Steve Lichtag: Podvodní svět je dokonalé prostředí pro vznik nových příběhů a dobrodružství

Režisér, který prorazil v Hollywoodu. Natáčel na atolu Aldabra, kam se filmaři desítky let nedostali. U Aldabry je největší korálový útes na světě, žije tam největší pozemský krab a 150 tisíc obřích želv, které váží až 300 kg a byly naživu, když Charles Dickens psal Olivera Twista. Nejen to, jak probíhalo natáčení rodinného filmu Aldabra, který mají diváci jedinečnou šanci ve Zlíně v těchto dnech shlédnout, popisuje jeho režisér, cestovatel a dokumentarista Steve Lichtag.

ALDABRA: BYL JEDNOU JEDEN OSTROV (2014)

Pátek 31. května 2019, 10: 30

Místo: Golden Apple Cinema 1

Režie: Steve Lichtag

Česká republika, 2014, 73 min

Výlet do míst, kam lidská noha takřka nemá možnost vkročit, příběh plný fascinujících dobrodružství zdejšího přírodního světa a mimořádný zážitek, jaký může nabídnout jen nejmodernější 3D technologie – všechny tyto atributy a ještě mnohem více v sobě sdružuje nový film ALDABRA: BYL JEDNOU JEDEN OSTROV. Působivý rodinný snímek nabízí unikátní osudové příběhy podivuhodných živočichů, kteří obývají atol Aldabra, kteří se zde rodí, vytvářejí společenství, přivádějí na svět mladé i bojují o své přežití. Film Aldabra: Byl jednou jeden ostrov není přírodopisným dokumentem, je vzrušujícím a napínavým příběhem ze světa přírody.

Beseda s cestovatelem:

Steve Lichtag - ALDABRA: Strastiplná cesta do pravěku

Sobota 25. května 2019, 20: 20

Místo: Divadelní zóna PFNonwovens, Šapitó

 Rozhovor se Stevem Lichtagem nejen o jeho novém rodinném filmu 

Letos budete mít svoji přednášku na 59. Zlín Film Festivalu. Vy máte k filmu velmi blízko. Jste filmař, ale začínal jste jako herec. Proč jste u herectví nezůstal? Málo adrenalinu?

Herecká škola mi dala opravdu mnoho. Pod vedením Stanislava Zindulky jsem prožil krásné roky na brněnské konzervatoři. Velmi brzy po nástupu do divadla jsem ale pochopil, že jsem do vínku dostal povahu neposedného dobrodruha, který rád snídá, obědvá i večeří adrenalin. Dnes jsem značně klidnější, ale v podstatě celý můj život byl o fenoménu jménem „dobrodružství“.

Čím vás uchvátil právě podvodní svět?

Naprosto vším! Svým tajemnem, krásou a tak trochu i nebezpečím. Je to svět, který je nejúžasnějším výtvarným dílem matky přírody, navíc je stále ještě neprobádaný a to mě nesmírně láká. Nejen jako dobrodruha, ale hlavně filmaře. Je tam stále co objevovat a o čem psát. Dokonalé prostředí pro vznik nových příběhů a dobrodružství.

Na zlínský festival jste přivezl svůj rodinný film Aldabra, který jste natáčeli na unikátním atolu v Indickém oceánu, na místě, kam téměř nikdo nesmí. Proč jste se rozhodli pro toto místo? Jak složité bylo se na tento atol dostat s kamerami?

Atol Aldabra je naprosto unikátní místo, veřejnosti nedostupné s unikátní faunou i florou. Nejen ostrov samotný, ale i okolní vody a jejich „obyvatelé“ jsou díky jeho nedostupnosti a odtržení od civilizace nikým nerušeni a žijí si tam v dokonalé symbióze s přírodou.

Na ostrově prý žije největší pozemský krab a jiné unikátní zvířata, která jste natáčel z těsné blízkosti. Jak se se zvířaty pracovalo? A který ze zvířecích hrdinů byl váš nejoblíbenější?

Kokosoví krabi jsou nejen překrásní, ale také vděční herci. Jsou obrovští a přitom dostatečně pomalí. Proto se mi s nimi skvěle pracovalo. Do začátku natáčení jsem si myslel, že se mi bude dobře pracovat se želvami, ale ty byly na rozdíl od krabů rychlé a navíc neustále před našimi kamerami prchaly. Želva obrovská je velmi přátelská a pracovat s ní na prastarém ostrově uprostřed oceánu je neskutečný zážitek. Máte pocit, jakoby jste se vrátili do pravěku.

Co bylo nejtěžší na natáčení filmu Aldabra z pohledu režiséra? Jaké scény byly nejnáročnější?

Natáčení na Aldabře bylo náročné z mnoha důvodů. Za prvé tam je neskutečné vedro a vy se v podstatě nemáte před ubíjejícím sluncem, kam schovat. Ve vodě musíte být neustále ve střehu kvůli stovkám žraloků, kteří v okolí ostrova jsou, a v podstatě ho hlídají. Nejedná se sice o příliš velké žraloky, ale na druhou stranu je jich tam opravdu velké množství. Jsou všude, i v mělké vodě u písečných pláží. Já osobně jsem si natáčení se žraloky obzvlášť užíval, ale opatrnosti s nimi není nikdy dost. Velmi náročné byly ale také podvodní scény v trhlinách okolních útesů, kde jsou velmi silné proudy a udržet velké podvodní kamery bylo někdy na hraně našich sil. Naštěstí jsme vše zvládli bez větších zranění.

Je pravda, že máte heslo Prvně točit, potom zachraňovat? Jakou nejnebezpečnější situaci jste na svých dobrodružných výpravách zažil?

Přiznávám se, že jsem takové povely často ale hlavně při natáčení v nebezpečných vodách dával. Touha zaznamenat vše, co se děje a to bez ohledu na nebezpečí, to jsem měl vždy v hlavě zakódované. Hlavně šlo o natáčení s velkým bílým žralokem v Jižní Africe a potom také při natáčení ve vodách plných pirátů. Vždycky byl pro mě důležitější atraktivní záznam než vlastní bezpečí. Nevím, jestli to je dobře nebo ne, ale tak jsem to hold většinou chtěl. Dnes bych určitě některé situace přehodnotil a asi bych byl možná více opatrný.

Aldabra je snímek pro celou rodinu. Je těžké dnešní děti zaujmout, zvláště cestopisnými filmy?

V dnešní době je v podstatě velmi těžké zaujmout diváka čímkoliv. Na internetu si dnes můžete najít téměř cokoli. Obzvláště pak v dokumentu, chcete-li, cestopisném filmu. Proto je tak důležité najít i pro dokument silný příběh. Aldabra je ve své podstatě takový hybrid, něco mezi dokumentem a hraným filmem z prostředí divoké přírody. Je to zábavný ale i dramatický příběh ostrova a o jejích zvířecích „obyvatelích“. Proto mají všichni jména a vedou mezi sebou dialog. Hlavní postavou je starý želvák Elvi, který částečně příběh vypráví a vypravěč - člověk (Olda Kaiser) se v obraze nikdy neobjeví.

Jste velký světoběžník, máte naopak i nějaké místo v Česku, kam rád utíkáte? Dokáže Vás u nás v naší přírodě ještě něco překvapit?

Naše příroda je opravdu krásná. Vzdálené exotické kraje jsou samozřejmě vzrušující a krásné, ale já si opravdu dovedu užít vůně českého lesa nebo atmosféry nějaké řeky nebo rybníka. Jsem romantik a miluju přírodu na všech kontinentech. Česká příroda je krásná, i když také bojuje s neduhy ničivé civilizace. Nemusíme se tady obávat téměř žádných nebezpečných predátorů, nejsou nikde smrtelně jedovatí hadi a jiná nebezpečná havěť. Když se vám zachce, můžete téměř kdekoliv přespat „pod širákem“. To si na mnoha exotických místech v divoké přírodě, někde daleko, nemůžete dovolit. To jsou mé zkušenosti z cest. O to více oceňuji krásnou a pohodovou českou krajinu. Jinými slovy, divočinu mám rád, ale vždy se rád vracím domů, do Čech.

Pod vodou trávíte už více než 30 let. Změnily se za tu dobu nějak oceány a moře?

Oceány planety Země jsou v podstatě těžce nemocné! Změnu života v nich vidím zcela jasně. Ryb v mořích rapidně ubylo díky nesmyslnému masovému rybolovu, cena žraločích ploutví na černém trhu způsobila masové vybíjení žraloků po milionech. Oteplování planety a tím i vody v oceánech způsobilo vymírání korálů, jednoho z nejdůležitějších producentů kyslíku na zemi. Oceány jsou dnes zamořeny plasty, které my lidé produkujeme. Bohužel bych mohl pokračovat dál a dál. To jsou smutná fakta. Přesto, že se lidé v posledních letech o ochranu – spíš záchranu oceánů docela snaží, obávám se, že je velmi pozdě. Budeme muset vyvinout obrovské úsilí, abychom zachránili, co ještě zachránit lze.

Už několik let jste prezidentem nadace Crystal Planet, jejímž cílem je chránit podvodní floru a faunu. Co se vám skrze tuto nadaci zatím podařilo?

Nadační fond Crystal Planet existuje už velmi dlouho a jejím hlavním programem je organizovat Filmový Festival Voda Moře Oceány, krásný environmentální festival, který má už více jak 16 let velikou přízeň diváků. Zveme nejen filmaře, ale také vědce a zajímavé hosty, kteří se s diváky dělí o zkušenosti a vědomosti z oblasti moří, oceánů a významu vody jako takové. Je to zcela stěžejní projekt, který nadačnímu fondu zabírá velkou většinu času v roce.

Když se bavíme o filmovém festivalu, jaké filmy si pouštíte, když si potřebujete odpočinout od práce?

Hodně času trávím ve střižně, a tudíž nemám příliš sil se ještě doma dívat na televizi. Když ale přece, tak se rád dívám na přírodopisné dokumenty z divoké přírody z produkce BBC nebo National Geographic. Velmi mě zajímá dnešní tvorba jiných kolegů z branže. Často v nich nalézám inspiraci, a pokud mají takové filmy dobře vystavěný příběh, je to pro mě krásný odpočinek i zážitek. Tím, že jsem v různých porotách, shlédnu i tak obrovské množství filmů. Někdy skvělých, dobrých i méně dobrých. Jsem také velmi zaměstnán přípravou vlastních filmových projektů a rád čas od času zajdu na nějakou filmovou premiéru do kina.

A co pohádky? Jaký k nim máte vztah?

Pohádky? Ty doslova miluju!! Myslím, že pohádky jsou skvělé a to nejen pro děti. Bují při nich lidská fantazie a pro mě jsou vždy obrovským osvěžením. Dokonce mám v plánu napsat knihu pohádek z prostředí podmořského světa. Jasný příběh mám, už jsem si ho otestoval u mých dvou holčiček. Adélka (5 let) a Anežka (8 let) jsou mými nejvěrnějšími pozornými posluchačkami a já si myslím, že by to mohla být trefa do černého! Docela se těším, až si na to psaní udělám čas.