Rozhovor s režisérkou Frederike Migom o jejím debutu

Frederike Migom o filmu BINTI: „List papíru, který říká, že neexistuješ. “

„Žádné takové místo, které bych nazývala domovem, neexistuje,“ Říká Binti, hlavní postava celovečerního debutu Frederike Migomové. Binti a její otec nemají místo, kde by se cítili jako doma. Určitě ne ve squatu, z něhož museli utéct před policií. A také ne v Belgii, kde dlouhá léta žijí bez povolení k pobytu. I když Binti má na svém YouTube vlogu spoustu sledujících, oficiálně – papírově – vůbec neexistuje.

Bintiiny videoblogy představují zábavná intermezza, nabízející divákům trošku prostoru navíc, kdy se mohou v dynamickém filmu, v této explozi energie a barev, nadechnout. Přesně jako hlavní hrdinka filmu, která spolu s otcem najde útočiště u Eliase, poněkud introvertního chlapce v jejím věku. Od té doby začíná v Bintiině hlavě dozrávat plán: kdyby se jí podařilo spojit svého otce a Eliasovu matku, vyřešilo by to všechny jejich problémy najednou.

Film začíná ve squatu přímo v centru města. Pro většinu z nás je to neznámý, paralelní svět.

"Já bych to raději nazývala ‚společným domem‘. Mnoho squatů je dnes dobře organizovaných. Třeba ten, ve kterém jsme natáčeli a kde nezisková organizace nabízela bytová zařízení pro ty, kteří si nemohou v přeplněném a drahém městě dovolit pořádnou střechu nad hlavou. O tu budovu bohužel zažádali majitelé, kteří mají v úmyslu ji zaplnit kancelářemi nebo byty."

Někteří lidé žijí v neustálém strachu.

"Tam nežijí jen lidé bez dokumentů, a ne všichni tam byli nelegálně. Ve skutečnosti tam policejní razie probíhají jen málokdy. Obyvatelé se nicméně neustále stěhují z jednoho místa na druhé, protože trvalý domov najít nemohou."

Když se Elias Bintiina otce Joviala ptá, proč odešel z Konga, odpoví: „Někdy prostě můžeš jen tak odejít.“ To zní tak trochu lhostejně, ne? 

"Já jsem jeho odpověď nechtěla specifikovat záměrně. Domnívám se, že každý, kdo je ochoten takové hrůzy snášet, asi bude mít dobrý důvod. Nechci, aby diváci porovnávali, jestli „ten má právo odejít a ten ne.“ Nemám odpověď na otázku, proč tolik lidí utíká, ale vím, že existuje spousta důvodů pro to, aby lidé usilovali o lepší život někde jinde."

Po útěku skončí Binti a Jovial s Eliasem a jeho matkou Christine, v úplně jiném světě. Ona je módní návrhářka, obklopena barvami a šaty.

"Squat byl také útulným a barevným místem, což byla má záměrná volba. Domy obvykle nebývají nejvděčnějšími filmovými lokacemi. Ale ta záplava barev a atributů byla zábavná. My jsme si s těmi barvami dokonce pohráli: Binti a Christine jsou vždy pestré. Elias a Jovial jsou spíš khaki nebo dozelena…Ti odkazují na přírodu, zatímco Binti a Christine mají spíš městský vzhled."

Eliasův klub „Zachraňte okapi“ je pro jednoho muže beznadějná bitva. Proč okapi?

"O těchto zvířatech je toho tolik co říct! Jejich existence je ohrožena povstalci, pytláky, klimatologickými a politickými faktory. Příběh o tom, jak se okapi dostali do Belgie, která je hlavní chovnou zemí pro všechny okapi v zajetí, se týká naší koloniální historie a Jovialova osudu. Tato záhadná zvířata žijí jen v deštném pralese Ituri. Kongo je tedy nejen vzdálenou a nebezpečnou zemí, ale také krásným místem plným přírody, kultury, hudby… a okapi."

Jedním z výrazových prostředků filmu jsou Bintiiny vlogové příspěvky. Jsou super zábavné a vypadají naprosto věrohodné.

"Sledovala jsem toho na YouTube hodně a studovala jsem různé styly, na nichž jsou naše vlastní vlogy založeny. Nahráli jsme je na iPhonu přímo na místě. Byla to velká legrace."

Navzdory závažnému tématu tyto videoblogy přispívají k pohodovému tónu filmu.

"Film se zaměřuje především na lidi: kdo to je, co dělají? Lidé bez oficiálních dokumentů jsou často veselé, vřelé osobnosti. A samozřejmě je tu hudba. Chtěla jsem zvukovou stopu, která byla stoprocentně z roku 2018, do které byly přidány konžské prvky. Všechno se muselo sloučit do jednoho celku. Přesně to, co dělá Le Motel. V jedné ze svých písní používá nasamplovaný zpěv pygmejů, kteří žijí v Iturijském pralese jako okapi. Jako by to tak bylo souzeno! To byl ten zvukový vzorec, který jsem pro Binti hledala."

Rytmus filmu udávají neuvěřitelně živý obličej Bebel Tshianiové (Binti) a její bezmezná energie. Jak jste dokázala takovou záplavu energie režírovat?

"Bebel je jako jasný sluneční paprsek, a proto je pro tuto roli ideální. Chová se velmi intuitivně, zatímco Mo Bakker (Elias) hraje spíš přemýšlivě. Udržet Bebelinu hladinu energie pod kontrolou byla výzva. Dny byly těžké, mladí herci byli unavení, ale potom jsme vyšli ven si společně zakřičet a zařvat a energie se jim hned vrátila."

Mezi těmito dvěma herci se něco odehrává. Na plátně úplně září.

"Nemůžu si hrát na typickou přísnou režisérku. Pro děti to vždycky muselo být co nejvíc zábavné. Chtěla jsem, abychom si to užili a společně pracovali na něčem nádherném. A když na place někdy vládla trochu napjatější atmosféra, dovolila jsem si je požádat, aby udělali něco navíc. A když jsem je potřebovala na plných 100 %, tak tam byli, a obzvlášť pro mě. Bylo to tak hezké! Myslím, že měli pocit, že jsou do našeho společného projektu velkou mírou zapojeni. Bebel je velmi mladá, a neměla – na rozdíl od Mo – vůbec žádné zkušenosti. Ale vždycky jsme se dokázali v těch nejtěžších chvílích navzájem podržet."

Ve skutečném životě jsou Bebel a Baloji také otec a dcera.

"To byl tak nádherný dar! Konkurzem na tuhle roli prošlo asi 60 dívek, a Bebel byla nejlepší. S dětmi jsem pár dní nacvičovala, zkoušeli jsme scény, nasávali atmosféru…Každý režisér má vlastní metodu, ale já si myslím, že zkoušky jsou velice užitečné. Mám zkušenosti z divadla a ráda si předem dělávám improvizaci, takže jsem při příchodu na scénu dobře připravena. S naším rozpočtem jsme měli pro improvizaci málo prostoru."

Všechny vaše postavy jsou silnými lidskými bytostmi.

"Mám ráda silné postavy, pokud nejsou příliš dokonalé. Binti je hrdinka, ale je také dívkou z masa a krve a má své slabé stránky. A přesto jsou to v tomto filmu děti, kdo přichází s řešeními, zatímco rodiče se tím vším pořád jenom brodí."

 Film BINTI se natáčel během strašně horkého léta. Trpěli jste horkem?

"Chtěla jsem mít letní, slunečný film, ale bohové mou modlitbu vzali až příliš doslovně. Bylo super vedro, zažili jsme si pořádného pocení. Natáčeli jsme scény s 50 lidmi v malém letadle bez klimatizace. Maskéři museli pracovat přesčas, aby všechen ten pot poutírali. Byly tam taneční scény, při nichž děti musely skákat v kostýmech při teplotě 35 °C. Pokud za takových okolností uděláte dvacet záběrů, musíte být stateční. Produkční tým chodil komparzistům kupovat zmrzlinu."

Jak realistický je postup, který jste popisovala v závěrečných scénách, které se týkají zatčení, deportace…

"Udělala jsem si spoustu rešerší, protože jsem chtěla, aby to bylo absolutně v pořádku. Žádný standardní postup neexistuje, je tam příliš mnoho právně-administrativních detailů a výjimek. Ten postup, který ukazuji, je docela extrémní, ale velice dobře možný. Všechno, co se děje ve filmu, se už ve skutečnosti stalo. Navzdory veselému a romantickému tónu jsme nechtěli ohrozit závažnost toho případu. Během tohoto projektu mě mnoho lidí žádalo, abych si ten konec znovu promyslela. Mysleli si, že to nezní věrohodně. Já jsem ale byla stoprocentně přesvědčena a nevzdala jsem to. Teď jsem na to hrdá." 

Binti pronáší impozantní závěrečné prohlášení: „Já existuji,“ říká jasně.

"Oslovuje publikum přímo prostřednictvím svého vlogového kanálu. Na YouTube kdokoli může „být někým“. A to, i když existuje list papíru, na němž stojí: neexistuješ, nebo alespoň ne v této zemi. A tak si Binti nárokuje své místo v naší společnosti, a má právo je nárokovat."