Rozhovor s mezinárodní odbornou porotou pro animovaný film pro děti: „Vlk, který řídí Harley Davidson“

Náš belgický spolupracovník Gert Hermans vedl v průběhu 60. Zlín Film festivalu spoustu zajímavých rozhovorů, na anglické čísti našeho webu nově psal i svůj blog "BLOGert" , jež je nabitý osobitými postřehy. Několik jeho rozhovorů vám chceme zprostředkovat i v překladu do češtiny. Níže najdete rozhovor s Mezinárodní odbornou porotou pro animovaný film.

Po rozhovoru opouštím zlínské kongresové centrum, kráčím po schodech s producentem animovaných filmů Martinem Vandasem a vidím, jak Katariina Lillqvist a Noro Drziak špatně odbočují a během pěti vteřin se ztrácí z dohledu. Nejde o náhodu, protože Katariina i Noro jsou oba animátoři a ti, jak známo, lehce zabloudí v budobách, ve svých myšlenkách i představách. Při tomto rozhovoru však zůstali maximálně soustředěni. Dámy a pánové, s hrdostí vám představuji Martina, Katariinu a Nora, tedy "zlínské" porotce animované tvorby.

 

Schválně, jak dobře se po pár dnech práce v porotě znáte.

Martin: Všichni se známe již delší dobu, ale v porotě jsme spolu poprvé a je to dobrá zkušenost.

 

Kdo je tu za největšího "pijáka"?

Noro: Myslím, že Martin.

 

Kdo z vás je největší "mluvka"?

Noro: Zase Martin.

Katariina: My Finové toho moc nenamluvíme.

Martin: Jsem producent a oni dva jsou animátoři, což jsou obecně větší introverti.

 

Kdo během promítání nejčastěji usnul?

Noro: Asi já, ale jen na moment.

Katariina: Mně se to stalo taky, ale jen jednou, a to po skvělém italském obědě, který jsme měli.

 

Můžete se navzájem představit jednou větou?

Katariina: Martin bude dědečkem našich budoucích animovaných dokumentů.

Martin: Katariina je romská pohádková královna a matka hodného psa.

Katariina: Oba vlastníme podobný typ pouličního psa.

Martin: Potkal jsem Nora, když se chystal dokončit svůj absolventský film a do školního filmového studia se dostal příliš pozdě. Nabídl jsem mu, že můžeme studio přesunout do mého domu a z jedné místnosti mu udělat produkční jednotku.

 

Jak moc vám festivaly chyběly?

Martin: Tohle je můj druhý festival od březnového uzavření škol a dalších institucí a je cítit, že lidé mají touhu se znovu potkávat a mluvit spolu, samozřejmě s ohledem na bezpečnostní opatření. Je to skvělá příležitost s ostatními dohnat ztracenou dobu a to, že to celé vypadá skoro jako za normálního stavu, je velkým úspěchem.

Noro: Mně festivaly chyběly jen trochu, spíše jako příležitost se potkat s lidmi.

Katariina: A taky kvůli distribuci!Právě jsem dokončila nový film a teď si lámeme hlavu nad tím, kde jej uvést. Bylo by smutné jej promítat jen na internetu.

 

Ve Zlíně nejste poprvé. Noro, ty jsi tu dokonce několik let i žil.Co na Zlín říkáš?

Noro: Pro mě je to jako návrat domů, z čehož mám opravdu radost. Pořád to tu vypadá, jak si to pamatuji, a vlastně ještě lépe, než předtím.

Katariina: Toto město mi připadá dost povědomé. V mém rodném městě Tampere ve Finsku jsme také měli továrnu na boty. Poprvé jsem byla ve Zlíně v roce 1990 a moc ráda vidím, že mladí podnikatelé dokázali navázat na místní tradici výroby obuvi. A jsem zvědavá na jejich výsledky.

 

Jako porota musíte zhlédnout okolo 45 krátkých filmů rozdělených do kategorií -6 a 6+.Máte nějaké postřehy pro programové oddělení?

Martin: Sledovat krátké filmy společně s epizodami televizních seriálů může být matoucí. Není úplně jednoduché je porovnat, protože u televizních seriálů vidíme jen malou část celého programu. Na druhou stranu jsou jednotlivé díly televizního seriálu často vytvářeny za lepších podmínek než studentské nebo krátké filmy.

Katariina: Stejně tak vzdělávací programy je těžko srovnávat s ostatními filmy.

 

Co výběr říká o současné animované tvorbě?

Martin: Tvořit filmy pro nejmenší děti může být velmi náročné.Toto publikum bývá často podceňováno. Děti jsou chytré a dokáží sledovat a rozumět audiovizuálnímu obsahu daleko více, než jsme kdysi byli schopni my. Dětské publikum je třeba brát při natáčení filmů jako obchodního partnera. Respektujte je a oni vás budou také respektovat.

Katariina: Mám pocit, že ty opravdu dobré příběhy chybí. Kdykoli se objeví nějaký trend, existuje riziko, že hlavní myšlenka zapadne. Mnoho filmů o změně klimatu jen dané téma otevírají. "Pojďme tam dát ledního medvěda, to je přece silný symbol změny klimatu!" Jenže pouhým spojením jednotlivých prvků ještě nevyjadřujete skutečnou změnu. Totéž se týká rovnosti žen a mužů nebo jiných sociopolitických témat, kterým chybí působivé vyprávění.

Martin: Silný příběh je vždy zárukou úspěchu. V tom je síla animace. Ale při sledování animovaných filmů se dostavuje pocit zmatenosti. Když vezmete v úvahu, kolik času a energie animovaný film vyžaduje, je mi záhadou, proč se někteří tvůrci neobtěžují dát svém filmu opravdu silný vzkaz.

Noro: Jo, a taky jsme viděli příliš mnoho medvědů!

 

Jaká zvířata tedy v dnešní animované tvorbě chybí? Můžete nějaké doporučit?

Noro: Moucha.

Martin: Vir!

Katariina: Já bych třeba ráda viděla více obyčejných pouličních psů.

 

Kterou animovanou postavičku byste pozvali na rande?

Katariina: V ruském filmu SEDM KŮZLÁTEK, který byl v letošní soutěži, se vlk stane au pair  sedmi kůzlátek. Je to silný vlk s motorkou Harley Davidson.

Noro: Rozhodně králici Jessicu. Nechápu, co vidí na králíkovi Rogerovi.

 

Kterého režiséra celovečerních hraných filmů byste rádi viděli při natáčení animovaného filmu?

Katariina: Zajímala by mne animace Emira Kusturici a to včetně hudby.

Noro: Já bych navrhnul slovenského režiséra Juraje Jakubiska, který v 60. letech tvořil dost surrealistické fantaskní filmy.

Martin: Mám v plánu točit celovečerní film s Darií Kashcheevou (která ve Zlíně představila svůj krátký film DCERA). Myslím, že ona má všechny předpoklady k tomu, vytvořit úžasný snímek.

 

A jak je na tom česká animovaná tvorba?

Martin: V rámci Asociace animovaného filmu lobuieme u Filmového fondu, abychom zvýšili podporu animované tvorby a vytvořili příležitosti pro televizní seriály. Krátké filmy jsou pro animační průmysl duchem a semenem, zatímco televizními seriály jsou tím obilím, které přináší animátorům každodenní práci a dlouhodobé příležitosti k rozvoji jejich nápadů. Co se týká krátkých filmů jsou podmínky velmi dobré, máme spoustu mladých talentů s mimořádně úspěšnými festivalovými reprezentacemi, ale pro ono obilí je klíčovým partnerem Česká televize. Animovaná tvorba je pro Českou televizi jako popelka nebo ošklivé káčátko, prostě pro ni chybí prostor.Problém je v délce procesu, který animace vyžaduje. Jako ředitel televize můžete během své šestiletého období zahájit nové projekty, ale už nebudete u jejich dokončení.

 

Když přijde na českou animaci řeč, lidé obvykle začnou mluvit o její minulosti. A tak rád slyším také něco o její budoucnosti!

Martin: Česká historie animované tvorby má dobrý zvuk, je to opravdu silná značka. Nyní bychom se měli pokusit „udělat českou animaci zase skvělou“.Naštěstí jsme navázali dobré vztahy s našimi slovenskými společníky.

Noro: U animovaných televizních seriálů bychom na tom mohli být o něco lépe na Slovensku, kde skýtá veřejnoprávní televize více podpory. To představuje pracovní uplatnění pro mladé animátory a z dlouhodobého hlediska by mělo vytvořit silnější odvětví.

Martin: Svým studentů vždy říkám, že „animace je vždy o koprodukci“.Veřejnoprávní projekty jsou ale výjimkou. S ohledem na množství práce a peněz je nemožné jej produkovat sám, a to platí i pro krátký film.

Katariina: V průběhu třiceti let jsem koprodukovala filmy s Finskem, Švédskem, Nizozemskem,… ale málokdy s českými partnery. S novou generací lidí pracujících pro finskou televizi se mi snad jednoho dne podaří vytvořit česko-finskou koprodukci.