Zpět
Sekce: Dny polské kinematografie
Člověk z mramoru (1976)
Studentka filmové školy se při sběru materiálu k diplomové práci o Mateuszovi Birkutovi – úderníkovi z 50. let 20. století – seznamuje s mužovým pohnutým osudem, zrcadlícím šílenství doby. Zpočátku se jí jeví jako mramorová socha, pro kterou stál v době své slávy jako model. Postupně se z kamene vymaňuje skutečný člověk – usilovnost a nadšení doby vynesli pologramotného zedníka do funkce, přičemž neztratil vědomí přirozené morálky a spravedlnosti, které ho v souvislosti s vykonstruovaným procesem přivede do vězení, a po pozdější rehabilitaci zapomenutý předčasně umírá. Snaha energické a nekompromisní Anežky o zveřejnění pravdy je však stejně marná jako někdejší Birkutovo úsilí.
| Země | Polsko |
|---|---|
| Rok | 1976 |
| Délka | 150 min |
| Věková skupina | 15 |
| Jazyk | Polština |
| Titulky | České |
| Režie | Andrzej Wajda |
| Scénář | Aleksander Ścibor-Rylski |
| Kamera | Edward Kłosiński |
| Hudba | Andrzej Korzyński |
| Střih | Halina Prugar-Ketling |
| Kontakt | AČFK |
Biografie
Andrzej Wajda (1926) patří k předním filmovým tvůrcům polské kinematografie. Studoval malířství v Krakově, v Lodži absolvoval filmovou školu. V rámci své bohaté tvorby zpracovává zejména témata z polské historie. Debutoval dramatem Nezvaní hosté (Pokolenie, 1955), dále uveďme např. filmy Kanály (Kanal, 1955), Vše na prodej (Wszystko na sprzedaz, 1969), Země zaslíbená (Ziemia obiecana,1975), Člověk ze železa (Czlowiek z zelaza, 1981) či Katyň (Katyn, 2007).