Po 30.05 | 17:00, Památník Tomáše Bati
17.00, Památník Tomáše Bati
Tomáš Baťa mladší, Tomík, Baťa třetí, syn slavného Tomáše Bati, zakladatele baťovského impéria, se jako osmnáctiletý kluk sklání nad otcovou rakví, která pomalu sestupuje do země a tiše slibuje, že bude věrným, zodpovědným a pevným pokračovatelem jeho odkazu. V roce 1939 odjíždí před nacisty do USA, pak do Kanady. Zde později řídí Bata Shoe Organizace, vede soudní spory se svým strýcem, Janem Antonínem Baťou o majetek firmy Baťa. V listopadu 1989 se vrací do Zlína a stává symbolem změny režimu. Sám o svém návratu řekl: “Na ten zážitek nikdy nezapomenu, zvlášť když dobře vím, že lidé ve mně viděli víc symbol než osobu.” Po zániku euforie z jeho návratu na zlínské náměstí v roce 1989, už město nikdy zcela neopustí. Velmi aktivně podporuje vzdělání, pracuje pro budování odkazu svého otce a firmy. V osobě Tomáše Bati mladšího je zpřítomněné celé 20. století. Snoubí se v něm hodnoty jeho předků, které ale ve světle nové moderní doby transformuje do současnosti.
Tomáš Baťa, ml. se svým příběhem vstupuje do prostoru Památníku Tomáše Bati, slavného zakladatele baťovského impéria. Symbolicky se syn potkává se svým otcem, zakladatel impéria se svým posledním z pokračovatelů. Jako by v duši otce ožívalo tělo syna. Magie. Symbol. Experiment.
Tomík musel často konat slovy: slovy bojovat, obhajovat, slovy znovu budovat. Slovo,rytmus, beat. Slovo jako proud a hráz. Slovo jako most…
Režie: Dodo Gombár
V hlavní roli: Radovan Král
Projekt Baťa 3 uzavírá baťovskou trilogii v Městském divadle Zlín (“Baťa Tomáš, živý”, “Já, Baťa”)
Slovo režiséra:
“Tomáše Baťu jr. jsem měl možnost poznat osobně. Přes své blízké z času na čas oslovoval ve zlínském kraji lidi z různých oborů lidského bytí, kteří se z jakýchsi důvodů zdáli zajímaví (tak 4-5) a zval je k jednomu stolu k večeři. Měl jsem to štěstí poznat z blízka člověka, ve kterém se zrcadlilo tolik zvratů jedné veliké rodiny, jedné malé krajiny i vlastně jednoho tak proměnlivého století. Samozřejmě, ty hlubinné pocity takovýchto setkání jsou nesdělitelné. Ale sdělit to podstatné se přece jen pokusíme. Z výjimečného místa na kopci se podíváme zpátky, ale i dopředu, a doufám, že taky na sebe.”
Dodo Gombár, autor a režisér