Režisér Xu Gent o filmu MALÍ BOJOVNÍCI

„Jak se nestát profesionálním fotbalistou“

Nejlepší místo, kde může fotbalista na sestupu vydělat peníze, je Čína, kde je fotbal novým náboženstvím. Ale co děti v horské venkovské vesnici, které fotbal za celý svůj život nikdy ani neviděly? Ty možná potřebují přesně takového učitele, jakým je jako Xi Ge, aby jim vysvětlil pravidla a nakazil je vášní pro hru. Vysoko v horách vypukne fotbalová mánie, která rozpohybuje sociální dynamiku i každodenní vesnickou rutinu. Dokud jejich šťastné dětství neukončí katastrofální zemětřesení. Pomůže jim sport znovu vykročit vpřed? Zeptali jsme se režiséra Xu Chenga, jehož film MALÍ BOJOVNÍCI nás zavede až na náhorní plošiny Sečuánu.

Film promítáme:

SO | 25.05 | 14:30 | GOLDEN APPLE CINEMA 6

PO | 27.05 | 11:00 | GOLDEN APPLE CINEMA 3

Film začíná zajímavou větou: „Dovolte, abych se představil. Já jsem tento míč. “Takže příběh je vyprávěn z pohledu starého kopačáku?

Xu Geng: S tímto fotbalovým míčem je spojeno štěstí i smutek dospělých i děti tohoto filmu. Od prvopočátku jsme hledali nějakou zajímavou perspektivu, z níž bychom náš příběh vyprávěli. Zkoušeli jsme různé perspektivy: dětskou (Sang Guo nebo Tank), nebo dospělou (jako učitel tělocviku nebo ředitel), ale žádná z těchto možností se nám nezdála úplně uspokojující. Nakonec jsme zjistili, že ten starý a ošoupaný fotbalový míč je stejně poutavý jako všechny věci, které vidíme, a někdy dokonce i jako ty, které nevidíme. Nejdůležitější je, že míč dokáže pochopit dětská srdce a může být jejich nejlepším přítelem. A tak se naším hlavním pozorovatelem stal míč.

Děj se odehrává v krásné, ale izolované části Číny. Ředitel školy ji popisuje jako „odlehlý kout hor, odkud chce každý odejít“.

Xu Geng: Čína je obrovská země s 9,6 milionu kilometrů čtverečních a 1,4 miliardami obyvatel. Ve východním regionu díky přírodním zdrojům probíhá lepší sociální a hospodářský rozvoj. Západní část je spíše hornatou oblastí, kde přirozené podmínky a životní standardy relativně zaostávají. Mnozí lidé chtějí z těchto odlehlých oblastí uniknout a zamířit do města, kde jim život může nabídnout víc možností. Film je situován do doby před více než 10 lety, a tento region se od té doby hodně změnil. Místo, kde k zemětřesení došlo, bylo přestavěno na nové, krásné bydlení, stejně jako základní škola New Xin Ming, kterou uvidíte na konci filmu.

Pro evropské děti je divné si uvědomit, že na tomto světě existují děti, které fotbal nikdy nehrály. Současně slyšíme, že fotbal je v Číně v těchto dnech stále populárnější.

Xu Geng: Popularita fotbalu v Číně enormně roste, a to zejména ve městech, kde se se objevuje stále víc a víc fotbalových hřišť, na které si chodí zahrát děti i dospělí. Jak jsem ale řekl, Čína je obrovská a sociální a hospodářský rozvoj země je nevyvážený. V některých odlehlých oblastech je těžké vůbec najít kus rovné půdy. Hraní fotbalu je tam samozřejmě nemožné, a některé z tamních dětí skutečný fotbal dost možná nikdy neviděly. Všechny jejich vědomosti o fotbalu (a mnoho dalších věcí) pochází jen z obrázků a z televize. Tyto děti mají vlastní hry a hračky, které jsme s největší pravděpodobností nikdy neviděli my. Svět je velký, vždy se nejdou věci, kterým nerozumíme.

V jedné scéně děti hrají fotbal v lijáku. Jak se tato scéna natáčela?

Xu Geng: V takovém dešti je natáčení nemožné; jakožto režisér velíte mnoha věcem, ale přírodě ne. Abychom tuto scénu mohli natočit, nechali jsme několik hasičských vozů stříkat vodu k obloze, takže vytvářela silný liják. Řeknu vám malé tajemství: od samého začátku jsem měl strach a neměl jsem odvahu tu scénu natočit. Natáčeli jsme to v zimě! I když sečuánský region není v zimním období pokrytý sněhem, stejně je tam extrémně chladno. Mou největší starostí bylo, aby děti z ledového deště nenachladly. I když je tato scéna pro film absolutně nezbytná, neodvážil jsem se ji natáčet až do konce natáčecího období. Všechno jsme co možná nejpečlivěji připravili, na břehu řeky jsme nachystali stany, nanosili tam elektrické ohřívače a utěrky, celý štáb byl v pohotovosti, aby dětem pomohl… A pak jsme začali točit.

A?

Xu Geng: Déšť byl silný, vítr vysoký, teplota nízká. Všechno bylo umělým deštěm úplně promočené, jenom kamera byla zakrytá. Každá scéna byla obtížná, takže jsme museli dělat hodně záběrů. Zpočátku si některé děti stěžovaly, že déšť je moc silný nebo dokonce bolestivý. Jak jsme ale pokračovali, byly z jím čím dál nadšenější. Když jsme si pauzu, aby se herci zahřáli, některé si dál ve vodě hrály. Jenom jedno dítě si nemohlo pomoci, a brečelo… protože to bylo ve scénáři. Všechny ty věci, kterých jsem se tak bál, se nakonec nestaly. Druhý den se všechny děti znovu objevily na scéně, nikdo neonemocněl. Možná to byl dar, který dostaly za hraní fotbalu: zdravé tělo.

Učitel je v MALÝCH BOJOVNÍCÍCH víc než jen učitelem. Jaké další důležité role může učitel v životech mladých lidí hrát?

Xu Geng: Xi Ge (což v čínštině znamená „šťastný bratr“) je zvláštní. Mohl se hlásit na lepší školy v lepších regionech, ale on sám se rozhodl požádat o tuto odlehlou horskou vesnici. Původně sice byl učitelem matematiky, ale teď raději učí „tělesnou výchovu“. Mnoho Číňanů má za to, že získávání vědomostí je tou nejdůležitější věcí na světě. Xi Ge si díky svým vlastním zkušenostem z dětství myslí, že důležité mohou být i jiné věci, jako je hudba nebo hraní fotbalu. Díky těmto věcem budete šťastnější a silnější. Kromě tělesné výchovy Xi Ge také učí jiné předměty. Ve školách ve venkovských oblastech Číny to bývala běžná věc – protože učitelů nebylo dost, každý musel vyučovat několika předmětů. Xi Ge si pravděpodobně nikdy neuvědomil, jak úžasné věci dělá, ani jaké důležité stopy v životech těchto dětí zanechává. Vzpomněl si na to, jak mu někdo pomohl během jeho vlastních dětských let, a teď vyrostl, aby udělal totéž. Původní název filmu MALÍ BOJOVNÍCI (YOU’LL NEVER WALK ALONE) je týmovou písní fotbalového klubu Liverpool. Myslím, že lidé tuto píseň ocení zejména kvůli této větě: Nikdy nejdeš sám.

Sporty jsou často jenom o „vítězství nebo prohře“. Ve vašem filmu jsou i jiné věci stejně důležité jako výhra nebo prohra. Co je pro tyto děti skutečně důležité?

Xu Geng: Vyhrávat je dobré, ale prohra taky není špatná. To, na čem v tomto filmu opravdu záleží, není to, aby děti překonaly soupeře, ale aby překonaly samy sebe. Doufám, že lidé si všimnout této věty na konci filmu: „Žádné z těchto dětí se dosud fotbalistou nestalo, ale Xi Ge děti nadále učí hrát. “Netrénujete profesionální sportovce, ale vychovává zdravé a statečné lidi. Ti ve svých budoucích životech, ať už budou naplněny štěstím nebo nepřízní osudu, budou vědět, jak zůstat optimisty.

Film představuje dívku jako opravdovou fotbalovou hrdinku! Ale je to také okouzlující a zajímavá postava.

Xu Geng: Dávno předtím, než byl napsán scénář, jsme sledovali jeden dětský fotbalový zápas, kdy proti sobě dva silné týmy hrály jako dospělí. Všimli jsme si jednoho drobného brankáře, který divoce bránil své území. Najednou se mu uvolnily vlasy, a my jsme překvapeně zjistili, že je to dívka. Okamžitě jsme pochopili, že náš scénář potřebuje statečnou dívku. Je to taková maličká fotbalová hrdinka, ale také obyčejná holčička odnaproti, která je tajně zamilovaná do kluka s přezdívkou „Plukovník“. Někdy je odvážnější než kluci, a jindy ji děda rozmazluje jako malou nafoukanou princeznu. V jinak zcela chlapeckém fotbalovém týmu působí jediná dívka Sang Guo jako paprsek slunečního světla. Kluci v týmu ji obecně jako dívku nevnímají. Jinak by jí asi nepřezdívali „Samopal“.