Festivalový den s Andrea Morriconem

Italský hudební skladatel a dirigent Andrea Morricone zažil pestré festivalové pondělí. Mohli jste se s ním potkat na autogramiádě, červeném koberci nebo galavečeru, kde byl oceněn Zlatým střevíčkem za mimořádný přínos světové kinematografii. Podmanivými klavírními melodiemi doprovodil úvod a závěr filmu 72 hodin v Bangkoku, jehož vyjadřovacím prostředkem nejsou slova ale právě Morriconeho hudba.

 Jak vypadal nabitý festivalový den s Andrea Morriconem uvidíte v naší Fotogalerii.

Andrea Moriccone: "O spolupráci na filmové hudbě u mě rozhoduje kvalita příběhu a porozumění si s režisérem."

Z kongresového centra, z Náměstí Míru, z ulic i z parků. Odtud odevšad se během právě probíhajícího festivalu linou filmové melodie. Právě filmová hudba totiž patří k hlavním tématům letošního ročníku festivalu. Při této příležitosti pak včera do Zlína dorazil italský hudební skladatel Maestro Andrea Morricone, který se také proslavil mimo jiné i filmovou hudbou. Andrea Morricone, syn fenomenálního skladatele Ennio Morriconeho, patří k největším současným italským skladatelům a dirigentům. Ve  Zlíně se včera večer představil svým koncertem, kterým uvedl český film 72 hodin v  Bangkoku režiséra a producenta Lubomíra Haltmara. Snímek byl na festivalu promítán ve světové premiéře, a právě Morricone je autorem hudby k filmu. Film pojednává o ztraceném dvouletém chlapci v Bangkoku a poukazuje na tematiku ztracených dětí. Projekci předcházelo koncertní vystoupení Andrea Morriconeho a mimo stěžejní skladby z filmu zazněly i filmové melodie jeho otce či jejich společná kompozice, která vznikla k filmu Bio Ráj.  Při příležitosti jeho návštěvy Zlína jsme Andrea Morriconeho požádali o krátký rozhovor, ve kterém nám prozradil mimo jiné to, proč se rozhodl s režisérem Haltmarem spolupracovat nebo jakou hudbu nejraději poslouchá ve volném čase.

Když jste dostal pozvání do Zlína, musel jste si googlovat, kde město leží nebo jste už o něm někdy slyšel?

Už jsem slyšel jméno tohoto města, a uvědomuji si, jak krásná je Česká republika, a to nejen vaše hlavní město, ale také jiná místa. Různé regiony České republiky jsou ve skutečnosti velmi důležité pro ekonomiku a do krajiny jsou zasazeny cenné městské struktury a někdy, jako v případě Zlínska, krásné hrady, které poskytují nádherné výhledy.

Ve Zlíně dnes večer představíte hudební kompozici ke snímku 72 hodin v Bangkoku. Jak vznikla spolupráce na tomto filmu?

Určitě existují různá kritéria, která mně vedou k rozhodnutí přijmout práci na soundtracku; především je to kvalita příběhu a lidské a kulturní porozumění si s režisérem. V případě tohoto snímku je třeba si uvědomit, že dvouleté dítě ještě neumí mluvit, takže hudba musí vyjádřit pocity a zážitky dítěte, ztraceného v Bangkoku. To byl pro mě hlavní základ při skládání této hudby: vyjádřit emoce těchto dětí prostřednictvím mé hudby. Soundtrack jsem psal téměř půl roku společně s režisérem a producentem Lubomírem Haltmarem, který byl výsledkem ohromen. Spolupráce s Lubomírem byla pro nás oba skvělým zážitkem, byla to týmová práce, vyžadující emocionální i profesionální zapojení.

Co bylo tím největším impulsem k tomu jít ve šlépějích svého otce?

Mohu vám říci, že jsem si již od svého raného věku vypěstoval něco, co bych nazval fyzickou LÁSKOU ke zvuku. Když jsem poslouchal svého otce, jak na pianu přehrává  skladby, fascinovala mě krása a dokonalost melodií a harmonií. Svět, který vyjadřuje úplnost a osvěžení. Svět, který inspiruje, svět míru a kontemplace.

Být skladatel je poměrně obtížná profese, zvlášť na začátku, než se člověk prosadí a zvláště pokud má za otce fenomenálního hudebního skladatele. Jaké to bylo na úplném začátku, vzpomínáte si, na svoji vůbec první skladbu? 

Vzpomínám si na svou první melodii, když mi bylo jedenáct let: e moll, můj otec mě vzal na kolena, harmonizoval a fungovalo to!

Chodil jste jako malý do kina? Vnímal jste už tehdy filmovou hudbu?

Do kina jsem začal chodit v mladém věku. Vzpomínám si na nejrůznější krásnou filmovou hudbu z filmů těch let. Sedmdesátá léta a osmdesátá léta považuji za zvlášť symbolická pro historii mezinárodní kinematografie, ale nesmíme zapomenout ani na důležitost Charlieho Chaplina jako nepřekonatelného fenoménu, který ve 20. letech vedl k úspěchu němého filmu. Jedinečný příklad.

Když se k vám dostane zadání zkomponovat hudbu k filmu, jak postupujete? Jak vypadá váš tvůrčí proces? Sednete si k práci a prostě tvoříte nebo čekáte na inspiraci?

Pokud věnuji pozornost vztahu, kterým mě inspiruje myšlenka filmu, pro který jsem požádán napsat hudbu, musím nutně odkazovat na něco tajemného. Myšlenka filmu nebo čtení scénářů ve mně vyvolává, pokud se mi líbí, jakési vnuknutí, které se přetaví v nahromadění zvuků a především ve vytvoření tématu. Je pravda, že po prvním pokusu přijde druhý a pak třetí a čtvrtý a tak dále; A také je velmi důležitý dialog s režisérem: bez shody s režisérem dobrý skladatel filmové hudby dál nepokračuje v práci.

Jakou hudbu rád posloucháte ve volném čase?

Jsem velmi zvědavý a vždy se snažím o fenoménu hudby přemýšlet. To mě nutí zkoušet nejrůznější, i nesourodé, hudební žánry. Pokud dnes píseň funguje, vždy pro to existuje nějaký důvod. To však neznamená, že se skladba nemusí stát obětí módy. V hudbě raději mluvím o stylu, a proto jako dirigent obdivuji velké klasiky, při poslechu jejich hudby po práci přemítám po celé hodiny.

Medailonek:

ANDREA MORRICONE (10. 10. 1964, Řím, Itálie)

Jeden z největších současných italských skladatelů a dirigentů. Syn známého a fenomenálního skladatele Ennia Morriconeho. Už ve věku čtrnácti let se Andrea rozhodl následovat v hudebních krocích svého otce. Svá hudební studia začal na Konzervatoři Santa Cecilia v rodném Římě. S odhodláním dále rozvíjet své hudební znalosti a dovednosti se Andrea rozhodl strávit další dva roky v Národní akademii St. Cecilia v Římě, jedné z nejstarších a nejvíce uznávaných hudebních institucí na světě. V roce 1998 zde získal magisterský titul pod vedením Franco Donatoniho a Azia Corghiho. Andrea studoval i pod hudebními hvězdami Ada Gentile, Irma Ravinale a Ivan Fedele. Každý z těchto mimořádných osobností hrál roli při formování hudebního života mladého skladatele a dirigenta. Andrea Morricone složil filmovou hudbu pro americké filmy Capturing Friedmans a Liberty Heights . Spolupracoval se svým otcem na scénáři Cinema Paradiso, za který v roce 1991 získal cenu BAFTA. Jeho hudba však doprovází celou řadu dalších italských filmů. Andrea dnes spolupracuje s talentovanými umělci, hudebníky, zpěváky a maestry po celém světě.