30/5 — 5/6/2024
64. mezinárodní festival filmů
pro děti a mládež
11. 9. 2021

SOBOTA 11.ZÁŘÍ: Otrava arašídů

Pro všechny hosty ubytované v hotelu Moskva mám otázku. Zajímalo by nás, jestli také máte ve svém pokoji zvláštní dekoraci z bílých oblázků? Ne všichni ji totiž mají (například já jsem byl tohoto privilegia zbaven) a důvěra hostů vůči oblázkům značně pokulhává! Proč tam jsou? To je oč tu běží, alespoň v konverzacích hostů a teorie o jejich účelu neberou konce. Ba právě naopak. Je to snad kvůli Feng Shui? Zakrývají oblázky nějaký monitorovací systém a tajně nahrávají všechno, co se děje v hotelovém pokoji? Moje zvědavost mi nedá spát, ale je těžké někomu zaklepat na dveře a říct: „Mohl bych se podívat na tu oblázkovou dekoraci u vás v pokoji?” Takový začátek konverzace asi není úplně nejlepším projevem důvěryhodnosti.

Sleduji film DRAČÍ PRINCEZNA ve vyprodaném kinosále, a i když jde o příběh, který je líbivý a přislazený, obdivuji snahu filmařů vyprávět příběh o malé uprchlici z pohledu dítěte v hraném filmu skombinovaném s animovaným stvořením. Přijde mi vtipné, že mi pohled na draka připomíná, jak mi chybí moje kočky. (Doufám, že si to nepřečtou.) Každý záběr je patřičně promyšlen a přizpůsoben velmi mladému publiku (6+?). Při hodnocení filmu s naším přítelem Pantelisem mi začíná být jasné, že řecký pohled na filmy, které ignorují politický kontext („Pokud dokážeme zachránit toto jedno malé děvčátko, uprchlická krize bude vyřešena“) se podstatně liší od mého.

 

Mám obrovskou chuť na slané arašídy, a tak si nějaké kupuji v supermarketu. Ve svém pokoji pak otevírám balení a nacházím uvnitř malý balíček s extra dávkou soli. Podivná barva soli mě mírně vyvede z míry, a následně si přečtu na obale: "Není určeno ke konzumaci“. Aha, právě jsem si posolil arašídy jedovatým silikonem. Smutně je házím do koše a vzpomínám na minulý ročník, když se jeden z hostů rozhodl ochutnat něco, co se domníval, že je hezky zabalená sušenka ponechaná na posteli. No, bylo to mýdlo. Letos se to zjevně přihodilo více lidem a zdá se, že ve Zlíně se z toho stane "kanadský žertík" ... “Ten je na festivalu nový - to asi zkusil ochutnat mýdlo“.

 

Zdá se, že jedním z objevů dnešního programu je český animovaný film BAREVNÝ SEN Jana Baleja. Věk cílového publika je stále ještě předmětem diskuse. Je totiž otázkou, kolik politického kontextu je nutno k tomu, aby jste plně docenili příběh o totalitních režimech. Všichni, kdo film viděli, byli překvapeni narativní a vizuální stránkou filmu.

 

Odskočím si na rychlou návštěvu za mými současnými kolegy v komunikačním týmu. Těžko si dokážete představit, jak tvrdě tito lidé v zákulisí, tedy v malé kanceláři hluboko v útrobách kongresového centra, pracují. Působí to jako scéna z filmu NA TITULNÍ STRANĚ Billyho Wildera. Lidé pobíhají nahoru a dolů, od kávovaru ke kopírce, fotografové stojí ve frontě u dveří a na stole zůstává nedojedený oběd.  Člověk by skoro očekával zvuk faxů a dálnopisů. Jsem vděčný, že jsou Eliška i ostatní vždy připraveni mi pomoci.

 

Festivaloví hosté odcházejí na nóbl večerní párty (na kterou jsem nebyl pozván a ani si nepřivezl vhodné oblečení). Jedna věc mi dělá ale radost: květiny jsou in! Jako milovník květinových vzorů lapám po dechu, když vidím večerní šaty s květinovými vzory či podzimním listím. Zatím mířím na večírek - jak mi bylo řečeno - s whisky a jiným alkoholem zdarma. Další hosté se právě vrátili z koncertu s Filharmonií Bohuslava Martinů, kde zahráli filmové partitury skladatele hudby mnoha českých filmů, Ondřeje Soukupa. Mají husí kůži, a není to proto, že by jim byla zima!

 

Rozhovor s Martou Martinsone a hlavní herečkou Asnāte Rožkalne mi svou divokostí, chaotičností a bláznivostí trochu připomíná jejich film ZOUFALKY. Poslouchat ten rozhovor znovu bude neskutečná zábava, ale totální peklo bude jej přepsat, když vezmete v úvahu, že vznikal na náměstí za zvuků tuby, které vyluzovala místní kapela. Gratuluji Asnāte ... tato lotyšská teenagerka je určitě prvním člověkem, který v rozhovoru se mnou použil slovo "neposkvrněný“.

 

Nechápu, proč lidi vždycky chtějí vědět, jak se řekne „na zdraví“ v cizím jazyce. To je věčně kolující téma v každé hospodské konverzaci. Po mnoha letech strávených cestováním na festivaly umím říct "na zdraví" v asi 15 různých jazycích, ale zatím mi to nijak nepomohlo k žádné zajímavé konverzaci.  Na zdraví!

 

Večerní setkání se protahuje, zvrhává a já sbírám útržky zajímavých rozhovorů. "Londýn je nový Manhattan a Zlín je nový Brixton," někdo říká. Další tvrzení „Velikost je vždy otázkou perspektivy“ je čirým projevem moudrosti opravdových animátorů. Pomalu se rozednívá a já si uvědomuji, že svůj první rozhovor tohoto dne mám naplánován již za pár hodin. A co je ještě znepokojivější je fakt, že někteří, se kterými mám dělat rozhovor, jsou ještě na baru a nevypadají střízlivě. Později jsem se dozvěděl, že přesvědčili místního chlapíka - vášnivého kouzelníka - aby si přinesl ze svého pokoje propriety a ve čtyři ráno předvedl malou kouzelnickou show.

Tak to byl jeden obyčejný den na Zlín Film Festivalu.