Silje Salomonsen o filmu SUPERSESTRY: „Na jejím seznamu byla křídla, pelerína a jednorožec“
Devítiletá Vega se s otcem a malou sestrou Billie vydávají na túru v divočině. Jejich blažené dobrodružství se však zvrtne ve chvíli, kdy táta uvízne ve skalní rozsedlině a sestry se musí vydat pro pomoc. Ač jsou zpočátku v lese ztraceny a ponechány vlastnímu osudu, postupně v sobě objeví schopnosti, o kterých neměly ani tušení – prostě superschopnosti supersester!
Projekce filmu v rámci 61. ročníku ZLÍN FILM FESTIVALU:
PO | 13.09 | 16:30 | GOLDEN APPLE CINEMA, SÁL 4
Podrobnosti k projekci naleznete zde.
Film SUPERSESTRY je vskutku rodinný projekt. I když jsou Billie a Vega sestrami i v reálném životě, jsou to naprosté protiklady. Slova, která nabídne hned úvodní scéna (při stavění z Lega, čtení příruček a „kouzelném balení“), přesně vystihují to, jak moc se od sebe liší. Z hlasu Vegy je cítit rezignace pokaždé, když se sama označuje jako ta „normální“.
O kouzelném slůvku "tottori", které se ve filmu objeví, jsem už slyšel několik teorií. Většina z nich odkazuje na film Hayaa Miyazakiho…
Silje Salomonsen: A ani jedna z nich není pravdivá. Slovo 'Tottori' vymyslela Billie během natáčení, když její starší sestra Vega hláskovala slovo "tatínek". Billie byly v té době teprve čtyři roky, neuměla hláskovat, a tak si vymyslela vlastní slovo. „Tottori“ pak s námi zůstalo jako označení pro „svět magických sil“.
Musím říct, že hlasové nastavení úvodní scény na mne hluboce zapůsobilo.
Salomonsen: Nastavit správný tón hlasu hned od začátku bylo nesmírně důležité. Byla to jedna z těch scén, ke kterým jsme se při střihu pořád vraceli. Než jsme došli k verzi, kterou ve scéně máme, vyzkoušeli jsme jich snad více než deset.
Ty děti jsou opravdu senzační. Byl by to jiný film, kdyby byl natočen s jinou Vegou a jinou Billie?
Salomonsen: Postavy Vegy a Billie byly inspirovány skutečnými dívkami, jejich charakterové rysy jsou však ve filmu vybarveny s větší razancí. Nakonec je to přece jen fikce. Obsadili jsme své dcery - ano, jsme rodina, my jako režiséři jsme zároveň manželé a holčičky jsou naše dcery. Nebyla to ale jasná volba.
Abych zjistil, jak tento film ovlivnil dynamiku vaší rodiny, položím vám tři dílčí otázky. Jaký měl tento film dopad na vaši rodičovskou roli?
Salomonsen: Před započetím prací na filmu jsem si mysleli, že s vlastními dětmi bude práce snazší. Nebyla! Ve skutečnosti to byla jedna z nejtěžších věcí, kterou jsme kdy dělali. Děti nás velmi dobře znají, a tak přesně vědí, jak otestovat naši trpělivost. Na druhou stranu nás ale natáčení stmelilo jako rodinu a užili jsme si tvůrčí proces, kterého jsme všichni součástí. To, jak to bylo někdy frustrující, jsme již téměř zapomněli. A také jsem si na place čas od času užili hodně zábavy.
Jaký dopad to mělo na pouto mezi Vegou a Billie?
Salomonsen: Chtěli jsme je naučit, že samotný kreativní proces je důležitější než konečný výsledek nebo to, jestli se bude nebo nebude líbit. Z toho důvodu jsme je chtěli zahrnout do každé části procesu. Chceme doufat, že něco možná pro svůj život načerpaly, ale myslím, že odpověď se dozvíme až tak za deset let.
A jaký dopad to mělo na rodiče?
Salomonsen: Pojí nás 25letá pracovní zkušenost ve vztahu herečka - režisér. Prvních 10 let jsme byli v čistě profesionálním vztahu, ale v roce 2005 se z nás stal pár. Při společném natáčeních několika předchozích filmů se hranice mezi režisérem a herečkou začala stírat, a tak jsme se u filmu SUPERSESTRY rozhodli o režii podělit. Společná tvorba filmů je pro nás něčím přirozeným, je to prostě způsob života naší rodiny.
Jak moc chodí rodiny v Norsku na túry?
Salomonsen: Velmi často, ale naše rodina ne. Pro nás bylo zcela nezvyklé, trávit tolik času v přírodě, ale teď jsme si to docela zamilovali.
Kostýmy holčiček mají na vizuální obraz filmu velký vliv. Pokoušeli jste se vůbec najít barvy, které by šly k sobě?
Salomonsen: Billie se podílela na návrhu své kostýmu. Chtěli jsme, aby kostým odrážel dětskou fantazii, a tak dala Billie naší kostýmní návrhářce seznam důležitých prvků, které si přála. Na jejím seznamu byla křídla, pelerína a jednorožec ... A všechno taky dostala!
Byly všechny jejich repliky napsány ve scénáři?
Salomonsen: Děti nemají problém přistoupit ke všemu jako ke hře. Celková dějová linie byla daná, ale mnoho dialogů (zejména dialogy Billie) bylo improvizovaných. Herectví se často nazývá „hraním“, což je něco, co děti dělají neustále, takže se svým způsobem už rodí jako herci. Vždyť i z jejich „ztracení se v lese“ se nakonec staly „hrátky v lese“.
V nejlepších dětských filmech děti své problémy řeší samy. SUPERSESTRY to posunuly na další úroveň - zvládají úplně všechno samy.
Salomonsen: V mnoha dětských filmech jsou to nakonec dospělí, kteří situaci nějak zachrání - tomu jsme se skutečně chtěli vyhnout. Dívky si na vše musí přijít samy. Skutečnost, že dospělí v tomto filmu buď spadli do díry, nebo se ztratili v nějaké duševní divočině, byla důležitým prvkem. Svým způsobem chceme připravit děti na to, aby vzaly život do vlastních rukou. Současně však chceme dát jasně najevo, že rodiče jsou pro své děti silnými vzory, a že se nakonec všichni navzájem potřebujeme.
Za rozhovor děkujeme našemu belgickému spolupracovníku Gertu Hermansovi, © Ale Kino! Festival.