Laura Jou o filmu ŽIVOT BEZ SÁRY AMAT "Ticho, které pro nás bylo úplně nové”

Třináctiletý Pep je blázen do dívky Sáry, která bydlí ve stejné vesnici jako jeho dědeček.  O jedné letní noci Sára zmizí, a po několika hodinách ji Pep najde ve svém pokoji. Dívka jeho snů mu vysvětlí, že je na útěku z domova a žádá jej, aby ji u sebe pár dní nechal.  Pep se i přesto, že ji hledá celé město, stává jejím ochráncem. Ještě před koncem léta tak prochází náročnou zkouškou, díky níž se z dítěte stává mladý muž.

Celovečerní debut španělské režisérky Laury Jou zaznamenává v něžném a citlivém příběhu za spalujícího letního slunce přelomové okamžiky dospívání. Trailer k filmu můžete sledovat zde.

Jedním z charakteristických aspektů filmu je nádherné prostředí malé vesnické komunity. Kde jste takové místo našla?

Laura Jou: Film jsme točili v malém městečku Talladell, což je asi 90 minut autem z Barcelony. Abychom neztráceli čas cestováním, byl celý štáb v době natáčení ubytován přímo na místě.

Našla jste hravý způsob, jak integrovat uličky, domy a chodby do vizuálního vyjádření filmu.

Jou: Integrace malého vesnického života až lyrickým způsobem bylo něco, co bylo mým přáním. V dětství jsme obvykle léto trávili u prarodičů na venkově, daleko od města. Život tu byl úplně jiný a díky němu jsme uměli docenit mnohé: ptáky, kočky, kohouty, hovory se starými lidmi, a zejména to ticho, které pro nás bylo úplně nové. Na atmosféru z této doby jsem se snažila vzpomenout filmem ŽIVOT BEZ SÁRY AMAT.

Můj zvláštní kompliment míří k vašim kostymérům, kteří se vytáhli s nezapomenutelnou sbírkou triček s límečkem.

Jou: Ano, i to jsou mé vzpomínky na dětství!

Část scenérie je vytvořena pomocí zvuku. Je velký rozdíl mezi vnitřními záběry (kde i přes rádio slyšíme hlasy zřetelně) a vnějšími (kde jsou slyšet zpívat ptáci).

Jou: Určitě. Zvukovému designu a úpravám jsme věnovali velkou pozornost.  Dokonce jsme použili i podprahové zvuky. Možná jste si všimli, že scénu se Sářinou matkou a Pepem podkresluje podprahová vrstva toho, čemu jsme říkali „zvuky čarodějnice“ – závan větru, rozbití skla atd.

Pokud jde o lásku, Sára se zdá mít vše hodně pod kontrolou.

Jou: Musí to tak mít! Sára přesně ví, co v životě chce. Zamilovat se do Pepa by pro ni bylo na obtíž, protože by to bylo v rozporu s tím, co si vysnila. Musí odolat a zůstat silná, nakonec však vybuchne a všichni chápeme, z čeho její pocity pramení.

Film ve mně zanechává dojem, že pokud jde o lásku, mohou se od sebe různé generace - staré i mladé - učit.

Jou: Láska je vždycky láska, ale existuje mnoho způsobů, jak ji vyjádřit - v závislosti na věku a okolnostech. Před natáčením jsme proto měli hodně zkoušek, kterými jsme hledali například tu správnou poezii a jemnost ve scénách, které v sobě nesly podtón hledání tělesné blízkosti mezi oběma protagonisty. Při obsazování našich hlavních herců Marii Morery (v roli Sáry) a Biela Rossella (jako Pep) bylo již od prvního okamžiku jasné, že to mezi těmato dvěma může zajiskřit.

Je pravda, že s koučováním mladých herců již máte předchozí zkušenosti?

Jou: Ano, a tato zkušenost mi hodně pomohla. Mohli jsme tak pracovat rychleji.  Také nám pomáhal herecký kouč, což bylo opravdu důležité. Pokud je na natáčení málo času, musíte být velmi dobře připraveni. 

Rozhovor pro Zlín Film Festival realizoval Gert Hermans. Děkujeme!