Josef Trojan: Zodpovědnost za výsledek filmu mě motivovala

Jeden z trojice letošních hereckých hvězd je Josef Trojan, který na festival přivezl svůj film Abstinent režiséra Davida Vignera. Komorní české psychologické drama otevírá téma závislosti mladých lidí na alkoholu. Josef Trojan ve filmu ztvárnil dospívajícího mladíka, který se léčí v protialkoholní léčebně. Jak natáčení probíhalo a co bylo vůbec nejtěžší, jsme se ho zeptali v krátkém rozhovoru.

Do Zlína přivezete svůj filmový debut Abstinent. Jak byste na něj pozval návštěvníky festivalu?

Pozval bych je hlavně slušně (smích). Určitě to stojí za zhlédnutí. Otevírá to téma alkoholismu u mladých lidí, které bylo a svým způsobem i zůstává určitým tabu. Zároveň film klade otázky a odpovědi ponechává divákům. To mi na filmu vždy přijde zajímavé.

Mladý člověk závislý na alkoholu, v prostředí léčebny. To je hodně silná kombinace, se kterou film pracuje. Co Vás jako první napadlo, když jste si přečetl scénář?

Že to bude určitě velké sousto. Ale zároveň něco, čeho se chci ujmout. Ta role byla opravdu velká, provázela celým příběhem, proto mi bylo jasné, že v tomto případě nesu velkou zodpovědnost za výsledek filmu. To mě stresovalo, ale zároveň motivovalo. Režisér snímku mi dal poměrně volnou ruku, za což jsem mu moc vděčný, protože se pro mě díky tomu natáčení stalo velkou školou. 

Jak jste se připravoval na roli „mladého alkoholika“?

V podstatě čistě za stolem nad scénářem. Četl jsem o alkoholismu u mladých, o léčebně, více jsem pozoroval vrstevníky při opilosti, v kocovině. Pozoroval jsem jim oči, chování apod. David Vigner nechtěl, abych léčebnu navštívil, protože se bál, že pak budu alkoholiky imitovat a zapomenu na autenticitu. 

Prostředí protialkoholní léčebny při natáčení nebylo asi dvakrát příjemné. Co jste si z filmu a natáčení odnesl do svého osobního života?

Máte pravdu, že ta část natáčení, která probíhala v Bohnicích, nebyla zrovna příjemná, ale to bylo vzhledem k tématu a okolnostem příběhu na místě. Bylo to takhle ideální. Do osobního života jsem si odnesl fakt, že alkoholismus není zpravidla záležitost dospělých, ale týká se i nás, mladých. A je to rok co rok horší. Je to snadná závislost. 

Co pro Vás bylo při natáčení nejtěžší?

Asi fakt, že jsem v podstatě neustále točil. Ty dny byly intenzivní, ale ono je to na jedné straně těžké, na druhé skvělé. Přeci jenom je to něco, co mám opravdu rád. Být vytížený.

Před pár měsíci padla také poslední klapka životopisného dramatu Šarlatán režisérky Agnieszky Holland podle scénáře Marka Epsteina. Jak se vám pracovalo pod vedením světoznámé režisérky?

S Agnieszkou se mi točilo krásně. Opravdu je to velice profesionální režisérka a zároveň sečtělý a velice hodný člověk. To je kombinace, která je pro zbytek štábu opravdu výhra. Ví, co chce. A ví, jak toho dosáhnout. 

Ve filmu hrajete spolu se svým otcem Ivanem Jana Mikoláška, ale každý v jiném životním období. To, že roli sdílíte se svým tátou, jste vnímal jako výhodu, nebo spíše naopak?

Vnímal jsem to jako výhodu. Ten genový kód tam je, znám jeho herecký projev a většinou se před ním nestydím. Tudíž jsem nemusel odbourávat ten prvotní stud, který k herectví patří. Navíc je to velice nápomocný kolega. Oba se rádi připravujeme, takže to byl příjemně strávený čas. 

Jaké máte další herecké a umělecké plány?

V letech 2021 a 2022 mě toho čeká opravdu hodně. Už teď se mi z toho podlamují kolena (smích). Nicméně se na tyhle dva roky nesmírně  těším. Čeká mě film o českých legionářích, pohádka, kterou jsem dosud ještě netočil, a pak dalších pár projektů, které v tento moment nemohu ani nastínit. Bude to zkrátka jízda.