Eva Cools o filmu CLEO „V lidském selhání je spousta krásného“

Velký ruský skladatel Sergej Rachmaninov byl všestranný muž, zbožňoval nejen svou rodinu a krásu přírody, ale také ... rychlá auta. Cleo si ale naštěstí této triviální skutečnosti není vědoma. Jednou z mála věcí, které jí přinášejí po smrti rodičů při tragické dopravní nehodě jakousi útěchu, je právě Rachmaninovova hudba. Následkem této zkušenosti má tato sedmnáctiletá dívka z aut strach. Cleo dostává od své nepříliš srdečné babičky nabídku teplého domova, ale rozhodne se být za vzpurného teenagera. Do cesty jí však vstoupí o něco starší a pohledný Leos. Mezi ním a dívkou vzniká podivné, ale vřelé pouto.

Když Cleo popisuje, jaké je to být po smrti rodičů mezi ostatními lidmi, říká: "Všichni kolem se najednou chovají divně."

Eva Cools: Lidé kolem Clei se cítí nesví a neví, jak na smrt jejích rodičů reagovat. Někdo, kdo se půl roku neozval, se najednou ptá, jestli už je jí líp. Také teta Arianne ve svých reakcích tápe, když Clee říká: "Můžeš mi kdykoliv zavolat.”

Předpokládám, že jste čerpala z nějakého průzkumu mezi nejbližšími příbuznými?

Cools: V první řadě je třeba říct, že jsem inspiraci pro příběh čerpala z osobní zkušenosti. V raném mládí jsme přišla o neteř při nehodě, od které řidič ujel. Mohla jsem tak stavět na vlastních vzpomínkách. Také jsem vedla rozhovory, a to jak s oběťmi, tak i pachateli. Problematiku jsme znala zejména z pohledu obětí, ale díky rozhovorům se samotnými pachateli, kteří často cítí obrovskou vinu, zármutek a trpí posttraumatickým stresem, jsem objevila i jejich pohled na věc. Tyto silné rozhovory mne vedly k vytvoření mnohavrstevnatého příběhu s ohledem na perspektivu oběti, ale i pachatele.

Brusel je jako filmová lokace snadno rozpoznatelná. Jak přesně jste chtěli město ve filmu "použít"?

Cool: Brusel je pro filmaře mimořádně atraktivní - architektonická vznešenost ve stylu art deco je zde v konstrastu se syrovou odpudivostí. Hledala jsem krásu v ošklivosti. Preferuji města, která nejsou prvoplánově příliš pohledná. A Brusel je perfektní místem pro ty, kteří ztratili sami sebe.

Není to zrovna cyklistům nakloněné město. Byl nějaký problém při natáčení scén na kole?

Cools: Jedním z důležitých aspektů filmu je právě doprava - ve velmi chaotické, hlučné a nebezpečné formě. Cleo se od samého začátku příběhu cítí v ohrožení. Všechny scény byly natočeny v opravdovém provozu. Důvodem, proč Cleo jezdí na kole, jsou auta, která ji děsí. Díky všudypřítomnému nebezpečí je však o to více zranitelnější. V tom je ten rozpor. Lidé, kteří trpí posttraumatickou stresovou poruchou způsobenou dopravní nehodou, jsou pak neustále konfrontováni hlukem a různými podněty v hustém provozu. Chtěla jsem, aby se moje hlavní postava musela postavit tváří v tvář svým strachům a jít až na hranici svých možností. Hlavní herečka Anna Franziska Jäger se vrhla do bruselského provozu, nicméně za ní vždy kvůli bezpečnosti jezdil motocykl.

Anna Franziska Jäger svým přirozeným výkonem dává zapomenout, že za ní vůbec stál nějaký režisér. Tedy promiňte, že jsem tak smělý...

Cools: Její výkon to je dokonalost od začátku do konce. A fakt, že divák nevnímá za jejím výkonem práci režiséra, beru jako kompliment.

No a pak je tu ještě jedna postava, která mne chytla za srdce. Babička „Bobonne“ je na první pohled velmi staromódní, ale při bližším kontaktu si uvědomíte, že přes svou nelehkou situaci  má srdce na pravém místě.

Cools: Bobonne je snadné si zamilovat. Z ničeho nic je zodpovědná za výchovu dvou vnoučat - sedmiletého dítěte a problémového teenagera! Její roztomilost spočívá ve zmatku, který se v ní odehrává. Se svými vnoučaty to myslí dobře, ale má problém najít balanc mezi přísností a spravedlností, zatímco se snaží pochopit jejich obtížnou situaci. Po tom, co se ale Cleo dostane ve škole do problémů, babička se za ni postaví jako lvice. Miluju postavy, které jsou v procesu hledání. V lidském selhání je s těmi nejlepšími úmysly spousta krásy. A Yolande Moreau je prvotřídní herečka.

Mimořádně okouzlující je také malý bratr Clei, který jako herec působí ve filmu velmi věrohodně.

Cools: Ishaq El Akel je rozený talent, inteligentní a intuitivní. Natáčení s ním byla jako hra. Například scény, kdy sedí se sestrou Cleou na posteli, jsou všechny výsledkem improvizace, a pro svou autenticitu byly často natočeny na jeden záběr.

Piána mají ve filmu také velkou roli.

Cools: Ano, tento nástroj představuje společné vlákno celého příběhu. Klavírní hudba je odrazem vzpomínek Clei na svého otce, a také katalyzátorem jejího smutku a prvkem naděje, kterého se pevně drží.

Čím je Rachmaninovova hudba tak zvláštní?

Cools: Rachmaninov byl fantastický ruský skladatel z období romantismu. Jeho hudba se mimořádně hodí do filmu, je dramatická, ale také citlivá a dojemná. Takové dva extrémy je možné najít právě také v postavě Clei - umí být teatrální a tvrdá, a zároveň je citlivá a zranitelná. Pocity zbožštění se ve filmu dostavují ve chvíli, kdy Cleo poslouchá Rachmaninova a jeho Klavírní koncert č. 2 z Paříže, kdy střípky jejího života zapadají do sebe jako skládačka. Ohromující romantická hudba diváka absolutně pohltí. Při natáčení této scény jsme měla slzy v očích.

Ve snímku CLEO se škola nejeví zrovna jako bezpečné útočiště pro mladé lidi v nouzi.

Cools: Myslím, že mnoho teenagerů se ve škole cítí nepochopeno, zvláště když bojují s takovými traumaty jako Cleo ve svém mladém věku. Jedna mladá žena, která o své rodiče přišla při nehodě, se mi svěřila, že okolí vám "dává" průměrně šest měsíců na to, aby jste truchlili a pak se očekává, že se vrátíte k normálnímu životu. Ale žal se přece nedá měřit na dny, měsíce nebo roky. 

Rozhovor pro Zlín Film Festival realizoval Gert Hermans. Děkujeme!