Ming Lian o filmu PANÍ UČITELCE S LÁSKOU: „Husa držela hladovku“
Do malé čínské horské vesničky přijíždí autobus, z něhož vystoupí křehce vyhlížející mladá žena. Je to nová učitelka malé vesnické školy. Rok poté je tu autobus zase. Jejich šest žáků však už není jako dřív, jejich životy prošly obrovskou změnou. Vzácné pouto důvěry mezi dětmi a učitelkou je nejdříve zničeno, aby během jednoho školního roku vyrostlo v něco většího, třeba právě pod korunami jinanu, kde místo školní třídy mohou v této nádherné venkovské oblasti recitovat básně.
Projekce filmu v rámci 61. ročníku ZLÍN FILM FESTIVALU:
PO | 13.09 | 09:40 | GOLDEN APPLE CINEMA, SÁL 4
Podrobnosti k projekci naleznete zde.
Místo, kde se příběh odehrává, vypadá jako ráj.
Ming Lian: Točili jsme v odlehlé vesnici v hornaté provincii Kuang-tung v jižní Číně, kde je nádherná příroda, styl oblékání jednoduchý a životní úroveň špatná. Daleko od města zde najdete banyány, jinany, rozlehlá pole a staré usedlosti.
Byla toto vaše vysněná lokace?
Lian: Hledal jsem školu, která by nebyla postavena jen z betonu a dlaždic, ale měla i architektonické a historické aspekty tradiční kultury. Se štábem jsme strávili půl měsíce cestováním, aniž bychom našli ideální místo. Začala mě přepadat zoufalost, když jsme najednou v úkrytu za dveřmi dvora našli tuto soukromou školu s více než 200letou historií. Před staletími se zde vzdělávaly nové generace čínské feudální společnosti. Vzhledem k tomu, že naše zázemí bylo daleko od této lokace, jezdili jsme pořád tam a zpátky, ale stálo to za to! Dalším důležitým místem pro natáčení byl jinanový porost. Nádherné místo, řeknete si, ... ale jen do chvíle, než zjistíte, že místo je oplocenou národní památkou s turisty čekajícími ve frontách, což moc nejde dohromady s natáčením filmu. Rozhodli jsme se tedy využít několik jinanů u vchodu do vesnice, které tak obohatily scény s dětmi při recitaci poezie a daly jim punc autentičnosti. Později, když se mě lidé ptali, kde jsem ten ginkgo les našel, musel jsem upřímně přiznat, že jsem přepínáním mezi různými úhly vytvořil vizuální iluzi, díky níž několik stromů ginkgo vypadalo jako celý les.
Ve slunečním svitu na vás z obrazovky téměř dýchne vůně trávy ...
Lian: Hraji si s barvami přírody. V září začíná v Číně školní rok. Točili jsme v listopadu, kdy je možné v jižní Číně stále pozorovat poslední záchvěvy léta. Ve filmu je v průběhu měsíčního natáčení ztvárněno rozpětí čtyř ročních období - od zelené po žlutou a od květu po chřadnutí - v souladu s emocionálním vzestupem a pádem filmových postav. Příjezd učitelky je rámován chladnými a mdlými barvami podzimu, které reflektují její turbulentní a nejistou budoucnost. Na konci podzimu se barvy postupně sytí, tak jak její vztah s dětmi získává na harmonii. Když ji však autobus na konci odváží pryč (smyčka s úvodní scénou) a zvíří tak spadané listí, barvy se opět ztemňují a ztvárňují tak smutné loučení. K vyprávění příběhů používám jazyk barev. Vydal jsem také knihu s názvem FILM CHROMATOLOGY.
Dětem, které vyrůstají na venkově někdy přicházejí o mnoho věcí, ale má tento způsob života i pozitivní stránku?
Lian: Životy čínských venkovských dětí se od začátku urbanizace příliš od životů těch ve městech neliší. V některých zaostalých oblastech, jako například v této hornaté oblasti uprostřed ničeho, je ale možné vidět propastný rozdíl. Ve městech rodiče často nutí své děti navštěvovat mimoškolní aktivity, např. lekce hudby, jazykové kurzy, malování, tanec, sport, tedy věci, které díky nimž by v budoucnu mohli dostat více příležitostí. Devadesát procent dětí v odlehlých oblastech jsou takzvané „opuštěné děti“, které většinou vychovávají jejich prarodiče. Mnozí z nich, zejména dívky, nedokončí ani školu. Tyto děti jsou ale na druhou stranu často svobodomyslné, jsou pod menším tlakem a žijí blíže k přírodě, což přispívá k jejich sebevědomí a samostatnosti. Rodiče pro své děti chtějí vždycky lepší život, ale cena, kterou musí zaplatit, závisí na regionálních rozdílech a očekáváních.
Jak důležití jsou v čínské společnosti učitelé?
Lian: Po 5000 letech civilizace si vzdělání velmi vážíme. V Číně mají učitelé vysoký respekt. Hrají v životě dětí důležitou roli, a to nejen v předávání znalostí, ale také v porozumění a partnerství, které jim poskytují. Kromě toho, že jsem filmovým režisérem, jsem také profesorem na Univerzitě komunikačních studií v Číně. Jsem si vědom dopadu, který učitel může mít. Povzbuzení a náklonnost ze strany učitele může navždy změnit studentům život.
Učitelka ve filmu dostane k dětem důležitou radu: "Nejprve musíš otevřít jejich srdce."
Lian: Čínská vláda bojuje proti chudobě vzděláním. Speciální programy mají za cíl do těchto odlehlých míst, kde mají nedostatek pedagogů, dostat mladé talenty. Každý, kdo odpracuje jeden rok jako učitel na základní škole v jednom z chudých regionů, se pak může bezplatně zapsat na další navazující vysokoškolské studium. Učitelka v mém filmu nemá žádné velké ambice být dobrou učitelkou. Její motivací je hlavně získat navazující magisterské studium, tak jako mnoho studentů před ní. Proto ji chytré a citlivé děti zpočátku neberou.
Je mezi vylomeninami z vašich školních let také přivázání ropuchy na zametací stroj ...?
Lian: Věřte nebo ne, ale byl jsem slušný student, takže jsem nikdy neměl potřebu vymýšlet na učitele žertíky. Nicméně scéna s ropuchou byla opravdu můj nápad. Dětskou přirozeností je přece trochu zlobit!
Váš malý herec teda umí tančit!
Lian: Jemu šel nejen street dance, ale také hokej a zpěv. Na place jsme měli profesionály, kteří pomohli dětem pohyby synchronizovat v jednoduché choreografii. Ale při samotném natáčení tančili jen na hudbu. Příliš mnoho pravidel a omezení děti brzdí a vy pak nezachytíte jejich temperament a autenticitu na kameru.
Je známo, že husy jsou extrémně hlučná a troufalá zvířata. Jak se vám s nimi pracovalo?
Lian: Každý filmař ví, že by se měl za všech okolností vyhýbat práci s dětmi a zvířaty. Ta husa opravdu nebyla vůbec povolná. Při prvním natáčení scény ve třídě nikdy neudělala to, co měla. Nehonila děti, ale spíše děti honily ji. Koupili jsme dvě bílé husy - jedna měla ráda lidi a ta druhá lidi nemohla vystát. Dokonce držela i hladovku! Během natáčení se však velká husa se všemi spřátelila. Bylo to přesně tak, jak vidíte na plátně - opeřenec doprovází malého chlapce, ať už jde kamkoliv. Po natáčení si adoptoval husy jeden člověk ze štábu.
Je něco, co byste chtěl vzkázat mladému publiku na zlínském festivalu?
Lian: Vědomí, že se na film přijde podívat mnoho dětí mě moc těší, protože vím, že všechny budou mluvit univerzálním jazykem lidských emocí. Je mým skutečným přáním jako filmaře a učitele, aby všechny děti vyrostly ve šťastné a láskyplné lidi, kteří budou přínosem pro svou společnost.