Martina Saková o filmu LÉTO PATŘÍ REBELŮM: „Velká hlava na velkém plátně“

Plakát k filmu LÉTO PATŘÍ REBELŮM, na kterém je malý chlapec Jonáš zakousnutý do melounu, dokonale ilustruje film, který připomíná samotný vodní meloun. Oplývá sladkými a jasnými barvami, ale má v sobě i několik nepříjemných semínek, které je třeba zkousnout. Po korejské premiéře a domácím uvedením do kin na Slovensku bude mít tento film Martiny Sakové svou evropskou premiéru ve Zlíně.

Jedenáctiletý Jonáš čeká, že si o letních prázdninách užije spoustu zábavy a akce. Pojede k dědečkovi Bernardovi na Slovensko, tak jako vždy, když jeho otec ještě žil. Jeho matka se však rozhodne, že místo Slovenska pojedou tento rok k moři, což je pro Jonáše velká rána. Nemešká, sbalí si pár věcí a vyrazí ze svého rodného města v Německu na vlastní pěst až na Slovensko. Dědeček Bernard však není v nejlepším duševním rozpoložení a Jonáš je u něj do značné míry ponechán vlastnímu osudu. Společně s novou kamarádkou Alex dostanou celou řadu troufalých nápadů ... až nakonec skončí s policií na patách. Trailer k filmu můžete sledovat zde.

V čem je to zvláštní pouto mezi dětmi a prarodiči?

Martina Saková: V létě děti často tráví dva týdny u dědečka a babičky; často jsou tak poprvé na delší dobu pryč od svých rodičů. Právě v tyto dny se plně rozvine jejich osobnost. Mohou zažít pocit svobody, protože, na rozdíl od rodičů, prarodiče nemají tendenci držet nad vnoučaty neustálou kontrolu. Tento zvláštní okamžik jsme chtěli ve filmu zachytit.

Máte nějaké konkrétní vzpomínky na to, jak jste trávila prázdniny u prarodičů?

Saková: Moc krásné! Celý měsíc jsme trávili v neznámém městě, hráli si s novými kamarády na ulici či u domu mých prarodičů. Bylo to skvělé! Do příběhu jsme zahrnuli mnoho vzpomínek ať už od spoluautorky Sülke Schulz, či mne samotné. Dědeček Sülke byl předlohou postavy dědečka Bernarda, zatímco společný výlet autem vzešel z mých vzpomínek.

Přibližte nám Jonášovu pozici v rodině.

Saková: Smrt jeho otce, od které neuběhly ani dva roky, znamenala začátek narůstajícího rozkolu v rodině. Jonáš sice smrt svého otce přijal, ale fakt, že se rozpadá jeho rodina, přijmout nemůže. Obzvláště když to znamená, že mu není umožněno trávit prázdniny u prarodičů, tak jak byl zvyklý a jak to zbožňoval. Život mu tak staví plno překážek; a to jenom proto, že se dospělí nedokáží vyrovnat s velkou ztrátou. Cesta k dědečkovi je také o tom, jak dát rodinu zase dohromady.

Zdá se, že všechny postavy mají v sobě nějaký prvek, který nám úplně „nesedí“. Byla jste to Vy, kdo přidal do příběhu onen aspekt „podivínství“?

Saková: Já i Sülke. Všechny postavy musí najít energii a sílu, aby se vypořádaly se svými vlastními problémy. Jeho matka není na první pohled zrovna srdečná a milující žena, ale představte si svobodnou matku, která je sama na dva kluky a pak se jeden z nich rozhodne jet 600 km na Slovensko. Jak byste reagovali?

Jonáš se ptá Alex na tuto zásadní věc: "Máš taky někdy pocit, že tu nepatříš?"

Saková: Když se setkají dva outsideři, navzájem to vycítí a vznikne mezi nimi pouto. Jak Jonáš, tak i Alex mají něco společného - vyrůstají bez otce. Tento fakt přináší člověku divné pocity, protože si neustále uvědomujete, že vám něco chybí. Když mi bylo 11 let, zemřel mi otec, a otec Sülke zase opustil rodinu, aby emigroval do západního Německa.

Jonáš tráví často čas sám, a je i takto zachycen v dlouhých osamělých scénách.

Saková: Zkombinovali jsme charakterové drama s komediálními prvky a smíchali pocity smutku a hněvu s ryzí zábavou. Což samozřejmě vyžaduje specifický způsob herectví. Hlavní herec Eliáš Vyskočil byl často zachycen ve středním plánu obrazu, aby byl divákovi ještě blíž; tj. velká hlava na velkém plátně. Všechny emoce tak musely jít z jeho tváře.

Snímek LÉTO PATŘÍ REBELŮM má jakési venkovské kouzlo malinkého světa blízko přírody.

Saková: Chtěli jsme, aby se příběh odehrával v malém městě s působivou přírodou, podobnou tomu, kde žili moji prarodiče. V Handlové je spousta malých domků s obrovskými zahradami, kde se lidé setkávají v rodinné atmosféře. Za zahradou pak začíná les. V centru města pak vnímáte bezprostřední blízkost přírody. V tomto malém městě, kde jsou jen dva hotely, jsme strávili společně se štábem dva měsíce, a měli jsme se skvěle. Na konci natáčecího dne jsme se totiž nerozešli domů, což nám dalo pocit neskutečné blízkosti.

Když už mluvíme o přírodě ... čím je sjíždění řeky tak zvláštní?

Saková: Všechny děti milují vodu! Léto je pro mě o vodě. Ve filmu o letních prázdninách musí být voda velmi důležitým prvkem. Proto má význam ve všech Jonášových vztazích – s kamarádkou Alex, jeho otcem i dědečkem - voda je všechny spojuje.

Dalším aspektem léta jsou barvy, které krásně zachycují sluneční světlo.

Saková: Je to díky kombinaci mnoha různých prvků, jako například scénografie, pro kterou vybíráme konkrétní barvy; některé z nich k sobě velmi dobře ladí, jiné jsou spíše kontrastní. Na place jsme měli obrovské auto plné osvětlovací techniky! Natáčeli jsme za slunečního svitu, což není vždy stabilní světlo. Hlavním účelem všeho toho vybavení bylo právě sluneční světlo stabilizovat. Slunce sice bylo nejdůležitějším světelným zdrojem, ale někdy to nestačilo. Roli hrála optika kamery, která v těchto obrazech vytvořila hloubku a vtáhla vás dovnitř. Důležité bylo i třídění barev, které nám zabralo v postprodukci dva týdny, kdy jsme zkoušeli různé barevné kombinace a hledali takový jas, který by se hodil k dané přírodě a ročnímu období. A nakonec tu byla práce naší kameramanky Jieun Yi z Jižní Koreje, které jsem nesmírně vděčná za to, že tyto nádherné obrazy vytvořila. 

Film je plný hudby!

Saková: V mých filmech je vždy spousta melodií; písničky prostě miluji. Dospělému publiku se to může zdát příliš moc, ale děti byly při testovacích projekcích nadšené. Ve filmu jako bychom přecházeli z videoklipů do filmových scén. Hudba, ve které hraje kytara prim, není pro dětský film úplně typickou. Ukázalo se však, že je tím nejlepším způsobem, jak zachytit rozličné nálady - smutek, hněv i legraci.

Jak byla organizována koprodukce?

Saková: Protože jsem já sama jakýsi druh koprodukce - Slovenka žijící v Berlíně již 17 let - koprodukci doporučuji z mnoha důvodů. Příběh filmu LÉTO PATŘÍ REBELŮM byl postaven velmi jasně. Je rozdělen do dvou zemí, kde jsme film natáčeli a kde jsme také dělali postprodukci. Kamerový štáb byl německý, ostatní technici byli Slováci a herci byli namícháni. Eliáš Vyskočil a Pavel Nový (dědeček) jsou Češi. Když pracujete v malých zemích, váš výběr herců je omezený. Pavel Nový byl ale perfektní volbou pro roli vtipného, bláznivého a nekonvenčního dědečka. Eliáše, který pochází z Prahy, jsme potkali dva roky před natáčením. Když přišel na konkurz, bylo mu pouhých devět a byl velmi malý. Když bylo natáčení odloženo, uvědomila jsem si, že ten kluk mě fakt okouzlil a pro tu roli jsme jej nakonec vybrali.

Ve filmu se říká: „Člověk, který nepřemůže své obavy, nebude nikdy žít naplno“.

Saková: Pokud chcete něčeho dosáhnout, musíte důvěřovat sobě, ostatním a nesmíte uhnout z cesty. To je dědečkovo krédo a Jonáš si jej osvojil. Jde si prostě za svým! 

Rozhovor pro Zlín Film Festival realizoval Gert Hermans. Děkujeme!