Interview o filmu BUDOUCÍ NADĚJE: „Je známo, že dopady klimatické změny postihují více ženy“

V Indii se odhodlaná mladá Gagan snaží všemi možnými prostředky přesvědčit zemědělce o nutnosti ekologického zemědělství. 

V Senegalu byste zase těžko hledali někoho, kdo ví lépe, než Fatou, kolik času v životě dívky zabere získávání vody ze studny. V Austrálii se Sabyah snaží nasměrovat pozornost svých spolužáků na ekologické katastrofy, které mohou sami pozorovat všude kolem. A Nině z Indonésie jen stačí se podívat do řeky, aby pochopila škody způsobené průmyslem zpracovávajícím odpad. Film dokumentaristky Irja von Bernstorff je pro čtyři protagonistky platformou, kde mohou o svých obavách mluvit. Vždy však s problémem představují i jeho řešení.

Projekce filmu v rámci 61. ročníku ZLÍN FILM FESTIVALU:

PÁ | 10.09 | 09:10 | GOLDEN APPLE CINEMA, SÁL 3

Podrobnosti k projekci naleznete zde.

Považujete se primárně za filmařku nebo aktivistku?

Irja von Bernstorff: Jsem hluboce přesvědčena, že bez vyprávění příběhu to nejde. Jiným slovy mi jde o posílení hlasu lidí prostřednictvím silných a smysluplných příběhů. V tomto smyslu jsem pravděpodobně v prvé řadě filmařkou, která doufá, že poselství jejích filmů mohou něco změnit. Věřím, že každý z nás může přispět k lepšímu světu tím, co umí nejlépe. Pro mě to prozatím znamená točit filmy.

Klimatický zápas je u vás propleten s bojem za emancipaci žen.

Bernstorff: I když katastrofálních důsledků klimatické krize nebude nikdo zcela ušetřen, už teď je jasné, že zdaleka nedopadá na všechny lidi stejně. Zatímco globální sever teprve začíná zjišťovat, jak vypadají záplavy, sucha a požáry, globální jih trpí důsledky změny klimatu a vykořisťování přírody již delší dobu. Změna klimatu tak funguje jako katalyzátor ještě větší nerovnosti. Lidé, jejichž živobytí není na přírodě přímo závislé, a kteří mají snadnější přístup ke zdrojům, se mohou z přírodních katastrof zotavit rychleji. Je známo, že změna klimatu dopadá více na ženy - jsou totiž závislejší na ohrožených přírodních zdrojích. Například v případě senegalské dívky Fatou jsou ženy a dívky tradičně zodpovědné za zajištění rodiny - v jejím případě za donášku vody. Fatou má tak oproti svým bratrům velkou nevýhodu, protože kvůli všem těm domácím pracím těžko nachází čas na studium, což dále ovlivňuje její budoucí nezávislost v životě.

Tyto mladé dívky se snaží oslovit zejména dospělé muže a přesvědčit je o svém poselství, jaké to pro ně je?

Bernstorff: Indická dívka Gagan poukazuje na to, že v jejím okolí jsou to právě starší muži, kteří neustále selhávají v tom, aby mladé generaci zajistili lepší budoucnost. Všechny čtyři protagonistky jsou sebevědomé a silné dívky. Doufám, že jsou hlasem nové generace silných žen a jejich sebejistota nevyprchá s tím, jak dospějí a založí své vlastní rodiny.

Gagan vždycky říká, co si myslí, a Sabyah se zase musí postavit svým spolužákům. Kde tyto dívky berou mentální sílu?

Bernstorff: To se často sebe sama ptám. Proč některým lidem dodá konfrontace s hrozbou odvahu a jiní se v ní utopí? Možná je ale na čase položit si otázku, zda-li na pocitu zodpovědnosti za životní prostředí je opravdu něco speciálního. Nebo je možná divnější se nestarat? Myslím, že děti se nemusí učit pečovat o své okolí nebo o lidi kolem sebe. Moje dcera byla velmi zarmoucena, když zjistila, že se musí kvůli cestě pokácet strom, a už ve čtyřech letech se sama rozhodla, že nechce jíst zvířata, které „někdo zabil". Když ale dospíváme, učíme se některé věci přehlížet nebo ignorovat spíše, než abychom plně vnímali tu destrukci kolem nás.

Vaše protagonistky jsou velmi dobře informovány o svých kauzách, včetně čísel a statistik. Jak jste zajistili, aby děti ve filmu předávaly poselství svými vlastními slovy, a ne vašimi?

Bernstorff: Rozhodně jsem jim nechtěla vnucovat svůj hlas, ale fakta a čísla mohou poskytnout ucelenější obrázek o některých složitých problémech. Voice-over jsem také nechtěla, spíše jsem chtěla, aby byl příběh vyprávěn jejich očima. O faktech jsme spolu hodně diskutovali a kdyby si nebyly jisté, tak by se prostě zeptaly.  Indonéská dívka Nina byla opravdu hodně informována, protože její rodiče zasvětili práci pro nevládní organizaci celý život.

Strávili jste čas na čtyřech velmi odlišných lokacích. Kde to bylo vůbec nejtěžší?

Bernstorff: Kvůli pandemii jsem nemohla natáčet v Senegalu, a tak jsem spolupracovala se zkušeným senegalským novinářem a filmařem. Nejtěžším místem pro mě osobně byla Austrálie. Během neuvěřitelné vlny veder jsem tam byla s manželem a dvěma malými dětmi. V Queenslandu naše děti nesměly jít ven před pátou hodinou odpoledne, protože půda byla jednoduše žhavá. Zároveň docházelo všude kolem k extrémním požárům do takové míry, že jsme v Sydney nemohli pro hustý smog opustit dům. Ale více než samotná přírodní katastrofa mě šokovalo, jak byla společnost rozdělená. Celá země byla v jednom ohni a lidé stále diskutovali o změně klimatu jako o něčem, čemu buď věříš nebo ne, ba co hůř, spolu někdy nemluvili vůbec v závislosti na tom, na které straně barikády byli.

Film zapadá do širšího akčního plánu ve spolupráci s několika nevládními organizacemi.

Bernstorff: S filmem sledujeme dva cíle.

- Vytvořili jsme čtyři 25minutové díly pro vzdělávací účely. Každý krátký film představuje jednu z dívek a problém, který řeší. Spolu s programem Kanadského filmového festivalu HOT DOCS „Docs for Schools“ vyvíjíme další vzdělávací obsah a doufáme, že film nebude uveden pouze v kanadských školách, ale po celém světě.

- Chystáme se zahájit podpůrnou kampaň nazvanou #GirlsForFuture, která vyvrcholí během promítání filmu s mladými aktivistkami na mládežnickém summitu Youth Cop v Miláně (pořádaném organizací UNICEF) a během summitu COP26 v Glasgow (pořádaném organizacemi UNICEF a GAIA).  Doufáme, že zvyšováním povědomí oslovíme ty, kteří pomohou podpořit kauzy, za které dívky bojují. 

Dokončila jste film tedy s optimistickým pocitem?

Bernstorff: Ano! Sami jsme se díky hrozbě jako je pandemie přesvědčili, že změna ve společnosti může proběhnout poměrně rychle, a tak věřím, že jakmile plně pochopíme význam hrozby, kterou zničení našeho přirozeného životního prostředí představuje, věci se obrátí k lepšímu.