Ty nejlepší příběhy často bývají s outsidery

Režisér Steven Wouterlood o filmu NEZAPOMENUTELNÉ LÉTO S TESS

Sam – který je často přezdíván „Divný“ – tráví dovolenou na malém pobřežním ostrově v severní části Holandska. I když je tam se starším bratrem, rodiči a se spoustou turistů, pořád se „cítí sám“. Do té doby, než se setká s Tess, tajemnou dívkou, která je nositelkou velkého tajemství. Přátelit se s Tess není jenom zábava, ale také výzva, protože dívčiny roztoulané myšlenky a impulzivní rozhodnutí jejich vztah často podrobují těžkým zkouškám. Spolu i každý sám se učí o významu přátelství, důvěry a o rodinách, jichž si má člověk vážit, a ne od nich utíkat. NEZAPOMENUTELNÉ LÉTO S TESS vychází ze stejnojmenné knihy Anny Woltzové a je to film, který hovoří vlastním jazykem a nachází vlastní rytmus, který přichází a odchází jako příliv. Jako matoucí, ale krásný sen za horkého letního dne. Režisér Steven Wouterlood již hostem Zlínského festivalu byl, a prezentoval zde krátké filmy a hrál na klavír v hotelovém baru. Nyní se vrací s prvním celovečerním filmem.

Je nejmladší dítě v rodině vždycky tím divným?

Takhle bych to neřekl. Myslím, že každý má právo být tak trochu zvláštní.

Být divný je v tomto filmu považováno spíš za dobrou vlastnost. Letos na festivalovém programu máme celkem hodně filmů o „divných existencích“. Je to volba, nebo nutnost?

To je pravda, můj film říká, že být trochu divný je naprosto normální. Každý člověk má své zvláštnosti, ale je to krásná věc! Když se Sam s Tess setká poprvé, slyšíte jej nahlas přemýšlet: „Lidi si často mysleli, že jsem divný, ale ta holka je ještě divnější. “Myslí to jako kompliment. Díky tomu si dívku už od prvního setkání okamžitě oblíbil. Vyprávění příběhů zaměřených na někoho, kdo je tak trochu outsiderem v té které skupině, přináší pozitivní a zajímavou perspektivu. Právě tam totiž často najdete ty nejlepší příběhy. Mnoho lidí se s tímto typem postav dokáže identifikovat, protože každý se občas cítí nejistě nebo tak, že do té které skupiny nepatří. Ve filmu je důležité, abyste se dokázali s některou z postav identifikovat. Je to o něco víc uklidňující, než když film zachycuje vaši realitu nebo vaše vidění, jako kdyby vykresloval váš osobní život.

Kdykoli tam není Tess, s níž by mohl mluvit, Sam si často povídá pro sebe. Takový vnitřní dialog není snadný pro herce ani pro režiséra. Jak jste se s tím vypořádali?

V některých momentech ve filmu opravdu slyšíte Samovy myšlenky prostřednictvím hlasu mimo obraz. Důležité bylo najít tu správnou dávku, protože jsem nechtěl, aby můj film věci vysvětloval příliš formálně. Kniha, z níž film vychází, je Samových myšlenek plná. Ve filmu ale nechcete všechny detaily vysvětlovat publiku nahlas. Chcete svůj příběh co možná nejvíc sdělovat prostřednictvím obrazů. Nalezení té správné rovnováhy bylo výzvou při psaní scénáře i při střihu. V tom jsme byli velmi přesní, a já jsem rád, že to vyšlo.

Film se odehrává na ostrově. Na ostrovech je vždycky něco speciálního. Má film nějaký „ostrovní pocit“?

Všechno jsme natočili vloni v létě na ostrově Terschelling na severu Nizozemska. Je to nádherný ostrov, a měli jsme neuvěřitelné štěstí na počasí. Ve filmu určitě je hodně „ostrovních pocitů“, jako je trajekt, turistická místa, ale také obrovské duny a pláže. Ostrované nám nesmírně pomohli. Téměř všichni komparzisté byli lidé z ostrova nebo turisté na dovolené.

Adaptace NEZAPOMENUTELNÉ LÉTO S TESS tedy nebyla jasnou volbou. Film je natočen podle knihy, která je obzvláště „lingvistická“ a verbální a obsahuje nejrůznější slovní hříčky. Jak se dají adaptovat do filmu?

Knihu jsem poprvé četl před čtyřmi lety, a okamžitě jsem se do příběhu zamiloval. Producent Joram Willink i já jsme okamžitě dostali nápad, že byla pro film vhodná. Překlad knihy do filmového scénáře i tak představoval výzvu, ale myslím, že i díky skvělé práci scenáristky Laury van Dijk to dopadlo dobře. Ta „lingvistika“ knihy se v dialozích objevuje často. K tomu, abychom příběh obohatili a aby z něj byl dobrý celovečerní film, jsme využili všech možných změn. Zároveň jsme zachovali duši i ducha knihy.

Nezpůsobily vám četné „vodní scény“, často natáčené v moři, nějaké nepředvídané problémy?

Natáčení v moři bylo, částečně díky krásnému letnímu počasí, poměrně snadné, i když někdy byla zima, a štáb na herce, kteří se vraceli z vody, čekal se župany a lahvemi teplé vody. Pro filmování pod vodou jsme měli speciální zařízení. Natáčet na pláži se 40 členy štábu a se spoustou zařízení kolem je výzva. Vyžadovalo to hodně času a příprav. Mimo jiné jsme pro přepravu veškerého vybavení měli vozíky a traktor. Po náročné celodenní práci jsme si často dali rychlý ponor. To je ta výhoda letního natáčení na pláži.

„Přijdu ti na pohřeb,“ není obvyklá věta, kterou bychom říkali někomu, s kým jste se právě potkali. Ale od Tess to zní velice sladce. Jak se to dá vysvětlit?

Stejně jako Sam, i Tess je svéhlavá a vynalézavá. Je jedním z mála lidí, kteří Samovi dokáží okamžitě porozumět, a právě díky tomu je jejich vztah tak speciální. Ale co se týče emocí, to Tess zase nijak extrovertní není. Od maminky se například naučila nikdy se neomlouvat „protože ženy se už tak omlouvají až moc často. “Věta: „Přijdu ti na pohřeb“ je nepřímým způsobem, jak Tess Samovi říká, že ho má ráda. To je pro ni typické. A podle mě je díky tomu její postava tak zábavná.