Rozhovor s Aňou Geislerovou - předsedkyní hlavní poroty ZFF

Soutěžní filmy i letos posuzují odborníci i dětští porotci z různých zemí světa. Českou republiku reprezentuje herečka Anna Geislerová a spolu s filmaři z Německa, Rakouska, Indie a Polska se věnuje filmům pro děti a mládež. Na devět festivalových dnů ji dokonce připadla role předsedkyně poroty. Na to, jak si tato vynikající česká herečka svou roli předsedkyně užívá, ale i na to, jaké filmy má ráda jsme se Ani zeptali v našem rozhovoru.

S jakými pocity jste přijala „roli“ předsedkyně poroty Zlín Film Festivalu? Co vás jako první napadlo, když Vás organizátoři s touto nabídkou oslovili?

S nápadem být v porotě přišel Čestmír Vančura už před rokem a já ihned souhlasila, protože je sice těžké vyblokovat cely týden, ale moje děti Zlín natolik milují, že nebylo o čem diskutovat. Že budu předsedkyně poroty jsem se dozvěděla až nedávno, a nechávám se teď tak oslovovat všude (smích).

Co vy a filmy? Máte vůbec prostor si někdy jen tak sednout a pustit si nějaký film? Jaký filmový žánr preferujete?

Já film miluju. Je to můj život. Momentálně ale i já propadám kouzlu současné televizní tvorby. Hlavně v produkci HBO a Netflixu, kde jsou skvělé věci k vidění. Například Dobrý boj, Mladý papež, Narcos. A z filmů jsem v poslední době byla nadšena ze 3 billboardů.

Jaký film vás v životě nejvíce ovlivnil? Na který film nikdy nezapomenete?

V souvislosti s nedávným úmrtím Miloše Formana jsem si uvědomila, jak zásadní vliv na mě měly jeho filmy. Jako jedni z prvních jsme vlastnili video a pár videokazet a jedny z prvních filmů, co jsme viděla, byly Hoří má panenko, Vlasy, Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus…a na všechny tyhle filmy se k nám chodily dívat desítky lidi, takže jsem je viděla snad dvěstěkrát dokola všechny. Můj kocour se jmenoval Berger podle Bergera z Vlasů. Milovala jsem hrdiny jeho filmů, protože bojovali proti moci, proti nesvobodě. Milovala jsem jeho hrdiny, protože v sobě měli tu ryzí lidskost, až dětskou čistotu. Bylo mi u nich trapně právě za nastavení zrcadla barmanství a hlouposti. A brečela jsem za utrpení a nespravedlivost, kterou svět jeho hrdinům nabízel. Takže jednoznačně nikdy nezapomenu na filmy Miloše Formana. Nejlepšího filmaře.

Jste především filmová a televizní herečka. Ale jak to, že jsme vás neviděli v žádné filmové pohádce, třeba v roli princezny?

To je pro mě taky záhada. Já nevím. Prostě tohle mě minulo. Asi jsem příliš drzá nebo hubatá. Ale pořád mám šanci na královnu, chůvu, čarodějnici, čertici nebo nějakou obludu. Beru cokoli.

Když jsme na dětském filmovém festivalu, tak nám ještě řekněte, jaká je vaše nejoblíbenější pohádka a proč?

Když jsem byla malá, milovala jsem Hytu a Batula, Kvaka a Žbluňka, Pejska a Kočičku a Andersenovy morbidní pohádky. Hodně jsem četla a i hodně táta četl nám. A co se týká filmových pohádek, tak magický byl pro mě Kočičí princ, Páni kluci, Lišáci myšáci a Šibeničák, Čarodějův učeň a Popelka samozřejmě.

A jak jsou na tom s pohádkami vaše děti? Stella, Max a Bruno? Vyprávěla jste jim nebo četla pohádky?

Četla jsem a stále čtu teď Maxovi. Ale máme oblíbené vymyšlené pohádky. Děti mi vždycky řeknou, co chtějí, aby pohádka obsahovala, a já improvizuju. Je to zábava i pro mě. Jedna z našich postav je Blbounek. Ten je oblíbený. A opravdu teď milujeme Pejska a kočičku. V těch příbězích je něco tak správné, až se dojímám.

Kromě herecké kariéry jste se úspěšně pustila i do psaní. Vaše kniha P.S. měla ohlas u kritiků i u čtenářů. Nelákají vás i jiné žánry? Co třeba filmový scénář? Troufla byste si?

Já věřím, že i na další knihu. Knihy, které mám v plánu, a scénář, tedy minimálně přípravu postav, už mám rozepsané. Zažívám poslední dobou tolik neuvěřitelných věci, že relaxuju tím, že je zapisuju.

Vaše filmografie je velmi bohatá. V jakých rolích se cítíte lépe, ve vážných dramatických nebo třeba v těch odlehčenějších komediálních?

Mám ráda oboje. Momentálně bych ráda zvážněla a ponořila se do role, která by mi dala zabrat. Chybí ten ponor, jestli se to tak dá říct.

Prozraďte nám – uvidíme vás v nejbližší době v nějaké nové filmové roli?

Momentálně točím s Jiřím Chlumským seriál o otcích na mateřské. Dotočila jsem Princip slasti, což je česko–polsko-ukrajinský seriál. Chystám se na slovenský film Amnestie, kde mě čeká právě ten ponor. Další věci jsou v přípravě a tohle prozatím stačí.

Anna „Aňa“ Geislerová (* 17. dubna 1976 Praha) je česká filmová herečka, spisovatelka a modelka, která obdržela tři České lvy pro nejlepší herečku v hlavní roli a další dva pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Kariéru řádně odstartovala v roce 1991, kdy dostala vůbec svou první filmovou roli v komedii Pějme píseň dohola od režiséra Ondřeje Trojana. Ještě ve stejném roce ji obsadil i režisér Filip Renč do hlavní role snímku Requiem pro panenku, který ji rychle dostal do povědomí českých diváků i kritiků.

Následovaly mnohé úspěšné filmové role, které Anně vynesly pět Českých lvů, nejvíce ze všech hereček. Zvítězila za snímky Návrat idiota, Želary, Štěstí, Kráska v nesnázích a Nevinnost, k nimž přidala ještě šest neproměněných nominací. Za snímek Nevinnost byla oceněna zároveň i Cenou české filmové kritiky.

Svou nejvýraznější televizní roli získala v romantickém seriálu Až po uši v roce 2014 pod režisérskou taktovkou Jana Hřebejka. Ten vznikal pod televizní stanicí HBO Europe a v roce 2017 získal druhou řadu, kde si Geislerová svou roli Šárky zopakovala.

V roce 2015 vydala soubor fejetonů P.S., kterými v předešlých pěti letech příspívala do časopisu ELLE. O návrh obálky a kresby uvnitř se postarala její sestra Lenka "Lela" Geislerová.S touto knihou zvítězila v cenách Magnesia Litera v roce 2016 v kategorii Kosmas cena čtenářů.

V roce 2016 se dostala do zámoří v dosud své největší zahraniční roli, a to Lenky Fafkové v koprodukčním filmu Anthropoid po boku Jamieho Dornana a Cilliana Murphyho. Snímek natočil režisér Sean Elllis a pojednával o atentátu na Reinharda Heydricha.