Maorská skupina předvádí ve Zlíně rituální bojový tanec
Projekci filmu Poi E: The Story of Our Song dnes ve Zlíně uvede Frank Tomas Grapl, Maoravak, neboli napůl Čech, napůl Maor, původni obyvatel Nového Zélandu. Do Zlína přivezl také svou taneční skupinu Whakaari Rotorua, která pod jeho vedením seznamuje publikum s unikátními domorodými maorskými zpěvy a tanci, kulturou původních obyvatel Nového Zélandu. Na sobotní odpoledne na 15 hodinu je připravena v parku Komenského ukázka maorského tance včetně toho bojového, zvaného Haka.
Film můžete vidět:
SOBOTA | 25.05 | 19:00 | GOLDEN APPLE CINEMA 5
Franku, jak často navštěvujete Českou republiku a co na ní máte nejraději?
Jezdím do Česka každý rok, a co mám nejradši to je pivo, lidi, zemi a svíčkovou a slivovici.
Ve Zlíně budete během Zlín Film festivalu vést workshop tradičního tance HAKA. Jak byste tento tanec lidem popsal. Co je na něm výjimečného?
Tento tanec je o něčem, co máme všichni společné, je o svobodě, při jeho tančení lidé spojují svůj vnitřní oheň, duše, pak se skupina cítí silnější, je to nabuzující prostředek
Kulturní skupina, se kterou jezdíte po světě, se jmenuje Whakaari Rotorua. Co to přesně znamená?
Rotorua je jméno našeho města, z kterého pocházíme, whakaari znamená v maorštině exhibit, takže oni propagují po celém světě svoje město a s tím svou kulturu, tradice, zvyky
Znáte nějaké české pohádky? Kterou máte nejraději?
Moje nejoblíbenější postava je Krakonoš, je to člověk z hor, který zachraňuje děti
Budete ve Zlíně uvádět film Poi E: The Story of Our Song. Co pro vás tato píseň znamená? A co znamená pro mladou generaci?
Tato píseň je o sdílení rytmu a hudby, mladá generace by si měla uvědomovat své kořeny, vědět odkud pochází, to dále pomůže si uvědomit do budoucna, kam směřujete
Tearepa Kahi - ROZHOVOR o filmu POI E
„Je to písnička těžká na zpívání, ale snadná na pocit“
Poi E, jednoduchá píseň s chytlavým rytmem, byla napsána před 32 lety a se stala neoficiální národní hymnou Nového Zélandu. Film POI E je příběhem o tom, jak tato kultovní písnička dodává generacím Novozélanďanů hrdost. Režisér Tearepa Kahi zachycuje příběh, který proniká do srdce národa.
Tearepa Kahi ve filmu POI E vypráví příběh hudebníka Maui Dalvaniuse Primea, podnikatele odpovědného za to, že se kultovní novozélandská píseň Poi E v osmdesátých letech minulého století stala obrovským hitem. Dnes je možno ji nazývat neoficiální hymnou země – je to ta píseň, jíž Novozélanďané používají k oslavě úspěchů na významných akcích. A každý Novozélanďan cítí, že ji dokáže zazpívat (přinejmenším sborově). Píseň, již složil Dalvanius a nazpíval Patea Māori Club, je na Novém Zélandu posledních 30 let v žebříčku Top 10 každého desetiletí.
Tearepa Kahi: Poi E byla první popovou písní, která použila automatického bubeníka, vesmírné zvuky, zvukové efekty a která k této hudbě přidala jazyk Te Reo Māori. Bylo to poprvé, kdy se spojila moderna a tradice, a když k této fúzi došlo, celou zemí se přelily obrovské city. Možná je to těžká píseň na zpěv, ale velice snadno ji cítíte.
O to ani není jen o příběh o písničce, ale také o jejím autorovi.
Khahi: Dalvanius byl zpěvákem coverbandové kapely a konferenciérem v nočních klubech v Austrálii a v Jihovýchodní Asii, který ztratil kontakt se svým dědictvím Māori a na začátku osmdesátých let přijel domů do Patey ošetřovat nemocnou maminku. Když píseň otřásla žebříčky, umělci, kteří Poi E zpívali, Patea Maori Club, se ocitli na nečekané horské dráze. Hráli ji po celém světě. V současné době skupina zahrnuje tři generace umělců a udržují se ve formě tím, že každé pondělí večer cvičí v klubovnách Patea.
Prostřednictvím této písně film zkoumá měnící se sociální klima v průběhu tří desetiletí.
Kahi: V roce 1982 byla v Pateathe uzavřen masokombinát, který tvořil hlavní průmysl města a byl zaměstnavatelem většiny Maorů v této oblasti. Film klade vznik písně do této souvislosti v kombinaci s dislokací Māori mládeže, která vyrůstala ve městech, odříznuta od svých domorodých kořenů. Dalvaniovou vizí a inspirací bylo využít populární hudbu k tomu, aby tyto odrodilé mladé oslovila a přivedla je zpět k jejich jazyku a kultuře. Dalvanius vysvětluje, že když nerozumí jazyku Te Reo Māori, láme mu srdce, že není schopen rozumět slovům své umírající matky. To může být vnímáno jako motivace pro to, že chce, aby se mladí Māori Te Reo naučili prostřednictvím hudby, s níž by se mohli ztotožnit.
Tento příběh jste chtěl předat příští generaci?
Kahi: My se teď za tou písní s láskou ohlížíme, a když je čas něco slavit, rádi si zazpíváme sbor a zapaříme u toho, ale to, co udělali Dalvanius a Patea Māori Club, že tuto píseň vynesli do hitparád, nám dává lekci. Je to příběh o víře v něco většího o nevzdávání se. Vypráví o osobě, která prochází obrovskou změnou identity, která řeší odchod maminky, a která se přizpůsobuje návratu domů z jasných světel v zámoří. A to jsou lidé, kteří ekonomicky trpí, protože práce, kterou jejich rodiny dělaly posledních 40 let, skončila.
Také jste zrekonstruoval natáčení originálního videoklipu Poi E.
Kahi: Chtěl jsem jim tímto způsobem vzdát hold, protože mnoho z předních členů a Joe Moana, mistr bopu, je stále s námi, takže to byla příliš dobrá příležitost na to, abychom se jí vzdali. Nechejme tedy na plátně setkat se minulost a současnost ve videoklipu, vyrobeném se spoustou lásky a integrity.
Pátrání po odpovídajících filmových a videozáznamech muselo být náročné.
Kahi: Dalo to zabrat. Nalezení posledního kousku skládačky mi umožnilo radikálně změnit způsob, jakým jsem příběh vyprávěl. Klíč k příběhu mi odemkl objev zvukového rozhovoru jednoho hudebního publicisty. Umožnilo nám to vyprávět příběh prostřednictvím Dalvaniova vlastního hlasu, který filmu dodal dynamickou energii.
Tam to byla tak trochu magie.
Kahi: Na této cestě došlo k hodně strašidelným věcem. Začal jsem si pást seznam přání. Na začátku jsem si myslel, že by bylo úžasné najít originální záběry videoklipu. A potom jsme v jedné zamčené garáži v Patee, našli dvě krabice s filmem, které pravděpodobně nikdo 30 let neotevřel. A na seznamu přání jsem také měl původní zvukové stopy k písni. Den předtím, než jsme měli natočit rozhovor se zvukaři, kontaktoval mě jeden z dávných Dalvaniových spolupracovníků s tím že ty stopy má v garáži. Ale tím největším a nejnepravděpodobnějším nálezem byla kazeta se záznamem vůbec prvního provedení Poi E, nazpívané hned po tom, kdy ji Dalvanius dopsal. Dlouho se mělo za to, že je ztracený, ale potom jej našli v šuplíku na ponožky (!) v Sydney. Vypadá to, že s námi Dalvaniova vůdčí ruka byla celou dobu, kdy jsme tento příběh dělali.