Režisérka Katja Benrath o filmu ROCCA MĚNÍ SVĚT: “Potřebujeme lidi jako je Pippi“

Během festivalu můžete potkat pořádně bláznivé postavy, ať už na plátně nebo mimo ně. Ale málokdy potkáte někoho tak výjimečného jako je Rocca. Každičký den žije svůj život na maximum; a nejen každý den, ale i každý okamžik. Odvážná, vtipná, jedinečná, taková je Rocca. Zatímco její otec, astronaut, na ni shlíží z výšin vesmíru, 11-ti letá Rocca žije na Zemi sama, jen se svou veverkou, a poprvé v životě chodí do normální školy. Rocca svou barevnou přítomností vzbuzuje přinejmenším pozornost a ne každý je okouzlen jejím svérázným chováním. Ovšem díky svému nekonečnému optimismu, Rocca spolu s jejím novým kamarádem dokáže, že i dítě má moc změnit svět.

Rocca, jako právoplatná vnučka Pipi Punčochaté, je připravena a ochotna otočit celý svět vzhůru nohama. Taková totiž je. A i kdyby byly režisérka Katja Bernath a herečka Luna Maxeiner jenom z poloviny tak excentrické jako je Rocca, určitě bude zábavné potkat se s nimi na zlínském festivalu a položit jim pár otázek. A my jsme to udělali... dpovídala režisérka Katja Bernath.

Už začátek filmu je docela bláznivý, hned v první minutě je nám představena hlavní hrdinka, která se chová jako úplný cvok. Anebo vedle Roccy vypadají všichni ostatní jako blázni?

To je dobrá otázka. Čas od času bychom měli protřepat naše logické myšlení a obrátit jej vzhůru nohama. Co je normální? Jak chceme, aby normalita vypadala? Nestává se občas, že něco, co se nám na první pohled zdálo šílené, nám na druhý pohled náhle začne připadat obdivuhodné a proveditelné? Nebylo by hezké, kdybychom na každého jednotlivce, který zkříží naši cestu, pohlíželi pohledem plným čistého zájmu a zvědavosti, bez jakýchkoliv předsudků?

Rocca, to je otevřená mysl a nezadržitelný optimismus na nejvyšší úrovni. Jak je možné, že to od ní diváci akceptují?

Myslím, že bychom všichni chtěli být šťastnější, odvážnější a nadšenější. Ve světě, kde pochybovat je moderní a strachy jsou každodenní součástí života, nepřáli bychom si všichni být spontánnější a prožívat větší radost ze života, kterou Rocca ztělesňuje? Zkoušet nové věci, dělat chyby…být bezstarostný. Možná jí dovolujeme být taková jaká je proto, že v hloubi věříme, že dobrá vůle, dobrodružný duch a optimismus jsou reálné alternativy a že je jich můžeme dosáhnout.

„Strachování nikomu nepomůže“ říká Rocca. Je úsměv odpověď na téměř každý problém?

Rozhodně je to dobrá strategie. Měli bychom se zeptat sami sebe, zda jsou pochybnosti a obavy dobrými rádci. Možná, že některé problémy budou vypadat úplně jinak, když k nim přistoupíme s úsměvem.

Téměř všichni považují Pipi Punčochatou za vzor hrdinky Roccy. Opravdu tomu tak je?

Potřebujeme lidi jako je Pipi! Lidi, kteří s úsměvem zpochybňují náš pohled na svět, a kteří nám ukazují, že můžeme sami tvořit svůj život...mám z přirovnání k Pipi radost, protože Rocca má přesně tyto vlastnosti. Když jsem poprvé četla scénář, uvědomila jsem si, že naše hlavní hrdinka musí zářit a jiskřit jako Pipi. Od začátku jsme si přáli vytvořit samostatnou a silnou postavu, která bude dětem dodávat odvahu vzít život do svých rukou.

Rocca je tak nějak přirozeně „cool“.

Styl a móda Roccu moc nezajímají. Chce se stát astronautkou a svému snu dává konkrétní podobu tím, že se obléká jako astronaut. Nedefinuje sama sebe tím jak se obléká, ale obléká si cokoliv, co ji v dané chvíli připadá správné. Ani obléct si rozsříhané svatební šaty do škole jí nepřipadá trapné. Na druhou stranu si uvědomuje význam věcí a nikdy by si neoblékla něco jen proto, aby ji ostatní respektovali. Myslím, že „cool“ ji dělá její sebevědomí.

Má Rocca problémy přizpůsobit se každodenním školním povinnostem nebo má škola problém přizpusobit se jí?

Rocca školský systém nechápe. Doposud bylo učení radostí a zábavou, bez jakéhokoliv tlaku. Možná, že takový radostný postoj k učení nás nutí ptát se po smyslu současného školského systému. Lidi se učí nejlépe, když je to baví.

Mimochodem, kdysi jsem se pokoušel zachránit zraněnou veverku a ta mě málem kousla do prstu. Ta vaše se chová mnohem líp. Je to opravdová veverka? Jaké to bylo pracovat se zvířetem?

Je to opravdová veverka. Při natáčení jsme jich měli pro roli Klitschko několik. Byly docela přátelské a nekousaly. Ale práce se zvířaty na scéně je vždy náročná. Jejich zvířecí trenéři strávili hodně času tím, že je zvykali být s lidmi. Taky dohlíželi na to, aby veverky mohly “pracovat” bez stresu. To bylo pro nás nejdůležitější: aby se veverky cítily dobře, nebyly vystrašené a nebály se. Naše veverky sice nedokázaly předvést velké množství cvičených kousků, ale všechno co udělaly, udělaly samy. Natáčet s nimi byla vždycky radost.