláči?

Pořád mám v srdíčku první Avengers, kde to vyšlo. Konečně tu byl dobrý film, kde se potkali hrdinové z jiných filmů a dali si epickou týmovku. Dneska jsou různé “cinematic universe” v kurzu, ale tehdy tomu nikdo nevěřil.

Když scenáristům prošlo tohle, dveře k větším událostem byly otevřené. Celé to vyvrcholilo spojením všech filmů v Infinity War a teď se Marvel chystá pořádně obout do konceptu multiverza.

A film, co mě málem rozplakal? Těm extrémně špatným kouskům typu Catwoman se raději vyhýbám.

Jsou komiksoví nadšenci největší filmoví kritici filmů o superhrdinech? Spolupracuje třeba studio Marvel s komunitou fanoušků?

Už samotní filmoví tvůrci (jako třeba Kevin Feige) jsou fanoušci, bez toho by to nešlo. Komunita je určitě důležitá pro marketing, ale na scénářích nijak nespolupracuje. Cílem je přeci jen vytvořit moderní verzi daného hrdiny pro masy a ne stoprocentně věrnou verzi pro skalní nerdy. Pro ně jsou alespoň ve filmech poschovávané různé easter eggy, které běžný divák nemá šanci odhalit.

Nespokojení fanoušci se ozvou, pokud je něco hodně špatně (napadají mě nechvalně proslulé bat-bradavky), ale to, že filmový Captain America nemá tradiční křidélka, moc neřeší. Důležité je, aby tvůrci chápali jádro postavy.

Čím je specifické maverlovské komiksové universum? Čím Vás tak okouzlilo?

Marvel staví hlavně na hrdinech, kteří sice mají superschopnosti, ale stále řeší problémy obyčejných lidí. Jsou to lidé, kteří dostali schopnosti bohů a musí vymyslet, co s nimi. Nejlíp to je vidět asi na Spidermanovi, kde je Petr Parker stejně důležitý (ne-li důležitější) jako jeho pavoučí alter ego. Randění, škola, starost o nemocnou tetu, nedostatek peněz… Čtenář se s tím snadno ztotožní.

Konkurenční DC na to jde opačně – jejich postavy jsou “bohové,” kteří se snaží stát lidmi – a to holt není tak zajímavý koncept.