Linda Hambäck o filmu GORILA A JÁ: „Levněji pro chudé, draze pro bohaté“
Dobře vychovaná dívka Jonna, vyrůstající bez matky v dětském domově, sní o tom, že svou matku jednou najde. Toto přání se jí může splnit ve chvíli, kdy jednoho dne gorila zaklepe na dveře a požádá Jonnu, aby ji adoptovala. I když se to tak na začátku nezdá, nakonec v sobě najdou zalíbení. Slušní občané města na tuto zvláštní dvojici shlíží podezřívavě, ale Jonna s Gorilou se dokážou s jejich předsudky elegantně vypořádat. I když Jonně odvaha na to, aby řídila auto, nechybí, příběh dojemného švédského animovaného filmu Lindy Hambäck začíná na kole!
Projekce filmu v rámci 61. ročníku ZLÍN FILM FESTIVALU:
ČT | 09.09 | 08:10 | GOLDEN APPLE CINEMA, SÁL 1
NE | 12.09 | 10:30 | GOLDEN APPLE CINEMA, SÁL 2
Podrobnosti k projekci naleznete zde.
Vzpomenete si na to, když jste se poprvé učila jezdit na kole?
Linda Hambäck: Ano, měla jsem červené kolo a táta běhal za mnou. Nevěděla jsem, jak zabočit nebo zastavit, takže jsem vždycky křičela, když jsem se blížila na konec cesty ... Nakonec jsem se to samozřejmě naučila a naši si mohli oddechnout.
Z tiché a skromné Jonny se v průběhu filmu stává dívka, která ví, za co bojuje.
Hambäck: Jonna byla vždy pozorovatelkou s pozoruhodnou integritou. Dostalo se jí v domově dobré výchovy a stojí pevně nohama na zemi. Jenže pak si začne pohrávat s myšlenkou, jaké by to bylo, mít skutečnou mámu nebo tátu. Její zvědavost a zájem o svět mimo domov tím nabere na obrátkách.
Reality dostanou ve filmu docela "na frak"! Máte osobně něco proti realitním makléřům?
Hambäck: To ne, ale velmi se zajímám o věci veřejné a považuji za klíčové, aby naše společnost nebyla určována kapitalismem. Což se odráží v zajímavém konceptu „férového obchodu“ na bleším trhu Gorily, který hlásá „levněji pro chudé, draze pro bohaté!“
Ve vašem příběhu se opice stává matkou ... což není zcela standardní věc, ale tam to vyzní docela věrohodně.
Hambäck: V knižní předloze filmu, autorky Fridy Nilsson, je Gorila personifikací dívčina otce, který je pro ni zvláštním člověkem - její osobní Gorilou. Já sama ráda se zvířaty pracuji a animaci mi je dovoluje integrovat do mého vlastního světa. A nemyslím si, že všechno musí mít svůj důvod a vysvětlení, v tom spočívá kouzlo animace.
Jak se vám dělala kyprá postava gorily?
Hambäck: Naše výtvarnice Maria Nilsson Thore je autorkou a ilustrátorkou několika vynikajících dětských knih. Moc se mi líbil způsob, jakým ve své rané tvorbě zobrazovala těla. Elinor Bergman pak všechny postavy rozpracovala tak, aby mohly být animovány. Výrazům obličeje jsme věnovali velkou pozornost. Například při bližším pohledu na Gorilu si všimnete, že nemá stejně velké oči. Je tím charakteristická. Nemám totiž ráda dokonalost. Líbí se mi tvorba, která něčím překvapí.
Styl animace se výrazně liší od vašeho předchozího filmu GORDON a PADDY. Co u Vás rozhoduje, jak bude příběh zpracován?
Hambäck: Pravdou je, že jsme tentokrát měli větší rozpočet, a tak jsme mohli náš animační prostor dosti rozšířit. S uměleckými řediteli Olou Larssonem a Mortenem Lundem Thulstrupem jsme dlouhé měsíce strávili rešeršemi, promýšleli, diskutovali, a nakonec jsme si vydefinovali "náš svět". Asi šest měsíců trvalo, než jsme vůbec měli nějaký materiál, od kterého jsme se mohli odpíchnout. Ve svých vizualizacích jsem se vztahovala k tvorbě Edwarda Hoppera - i když ve výsledné podobě to asi není ani znát. Pro inspiraci se ve své mysli vždy vracím k nějaké umělecké tvorbě a posouvám tak svůj film určitým směrem.
Váš dětský domov je ve filmu vyobrazen jako místo plné obětavé práce, což je pravděpodobně pravdě blíže, než ten děsivý obraz, na který často narážíme v tradiční literatuře.
Hambäck: Náš domov není vůbec strašným místem pro děti. Upřímně mám toho tradičního pojetí už docela dost, možná právě proto, že já sama jsem byla adoptována. Neprošla jsem sice dětským domovem, ale nemám důvod si myslet, že v našem světě není mnoho skvělých institucí, které dělají svou práci skvěle. Film líčí příběh dívky, která touží po mámě, ale místo toho najde gorilu. Jonna se ve svém dopisu loučí se slovy "Jonna, dcera Gorily", čímž vyjadřujeme poctu mateřské lásce.
Ve vašem příběhu je hned několik odkazů na Charlese Dickense. Je to u filmu o sirotcích vlastně nutnost?
Hambäck: Asi ano. Silné příběhy v nás vždycky zanechají stopu. Máme je v sobě a z nich pak malá semínka inspirace zaséváme do nových příběhů, které vytváříme.
Hudba filmu GORILA a JÁ je umírněná a subtilní.
Hambäck: Hudba je jedním z klíčových prvků mé filmové tvorby. Dlouho jsem hledala ty správné skladatele. Pořád jsem zkoušela a naposlouchala spoustu hudby a pořád nic nenacházela, byla jsem už zoufalá. Až jednoho dne jsem na jihu Švédska, kde mám chatu, šla na jazzový koncert. Při poslechu dua Minny Weurlander a Tanii Naranjo jsem okamžitě věděla, že jejich hudba bude pro film ideální. Naše spolupráce trvala přes jeden rok, ony jsou prostě kouzelné. Jejich hudbu zbožňuji!
Za rozhovor děkujeme našemu belgickému spolupracovníku Gertu Hermansovi.